Článek
Město slavilo, ráno přišel smutek
Ještě v sobotu večer patřily Slavonice festivalu, filmům, setkáváním a lidem, kteří se sem po letech naučili jezdit právě za zdejší neopakovatelnou atmosférou. V neděli ráno už ale městem prochází úplně jiná nálada. Ve věku 70 let zemřel Jan Boháč, dlouholetý člen Divadla Sklep, pokračovatel keramické tradice a především člověk, jehož jméno je s novodobými Slavonicemi spojeno mimořádně pevně. Zemřel po pádu z jízdního kola nedaleko Slavonic.
Zpráva přišla v okamžiku, kdy se ve Slavonicích koná Filmová renesance. O to silněji působí kontrast mezi městem, které právě žije kulturou, a tichým místem, kde po noční nehodě zůstala svíčka. Pro mnoho lidí totiž Jan Boháč nebyl jen jedním z členů slavného pražského divadla. Byl jedním z těch, kteří pomohli Slavonicím dát jejich novodobou kulturní tvář.
Příběh začal dávno před festivalem
Když se řekne Slavonice a Divadlo Sklep, mnoho lidí si vybaví především Besídku. A právě u ní začíná příběh, který je s Janem Boháčem neodmyslitelně spojený.
Sklepáci přišli do Slavonic už v roce 1988. Jan Boháč přivedl své divadelní přátele do města, které tehdy rozhodně nebylo dnešním vyhledávaným kulturním místem. Bylo to pohraniční město sevřené minulostí a tehdejším režimem. Právě zde ale skupina kolem Sklepa našla prostor, který postupně proměnila v něco mnohem většího.
Boháč se svými kolegy koupil v roce 1989 chátrající dům na náměstí. Původně měl sloužit hlavně jako zázemí pro večírky a zkoušení. Jenže ze zdánlivě bláznivého nápadu postupně vznikl jeden ze symbolů kulturních Slavonic – hotel a kulturní prostor Besídka.
Z rozpadajícího se domu vznikla Besídka
Dnes může být snadné přehlédnout, jak odvážný ten nápad tehdy byl. Zchátralý historický dům nebyl žádným připraveným kulturním centrem. Byl to objekt, který potřeboval obrovské množství práce, peněz, času a především představivosti.
Boháč se do rekonstrukce pustil způsobem, který k jeho životnímu příběhu vlastně dokonale sedí. Nebyl člověkem, který by čekal na ideální podmínky. Postupně se z domu stal hotel, restaurace i místo, kde se mohli potkávat umělci. Pokoje dostaly jména členů Divadla Sklep a jejich osobitý vzhled připomínal, že člověk není v běžném hotelu, ale v prostoru, kde se kultura prolíná s recesí a přátelstvím.
Besídka přitom nebyla jen hezkým podnikem pro turisty. Pro Sklep se stala skutečným domovem mimo Prahu. Herci sem pravidelně přijíždí, pořádají se zde letní školy umění a další kulturní akce. Místo postupně začalo žít vlastním životem.
Člověk, který změnil atmosféru celého města
Právě v tom spočívá Boháčův význam. Jeho stopa není snadno měřitelná počtem filmových rolí nebo cen. Je mnohem nenápadnější a zároveň možná trvalejší.
Přispěl k tomu, že se do Slavonic začali sjíždět lidé z uměleckého prostředí, a pomohl vytvořit komunitu, která se postupně propojila s místními obyvateli. Materiály spojené se Slavonice Festem připomínají, že kořeny této kulturní komunity sahají právě k roku 1988, kdy Sklep ve Slavonicích koupil chátrající dům. Z někdejšího náhodného setkání se postupně stala tradice a ze skupiny pražských umělců součást místního života.
A tak se dá na Jana Boháče dívat nejen jako na člena Divadla Sklep, ale také jako na člověka, který pomáhal měnit jedno konkrétní místo. Slavonice díky němu a jeho přátelům dostaly část své dnešní kulturní identity.
Sklepácký humor, který zůstal ve zdech
Divadlo Sklep nikdy nebylo klasickým souborem v tradičním slova smyslu. Jeho svět vznikal z absurdity, nadsázky, improvizace a zvláštního humoru, který se stal výraznou součástí české kultury. Boháč byl jedním z lidí, kteří tento svět vytvářeli.
Možná právě proto se jeho odkaz nedá oddělit od prostředí, které kolem sebe pomáhal budovat. Hotel Besídka dodnes připomíná své sklepácké kořeny. Některé pokoje nesou jména známých členů souboru a jejich interiéry vznikaly s osobitým rukopisem jednotlivých umělců.
Slavonice tak nejsou místem, kde Jan Boháč pouze žil nebo podnikal. Jeho práce se propsala přímo do jejich ulic, domů a kulturního života.
Osudová noc
Podle informací zveřejněných v neděli ráno došlo k tragické nehodě během noci. Boháč měl jet na kole u Slavonic, následně havaroval mimo komunikaci do silničního příkopu. Přestože měl na hlavě přilbu, svým zraněním na místě podlehl. Na místo vyjely dvě posádky zdravotnické záchranné služby s lékaři a zasahoval také vrtulník. Lékař konstatoval smrt a byl přivolán koroner.
Slavonice přišly o část srdce
Jan Boháč. Jeho jméno možná nezná každý divák českého filmu. Ve Slavonicích ho ale znali jinak. Jako člověka spojeného s Besídkou, jako jednoho ze Sklepáků a jako muže, který před více než třiceti lety pomohl přivést do města skupinu umělců, jejichž přítomnost postupně změnila celou atmosféru.
Jen jedno místo v té společnosti bude najednou prázdné. A možná právě to je nejsmutnější připomínka toho, jak hlubokou stopu může člověk zanechat.
Jan Boháč po sobě tak ve Slavonicích nezanechal pouze vzpomínky. Zanechal Besídku, kavárnu, keramickou tradici, příběh, přátele a kus kulturní historie města, který už z něj nikdo neodmaže.
