Článek
Podnikatelé „dojeli“ – nejvíce zkrachovalých podnikatelů máme nyní
Podnikatelský sen se pro tisíce lidí v Česku mění v noční můru.
Počet krachujících živnostníků a malých podnikatelů roste nejrychleji za posledních deset let. Statistiky mluví jasně – jen za první tři čtvrtletí letošního roku zkrachovalo 4 762 podnikatelů, což je o 16 % více než loni. A trend je zřejmý: nejvíce krachů přibývá ve službách a obchodu, tedy právě tam, kde většina lidí začíná, když se rozhodne „zkusit to na sebe“.
Krize každodenního podnikání
Zatímco dříve byla živnost brána jako záruka soběstačnosti, dnes je spíš symbolem nejistoty.
Podnikatelé čelí dramatickému růstu nákladů, které se po covidu a energetické krizi nevrátily na původní úroveň. Nájemné, energie, pohonné hmoty, suroviny – všechno zdražilo. A spolu s tím se zvedly i minimální odvody na sociální a zdravotní pojištění, které se mají v příštích letech ještě dál zvyšovat.
Mnozí živnostníci otevřeně přiznávají, že přežívají z měsíce na měsíc. „Když zaplatím odvody a nájem, nezbývá skoro nic. A když přijde měsíc bez zakázek, musím šáhnout do rezerv, které už nemám,“ říká jeden z bývalých drobných podnikatelů, který po deseti letech zavřel provozovnu a vrátil se do zaměstnání.
Nejhorší je situace v obchodu a službách – tedy v oblastech, které tvoří páteř českého malého podnikání.
Podle dat z portálu Insolvenčního rejstříku stoupl počet krachů v těchto odvětvích meziročně o 23 až 27 %.
Stavebnictví, které bylo dlouho považováno za jistotu, hlásí nárůst bankrotů o 14 %.
V dopravě a logistice je situace ještě kritičtější – na každých 10 000 podnikatelů připadá 79 bankrotů.
Svoboda vs. realita
Podnikání má v očích mnoha lidí romantický nádech.
Být „sám sobě pánem“, rozhodovat o svém čase, dělat to, co člověka baví – to zní jako sen. Sociální sítě plné motivačních citátů o svobodě, work-life balancu a nezávislosti tuto představu jen posilují.
Jenže realita bývá jiná.
Podnikatel není jen odborník na svůj obor – musí být zároveň účetní, personalista, právník, marketér i krizový manažer v jedné osobě. Každé rozhodnutí má přímý dopad na jeho životní úroveň.
A právě tato osamělost a zodpovědnost bývá tím, co mnohé odradí.
„Ve firmě máte šéfa, který za vás nese kus odpovědnosti. V podnikání jste to vy – a když uděláte chybu, doplatíte na ni naplno,“ shrnuje situaci ekonomka Helena Horská. Nehledě na to, že máte mnohdy zodpovědnost i za ty, kteří Vám v práci pomáhají, ať už jsou na HPP, dohodu nebo spolupracují na vlastní IČ, stejně jim musíte garantovat splnění slíbených podmínek.
Zaměstnanci sní, ale bojí se
Mnoho zaměstnaných lidí o podnikání přemýšlí.
Chtěli by mít svobodu, rozhodovat o sobě, uniknout z korporátního stresu. Ale zároveň vidí, co se kolem děje – a mají oprávněný strach.
- „Co když to nevyjde?“
Nájem, účty, rodina – jistota výplaty každý měsíc je pro většinu lidí klíčová. - „Nezničí mě odvody?“
I když podnikatel vydělá málo, stát své chce – sociální a zdravotní pojištění je povinné bez ohledu na tržby. - „Zvládnu to administrativně?“
Papírování, EET (i když v omezené podobě), fakturace, daně, změny legislativy – pro člověka bez zkušeností to bývá odrazující džungle. - „Kde vezmu kapitál?“
Začít podnikat bez finanční rezervy je risk. A půjčky jsou čím dál hůře dostupné, obzvlášť pro OSVČ bez historie.
Není proto divu, že velká část lidí zůstává v zaměstnání, i když cítí, že by mohli mít víc.
Vědí, že podnikání sice nabízí svobodu, ale taky svobodu zkrachovat.
Psychologie rizika: proč podnikáme i přes strach
Přesto všechno se stále najdou ti, kteří do toho jdou.
Psychologové upozorňují, že podnikání často stojí na vnitřní potřebě seberealizace – touze tvořit, ovlivňovat a vidět přímý výsledek své práce. Pro tyto lidi je i neúspěch cennou zkušeností, ne katastrofou.
Ale české prostředí k podnikání dlouhodobě není příliš přátelské.
Podle dat z Eurostatu má Česká republika jednu z nejvyšších administrativních zátěží pro malé podniky v EU. Mnoho živnostníků tvrdí, že tráví více času papírováním než samotnou prací.
„Stát podnikání spíše komplikuje, než by ho podporoval. Místo aby drobný podnikatel měl jednoduché odvody a transparentní podmínky, utápí se v tabulkách a formulářích,“ říká jeden z diskutujících pod článkem na Novinkách.
Podnikatelé na pokraji sil
Ekonomické dopady rostoucích nákladů se navíc netýkají jen firem samotných.
Zavírání malých provozoven, kaváren, autoservisů či obchodů znamená úbytek pracovních míst, menší konkurenci a chudší městské centrum.
Mnohé menší obce přicházejí o poslední služby, které zajišťovaly místní podniky.
„Když skončí malý obchodník, lidé musí jezdit do města. Zmizí přirozený kontakt, sousedské vazby, komunita. To má sociální dopady, které statistiky neukazují,“ varuje sociolog Daniel Prokop.
Co dál? Naděje i výzva
Podnikání v Česku teď stojí na rozcestí.
Buď se podaří vytvořit prostředí, které drobným podnikatelům uvolní ruce a sníží zátěž, nebo se počet krachů bude dál zvyšovat.
Řešení může být několik:
- Jednodušší odvody – aby malý podnikatel neplatil fixní částky, když nevydělává.
- Daňové zvýhodnění začínajících OSVČ – třeba první dva roky s nižšími sazbami.
- Digitalizace a méně byrokracie – jeden portál, jedno přihlášení, méně papírů.
- Podpora podnikatelského vzdělávání – aby lidé uměli nejen dělat svou práci, ale i řídit podnik.
Závěrem
Podnikatelé v Česku „dojeli“ – ne proto, že by nechtěli pracovat, ale protože systém se jim stal překážkou.
Zatímco jedni přicházejí o své živnosti, druzí se bojí vůbec začít. A přitom by právě drobní podnikatelé mohli být motorem české ekonomiky – kdyby dostali férové podmínky, nikoli jen další povinnosti.
Podnikání může být svobodou. Ale dokud bude svoboda znamenat boj o přežití, zůstane pro většinu lidí jen snem.
A jaký je Váš názor?
