Hlava říká „zvládám to“, tělo křičí „zastav“ aneb když se dostaneme do sebedestrukčního stavu

Většina lidí si pod pojmem nemoc představí bakterie, viry nebo zranění. Moderní medicína ale stále více potvrzuje, že lidské zdraví není jen otázkou těla. Stejně důležitou roli hraje psychika, dlouhodobý stres i způsob, jakým zpracováváme emoce.

Právě tím se zabývá psychosomatika – obor, který zkoumá vzájemné propojení mysli a těla. Neříká, že jsou všechny nemoci „jen v hlavě“. Naopak. Upozorňuje, že psychické přetížení může ovlivnit fungování organismu natolik, že se začne projevovat skutečnými fyzickými obtížemi.

Bolest je přitom reálná. Stejně jako únava, vysoký tlak nebo zažívací potíže. Rozdíl je pouze v tom, že jejich spouštěčem nemusí být poškozený orgán, ale dlouhodobé přetížení nervového systému.

Lidské tělo je dokonale připravené zvládnout krátkodobý stres.

Když nám hrozí nebezpečí, mozek aktivuje takzvanou reakci „bojuj, nebo uteč“. Vyplaví se adrenalin a kortizol, zrychlí se tep, zvýší krevní tlak a svaly se připraví na výkon.

Problém nastává ve chvíli, kdy tato pohotovost nikdy neskončí.

Dnešní stres totiž většinou netrvá několik minut, ale týdny nebo měsíce. Nejde o útěk před šelmou, ale o pracovní termíny, finanční nejistotu, péči o rodinu nebo dlouhodobé partnerské konflikty. Organismus zůstává ve stavu zvýšené pohotovosti, aniž by dostal prostor k regeneraci.

Právě tehdy se mohou objevit první varovné signály.

Psychosomatické obtíže nemají jednotnou podobu. Každý člověk reaguje jinak.

Někdo začne trpět opakovanými migrénami. Jiného dlouhodobě bolí záda, aniž by vyšetření odhalila závažnou příčinu. Časté jsou také bolesti žaludku, syndrom dráždivého tračníku, bušení srdce, tlak na hrudi, chronická únava nebo poruchy spánku.

Někteří lidé opakovaně onemocní ve chvíli, kdy jsou dlouhodobě přetížení. Jiní si všimnou, že se jejich ekzém nebo lupénka výrazně zhoršují během psychicky náročného období.

To samozřejmě neznamená, že každá bolest má psychický původ. Právě proto odborníci zdůrazňují, že fyzické obtíže je vždy potřeba nejprve důkladně lékařsky vyšetřit.

Psychologové upozorňují, že mnoho lidí bylo od dětství vedeno k tomu, aby své emoce potlačovali.

„Nebreč.“

„Nestěžuj si.“

„Musíš být silný.“

Takové věty mohou působit nenápadně. Pokud se ale člověk dlouhodobě nenaučí rozpoznávat a zpracovávat vlastní emoce, tělo může začít reagovat za něj.

Nevyjádřený smutek, dlouhodobý vztek nebo úzkost nezmizí jen proto, že je ignorujeme. Nervový systém je stále registruje a může na ně odpovídat zvýšeným svalovým napětím, poruchami trávení nebo dalšími fyzickými projevy.

Psychosomatika proto nehledá pouze to, kde člověka něco bolí. Ptá se také, co se v jeho životě děje.

Stejný stres nepůsobí na každého stejně. Rozhoduje genetika, osobnost, životní zkušenosti i to, jaké strategie člověk používá při zvládání zátěže.

Někdo dokáže po náročném dni sportovat, odpočívat nebo si o problému promluvit. Jiný všechno drží v sobě a přesvědčuje sám sebe, že musí vydržet. Právě tato věta – „to zvládnu“ – bývá podle terapeutů jednou z nejčastějších. Tělo však může mít jiný názor.

Pokud lékaři vyloučí závažné onemocnění a obtíže přesto přetrvávají, může být vhodné zaměřit se také na psychickou stránku.

Psychosomatická léčba obvykle kombinuje klasickou medicínu s psychoterapií, nácvikem práce se stresem, relaxačními technikami nebo změnou životního stylu.

Cílem není přesvědčit člověka, že si nemoc „namlouvá“. Naopak. Smyslem je pochopit, proč organismus reaguje právě tímto způsobem, a odstranit příčiny dlouhodobého přetížení.

Výzkumy ukazují, že práce s psychikou může u části pacientů významně zmírnit chronické bolesti, úzkosti i některé funkční poruchy trávicího systému nebo pohybového aparátu. Nejde ale o univerzální řešení a rozhodně nenahrazuje odbornou lékařskou péči.

Psychosomatika nepřináší jednoduché odpovědi ani univerzální seznam, podle kterého lze určit, co znamená bolest hlavy nebo zad. Takové interpretace nemají vědeckou oporu.

Připomíná ale něco, na co v každodenním shonu často zapomínáme.

Tělo a mysl nefungují odděleně.

Dlouhodobý stres, neřešené konflikty, vyčerpání nebo potlačované emoce mohou ovlivňovat nejen naši psychiku, ale i fyzické zdraví. Stejně tak může chronická nemoc negativně dopadat na psychickou pohodu.

Společnost často obdivuje lidi, kteří pracují do vyčerpání, nikdy si nestěžují a všechno zvládnou. Lidské tělo nemá nekonečnou kapacitu.

Únava, nespavost nebo opakující se zdravotní obtíže nemusí být známkou slabosti. Mohou být posledním pokusem organismu upozornit, že něco je potřeba změnit.

Možná právě proto stojí za to občas neposlouchat jen hlavu, která opakuje „ještě to vydržím“, ale také tělo, které tiše říká: „Teď už je čas zastavit.“

Zdroje