Jak AI (de)formuje vztahy, práci i duševní zdraví aneb když se člověk nechá pohltit

Vzpomínáte si ještě na chatovacího bota Elizu z 60. let? Ten původní program naznačil, jak snadno lidé projektují emoce do stroje, a dnes je tento jev silnější než kdy dřív. Moderní generativní AI se sice žádného „vědomí“ nedočkala, ale její schopnost dialogu a emocionální odezvy se přiblížila tomu, co člověk tradičně očekává od lidské interakce. Tisíce lidí dnes mluví o svých chatovacích robotech jako o kamarádech, mentorech nebo dokonce milostných partnerech — a někteří s nimi udržují velmi intenzivní „vztahy“, které se podobají lidským vazbám.

Podle výzkumu se lidé často obrací k AI ve chvílích, kdy potřebují někoho, kdo je vyslechne bez odsouzení, zvláště v období osamělosti nebo ztráty. Uživatelé si personalizují své AI společníky tak, aby je AI „chápala“ a uměla reagovat na jejich potřeby — ať už jde o rady, konverzaci nebo prosté sdílení pocitů. (ABC)

Ale psychologie a neurologie nám připomínají jednu důležitou skutečnost: lidský mozek neumí vždycky bezpečně rozlišit mezi skutečným osobním spojením a propracovanou simulací. To, že nám AI „odpovídá“ emocionálně naladěným jazykem, dokáže vyvolat pocit důvěry a náklonnosti, který se velmi podobá přirozeným lidským sociálním vazbám — i když objekt, se kterým komunikujeme, žádný vnitřní život nemá. (phys.org)

Vědci z oblasti lidsko-počítačové interakce zjišťují, že intenzita emočních vazeb s AI není pouze mediální senzace. Jeden rozsáhlý longitudinální výzkum ukazuje, že lidé s vyšší potřebou sociálního propojení mají tendenci více antropomorfizovat AI — tedy přisuzovat jí lidské vlastnosti — a čím víc to dělají, tím více ovlivňuje jejich mezilidské vztahy a sociální chování.

To může mít dvojí efekt. Na jedné straně může AI sloužit jako bezpečný prostor pro trénink sociálních dovedností, formovat pocit sebejistoty nebo působit jako podpůrný partner v těžkých životních obdobích. Na druhé straně u některých uživatelů intenzivní interakce s chatboty koreluje se sníženou sociální aktivitou ve skutečném světě nebo větší závislostí na digitálním kontaktu.

Citoval to nedávný výzkum spojující heavy use ChatGPT s vyšší mírou pocitů osamělosti a nižší mírou osobního sociálního zapojení. I když není jasné, zda AI skutečně způsobuje osamělost, nebo pouze přitahuje lidi, kteří se již cítí izolovaní, je tento trend znepokojující. (The Guardian)

Zatímco starší generace mohly považovat navázání emocionálního „vztahu“ s počítačem za sci-fi fantazii, pro Generaci Z je tento koncept mnohem méně fantastický. V jednom z průzkumů uvedlo 80 % mladých respondentů, že by zvážilo manželství s AI partnerem, pokud by to bylo právně možné, a většina věří, že AI by mohla zcela nahradit lidské vztahy.

Tento postoj odráží hlubší kulturní trend: lidé, kteří vyrůstají s neustálým digitálním kontaktem, mohou vnímat emocionální podporu AI jako platnou formu vztahu. Nicméně odborníci soudí, že takové spojení může být dvojsečné — poskytuje okamžitou úlevu, ale zároveň může posilovat únikový model vztahu, kde jednostranné poskytování emocí nenahradí opravdovou reciproční interakci s jinou lidskou bytostí. (New York Post)

Zatímco osobní vztahy s AI budí pozornost veřejnosti, generativní umělá inteligence už hluboce proměnila i svět práce. Harvard Business Review ve svém nejnovějším žebříčku uvádí, že mezi deseti nejčastějšími použitími AI v roce 2025 se objevují terapie a doprovodné role na prvním místě, následované aplikacemi, které pomáhají lidem organizovat život, najít smysl či podporovat osobní rozhodování.

To je zásadní změna oproti předešlým letům, kdy dominovali technické a produktivní aplikace — například automatizace kódu nebo generování obsahu. Dnes lidé více využívají AI jako reflexní a mentální nástroj, který jim pomáhá formulovat osobní cíle, přehledy a životní strategie, což do jisté míry znovu mění jejich vnímání sebe sama a vlastních rozhodnutí. (Leading Ladies Business Club)

AI přitom není jen o ušetřeném čase. Podniky, které ji efektivně integrují, hlásí významné zrychlení softwarového vývoje, vylepšené analytické schopnosti a schopnost přetavit data do strategicky použitelných rozhodnutí. To znamená, že AI dnes nejen automatizuje rutinní úkoly, ale zároveň mění způsob, jakým lidé přemýšlejí o hodnotě své práce. (K2view)

Z psychologického hlediska AI vstupuje do oblasti, která byla po desetiletí výhradou lidí — duševního zdraví a emoční podpory. AI weby a aplikace se stávají stále populárnějšími jako doplněk tradiční terapie, zvlášť tam, kde je přístup k odborné péči omezený. Někteří uživatelé uvádějí, že AI jim pomohla zpracovat osobní traumata, prodiskutovat úzkosti nebo prostý pocit „nebýt sám“. (Emergent Mind)

Na druhou stranu odborníci upozorňují, že emoční závislost na technologii, která umí napodobovat empatii, může zatemnit hranici mezi užitečným nástrojem a bezpečným partnerem — zejména pokud uživatelé nejsou schopni rozlišit mezi lidským a umělým zdrojem podpory. Výsledky studie ukazují, že intenzivní a častá interakce s AI, zejména při vysokém stupni sebeodhalení, může být spojena se sníženým psychickým blahobytem, pokud chybí silná podpora ve skutečném životě. (arXiv)

Tento fenomén naznačuje širší etický a klinický problém: kdy se podpůrná technologie stává náhradou lidského kontaktu, a jak zajistit, aby použití AI bylo dlouhodobě zdravé a nevedlo k sociální izolaci.

Jak AI proniká stále více do osobních a pracovních sfér, objevují se i složitá etická dilemata. Někteří odborníci kritizují, že algoritmy, které simulují empatii, mohou posilovat pocit falešné intimity nebo manipulovat s emocionálními potřebami uživatelů — což se opakovaně objevuje v debatách o tom, kdo by měl mít kontrolu nad těmito systémy a jak zajistit ochranu uživatelů.

Jiné diskuse se týkají například mladších uživatelů a dětí, které mohou být k emocionálnímu poutu s AI zvlášť zranitelné, protože jejich sociální a psychologické hranice se stále formují. Kritici volají po regulaci a etických standardech, které zajistí, že tyto nástroje budou sloužit jako doplněk, nikoli jako nástroj, který může nahradit skutečné lidské vztahy nebo vyvolat nepředvídatelné psychologické následky. (Financial Times)

AI již proměnila naše životy v oblasti práce, učení i rozhodování — a nyní vstupuje i do té nejintimnější části lidské zkušenosti: vztahů a emocí. Tam, kde může nabídnout support, orientaci a kontakt ve chvílích izolace, se stává cenným nástrojem. Tam, kde však může nahradit lidskou přítomnost, otevírá dveře k závažným otázkám identity, autonomie a emocionální integrity.

Budoucnost bude pravděpodobně žít v komplexní symbióze lidí a AI: tam, kde technologie doplňuje lidské potřeby — nikoli tam, kde je pohlcuje. A to je možná nejdůležitější úkol, kterému společnost, psychologové i vývojáři AI nyní společně čelí – jak ochránit lidskost v době, kdy hranice mezi člověkem a kódem splývá.