Článek
Kateřina Veliká: 22 milenců, moc a žena, která vládla impériu i mužům
Když v roce 1762 vstoupila Kateřina II. na ruský trůn, nebyla jen cizinkou v nepřátelské zemi. Byla ženou v prostředí, kde moc patřila mužům, armádě a intrikám. A velmi rychle pochopila jednu věc: vládnout impériu znamená kontrolovat nejen politiku, ale i lidi kolem sebe.
Historie si ji pamatuje jako osvícenou panovnici, reformátorku, patronku umění a zároveň postavu patřící mezi nejvýznamnější vládce Ruska. Lidová legenda si ji ale pamatuje jinak – jako ženu s dlouhou řadou milenců, kteří přicházeli a odcházeli stejně rychle jako politické aliance.
Jenže příběh Kateřiny Veliké není příběhem promiskuity. Je to příběh ženy, která pochopila, že intimita může být stejně mocným nástrojem jako armáda.
Cizinka, která se naučila přežít
Narodila se jako Sofie Frederika Augusta von Anhalt-Zerbst do německého vládnoucího rodu. Do Ruska přijela jako teenagerka, aby se provdala za budoucího cara Petra III. Byla sama, bez spojenců, bez rodiny a bez vlivu.
Manželství bylo katastrofální. Petr byl nestabilní, dětinský a Kateřinu ignoroval i ponižoval. Mladá velkokněžna tak brzy pochopila, že pokud chce přežít, musí si vytvořit vlastní síť podpory.
První milostné vztahy nebyly romantikou. Byly politikou.
V prostředí ruského dvora znamenal milenec často víc než jen citové pouto. Znamenal ochranu, informace, loajalitu. A někdy i armádu.
Když v roce 1762 provedla palácový převrat a nechala svého manžela sesadit, stáli za ní právě muži z jejího okruhu. Milenci, důstojníci, spojenci. Kateřina se stala carevnou – a Rusko získalo jednu z nejmocnějších žen své historie.
Intimita jako nástroj moci
Historikové odhadují, že během svého života měla přibližně dvacet až dvacet dva významných milostných partnerů. Nešlo o náhodná setkání ani o impulzivní rozhodnutí.
Kateřina měla systém.
Muž, který se stal jejím favoritem, byl pečlivě vybrán. Musel být inteligentní, loajální, diskrétní a politicky užitečný. Po určitou dobu měl přístup k její blízkosti, vlivu i luxusu. Když vztah skončil, většina z nich dostala titul, majetek nebo vysokou funkci.
Nebyl to chaos. Byla to řízená personalistika.
Psychologové dnes upozorňují, že Kateřinino chování nelze hodnotit optikou moderní morálky. V prostředí absolutistické monarchie byla osobní loajalita klíčová. A intimní vztah byl jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak ji zajistit.
Její nejslavnější favorit Grigorij Potěmkin nebyl jen milencem. Byl architektem ruské expanze na jih, zakladatelem měst a jedním z nejvlivnějších mužů říše. Někteří historici dokonce spekulují, že se s Kateřinou tajně vzali.
Jejich vztah skončil jako milostný, ale pokračoval jako politické partnerství. A možná právě to nejlépe ukazuje, jak Kateřina chápala lásku – jako spojenectví.
Mýtus o nymfomance
Pověsti o její „nenasytnosti“ se začaly šířit už za jejího života. Často je šířili političtí nepřátelé, zahraniční diplomaté nebo pamfletisté, kteří chtěli zpochybnit legitimitu ženské vlády.
Žena s milenci byla skandální. Muž s milenkami byl normou.
Dnes historici upozorňují, že mnoho legend o Kateřině – včetně absurdních historek o její smrti – patří do kategorie propagandy a misogynní satiry.
Ve skutečnosti byly její vztahy dlouhodobé a relativně stabilní. Některé trvaly roky. A v porovnání s mužskými panovníky její doby nebyl jejich počet nijak výjimečný.
Rozdíl byl jediný: byla žena.
Samota na vrcholu
Přestože měla kolem sebe lidi, její život byl hluboce osamělý.
Vládla největší říši světa. Rozhodovala o válkách, zákonech, životech milionů lidí. A zároveň si byla vědoma, že každý vztah kolem ní je do určité míry politický.
Její deníky a dopisy ukazují ženu, která toužila po náklonnosti, intelektuálním partnerství a lidské blízkosti. Milenci byli někdy náhradou za to, co jí role panovnice nedovolovala: obyčejný vztah bez kalkulu.
Psychologové by dnes možná řekli, že Kateřina žila v permanentním napětí mezi rolí a identitou. Mezi ženou a vládkyní.
A možná právě proto potřebovala blízkost častěji než jiní.
Žena, která změnila pravidla
Kateřina Veliká vládla více než třicet let. Rozšířila území říše, reformovala správu, podporovala vzdělání a korespondovala s největšími mysliteli své doby.
Její milostný život byl jen malou částí jejího příběhu. Přesto se stal tím, co si o ní historie pamatuje nejvíc.
Možná proto, že společnost vždy těžko přijímala ženy, které kombinují moc, inteligenci a sexualitu.
Dnes se na její život díváme jinak. Ne jako na skandál. Ale jako na strategii přežití v systému, který ženám moc nepřál.
Kateřina Veliká nebyla ženou, která potřebovala muže.
Byla ženou, která si je vybírala.
A to bylo v 18. století možná radikálnější než jakákoli reforma.
Konec vlády a začátek legendy
Zemřela v roce 1796 ve věku 67 let po mrtvici. Do posledních dní pracovala, plánovala reformy a řešila státní záležitosti.
Po její smrti začala její legenda žít vlastním životem. Část byla obdivem. Část pomluvou. A část fascinací nad ženou, která odmítla žít podle očekávání své doby.
Historie ji dnes hodnotí jako jednu z nejvýznamnějších vládkyň Evropy.
A její milostný život?
Ten možná nebyl příběhem vášně. Ale příběhem moci, kontroly a přežití ve světě, kde si žena musela každou pozici vybojovat – někdy i velmi osobní cestou.
Zdroje
Zdroj 1 – Robert K. Massie – Catherine the Great: Portrait of a Woman
https://www.goodreads.com/book/show/10414941-catherine-the-great
Zdroj 2 – Simon Dixon – Catherine the Great
https://global.oup.com/academic/product/catherine-the-great-9780199245591
Zdroj 3 – Encyclopaedia Britannica
https://www.britannica.com/biography/Catherine-the-Great
Zdroj 4 – Smithsonian Magazine
https://www.smithsonianmag.com/history/the-many-lovers-of-catherine-the-great-180979311/
Zdroj 5 – History Today
https://www.historytoday.com/archive/catherine-greats-favourites
