Článek
Večer, kdy se otevřely dveře prvního českého P*festu, připomínal spíš premiéru nezávislého filmového festivalu než akci, která má v názvu slovo porno. Fronta před vstupem byla dlouhá, publikum různorodé a atmosféra překvapivě klidná. Žádná senzace, žádná provokace pro efekt. Jen zvědavost.
Vstupenky zmizely rychle. Organizátorky mluvily o vyprodáno dřív, než se stihla rozjet hlavní mediální pozornost. Pro část návštěvníků šlo o kulturní událost, pro jiné o bezpečný prostor pro debatu o sexualitě. A pro všechny dohromady o signál, že téma, které bylo dlouho na okraji, se posouvá do veřejného prostoru.
P*fest nepřivezl do Česka jen projekce filmů. Přivezl koncept. A ten se jmenuje etické porno.
Když se průmysl začne dívat do zrcadla
Pornografie je jedním z největších, nejrychleji rostoucích a zároveň nejméně transparentních odvětví digitální ekonomiky. Odhady globálního trhu se pohybují v desítkách miliard dolarů ročně. Přesto o pracovních podmínkách, bezpečnosti nebo smluvních vztazích v tomto odvětví ví veřejnost překvapivě málo.
Právě z této nedůvěry a kritiky se zrodil pojem „etické porno“.
Nejde o žánr. Nejde ani o estetiku. Etické porno je především způsob výroby. Klíčová jsou pravidla, která by v jiných kreativních odvětvích působila samozřejmě: informovaný a kdykoli odvolatelný souhlas, férové honoráře, transparentní smlouvy, zdravotní a psychická bezpečnost, respekt k hranicím performerů a kontrola nad tím, jak a kde bude obsah distribuován.
Zatímco mainstreamová produkce byla dlouho postavena na rychlosti, objemu a maximalizaci zisku, etická produkce pracuje pomaleji. Natáčení je kratší, štáby menší, komunikace intenzivnější. A často se natáčí jen to, co si sami performeři přejí.
Výsledkem není jen jiný způsob práce. Je to jiný druh obsahu.
Realita místo stereotypů
Jedním z nejčastějších důvodů, proč diváci etické produkce vyhledávají, není moralita. Je to autenticita.
Etické a feministické produkce dlouhodobě pracují s širším spektrem těl, věků, identit a vztahů. Místo předepsaných scénářů se soustředí na reálnou chemii mezi lidmi. Místo výkonu na prožitek.
Průkopnicí tohoto přístupu je švédská režisérka Erika Lust, která patří mezi nejviditelnější tváře globálního hnutí. Ve svých manifestech opakovaně zdůrazňuje, že etická pornografie nevznikla jako protest proti sexualitě, ale proti stereotypům a pracovním praktikám, které ji formovaly.
Podobný přístup sdílí i další evropské produkce, které se snaží spojit erotiku s filmovou estetikou, vyprávěním a psychologií postav. Některé projekty se pohybují na hranici mezi pornografií a artovým filmem, jiné pracují s dokumentární formou nebo edukativním přesahem.
Právě tato kombinace sexuality, kultury a diskuse je jedním z důvodů, proč se etické porno dostává i do kin a na festivaly.
Od undergroundu k festivalům
Největší evropskou platformou pro alternativní a etickou pornografii je Pornfilmfestival Berlin. Každoročně přitahuje tisíce návštěvníků, filmové profesionály i akademiky. Program zahrnuje projekce, debaty o pracovních podmínkách, právu, technologii i dopadech pornografie na společnost.
Podobné festivaly vznikají i v dalších městech. A právě na tuto vlnu navázal i český P*fest.
Jeho ambicí nebylo šokovat. Naopak. Organizátorky otevřeně komunikovaly, že cílem je vytvořit bezpečný prostor pro diskusi o sexualitě, souhlasu, reprezentaci a pracovních podmínkách v odvětví, které většina lidí konzumuje, ale málokdo o něm přemýšlí.
Vyprodaný sál ukázal, že publikum existuje.
Publikum, které hledá víc než obsah zdarma
Jedním z paradoxů pornografického průmyslu je, že většina jeho obsahu je dnes dostupná zdarma. Dominance velkých agregátorů a pirátských kopií zásadně změnila ekonomiku odvětví.
Etické produkce proto stojí před dvojí výzvou. Musí přesvědčit diváky, aby za obsah platili. A zároveň chránit performery před nelegálním šířením.
Právě transparentnost a etické standardy se stávají konkurenční výhodou. Předplatné u menších studií často funguje podobně jako u streamovacích služeb – diváci vědí, komu jejich peníze jdou a jak je obsah vytvářen.
Zároveň roste skupina uživatelů, kteří chtějí mít jistotu, že sledovaný obsah vznikl se souhlasem všech zúčastněných a bez nátlaku.
Tento posun odpovídá širším trendům digitální ekonomiky. Podobně jako u módy nebo potravin se objevuje koncept „fair trade sexuality“.
Etika jako nový byznys model
Z pohledu podnikání představuje etická pornografie zajímavý paradox. Produkce je dražší, distribuce složitější a marketing omezený pravidly sociálních sítí. Přesto některé projekty dlouhodobě rostou.
Klíčem je komunita.
Namísto masového publika pracují etická studia s menší, ale loajální skupinou předplatitelů. Nabízejí zákulisní obsah, rozhovory s performery, transparentní informace o produkci nebo možnost podílet se na výběru projektů.
Významnou roli hrají také platformy typu OnlyFans nebo vlastní distribuční systémy, které umožňují performerům větší kontrolu nad obsahem i příjmy.
Podle některých analýz tak etická produkce nepředstavuje jen alternativu k mainstreamu, ale testuje modely, které mohou ovlivnit budoucnost celého odvětví.
Český kontext: ticho, které se začíná lámat
Česká republika patří dlouhodobě mezi významné produkční země pornografie. O domácím průmyslu se ale veřejně mluví minimálně. Diskuse o pracovních podmínkách, bezpečnosti nebo právech performerů se objevují jen okrajově.
P*fest tak otevřel prostor, který v tuzemsku dosud chyběl.
Vedle zahraničních filmů a projektů představil i lokální iniciativy a tvůrce, kteří se snaží pracovat s transparentnějšími pravidly. Zájem publika naznačuje, že téma není jen importovaným trendem ze západní Evropy.
Spíš jde o debatu, která byla dlouho odkládána.
Kontroverze, které nezmizely
Navzdory rostoucí popularitě zůstává pojem etické porno předmětem sporů. Kritici upozorňují, že v prostředí globální digitální distribuce je téměř nemožné zajistit plnou kontrolu nad šířením obsahu. Jakmile se video objeví online, může být během hodin zkopírováno a nahráno na pirátské servery.
Další otázkou je, zda lze etické standardy udržet dlouhodobě, pokud by se produkce výrazně rozšířila a tlak na objem a zisk vzrostl.
Zastánci naopak argumentují, že i částečná změna standardů má význam. Podobně jako v jiných odvětvích může právě tlak publika postupně proměnit celý trh.
Generace, která chce vědět, odkud obsah pochází
Zájem o etickou pornografii zapadá do širšího kulturního posunu. Mladší generace častěji řeší původ produktů, pracovní podmínky i environmentální dopady. Transparentnost se stává součástí značky.
Sexualita není výjimkou.
Podle některých výzkumů roste poptávka po obsahu, který zobrazuje realističtější vztahy, komunikaci a souhlas. Diváci hledají nejen stimulaci, ale i kontext a autenticitu.
Festivaly, jako je P*fest, tuto změnu urychlují. Přesouvají konzumaci z izolovaného soukromí do veřejné diskuse.
Když se porno stane kulturní událostí
Možná největším překvapením prvního ročníku nebyl obsah, ale atmosféra. Debaty o souhlasu, hranicích nebo pracovních podmínkách probíhaly bez skandálu. Publikum reagovalo jako na jakoukoli jinou kulturní akci.
Pornografie se tak na chvíli ocitla v kontextu, ve kterém bývá literatura, film nebo divadlo – jako médium, které lze analyzovat, kritizovat a rozvíjet.
Pro organizátorky to byl důkaz, že společnost je připravená o sexualitě mluvit otevřeněji. Pro byznys pak signál, že i v jednom z nejkontroverznějších odvětví může vznikat značka postavená na důvěře.
Co znamená vyprodáno
Vyprodaný festival sám o sobě nezmění průmysl, který má globální obrat v miliardách dolarů. Je ale indikátorem poptávky.
Poptávky po obsahu, který vzniká jinak. Po diskusi, která jde za hranici senzace. A po transparentnosti v odvětví, které bylo dlouho postavené na anonymitě.
Etické porno tak dnes není jen okrajovou aktivistickou iniciativou. Stává se součástí širší transformace digitální ekonomiky, kde důvěra a transparentnost začínají mít stejnou hodnotu jako samotný produkt.
A pokud byl první český P*fest vyprodaný bez velké kampaně, je pravděpodobné, že nešlo o jednorázovou zvědavost.
Spíš o začátek konverzace, která tu dlouho chyběla.
Zdroje a inspirace:
