Maso vyrobené v laboratoři – vizionářský průlom, nebo obří průšvih?

Představa masa vyrobeného v laboratoři v mnoha lidech vyvolává rozpaky. Ve skutečnosti ale nejde o umělou náhražku ze sóji nebo hrachu.

Takzvané kultivované maso vzniká z několika buněk odebraných živému zvířeti. Ty se následně množí ve sterilních bioreaktorech, kde dostávají živiny potřebné k růstu. Výsledkem je skutečná svalová tkáň, biologicky tvořená stejnými typy buněk jako maso z běžného chovu. Rozdíl je v tom, že nevzniká jako součást živého zvířete, ale v řízeném výrobním procesu.

Právě tato technologie rozděluje vědce, zemědělce, politiky i spotřebitele.

Podle zastánců může kultivované maso zásadně změnit způsob výroby potravin.

Dnešní živočišná výroba spotřebovává obrovské množství půdy, vody i krmiv a významně se podílí na emisích skleníkových plynů. Pokud by se část produkce přesunula do bioreaktorů, mohla by se tato zátěž snížit. Přesný rozsah přínosu ale zatím závisí na tom, jak bude výroba energeticky náročná v průmyslovém měřítku.

Dalším často zmiňovaným argumentem je omezení porážek hospodářských zvířat. K výrobě stačí malý vzorek buněk, který lze odebrat bez usmrcení zvířete.

Výroba probíhá ve sterilním prostředí, což může snížit riziko kontaminace bakteriemi, jako jsou salmonela nebo některé kmeny E. coli. Výhodou může být i nižší potřeba antibiotik, která jsou v intenzivních chovech stále významným tématem.

To ale neznamená, že je otázka bezpečnosti uzavřená.

Stejně jako každá nová potravina musí i kultivované maso projít přísným schvalovacím procesem. Regulátoři hodnotí složení, výrobní postup i možné zdravotní dopady, než povolí jeho uvedení na trh.

Největší výhrady nesměřují k tomu, že by současné schválené produkty byly prokazatelně nebezpečné. Problém je jiný. Technologie je velmi mladá.

Zatím neexistují studie sledující zdravotní dopady pravidelné konzumace kultivovaného masa po desítky let. Odborníci také upozorňují, že bude nutné dlouhodobě sledovat výrobní procesy, použitá média pro růst buněk, možné alergenní vlastnosti i nutriční složení jednotlivých produktů.

Jinými slovy – současné poznatky nenaznačují, že by schválené produkty byly zdravotně závadné, ale zároveň nelze tvrdit, že už známe všechny dlouhodobé souvislosti.

Vyrobit kultivované maso dnes vědci umějí. Vyrobit ho levně, ve velkém množství a s chutí, kterou běžný zákazník nerozezná od klasického masa, je mnohem složitější.

První laboratorní hamburger představený v roce 2013 stál stovky tisíc dolarů. Náklady od té doby dramaticky klesly, přesto je velkovýroba stále ekonomickou výzvou. Kromě ceny je potřeba vyřešit také texturu, šťavnatost nebo strukturu celých kusů masa, například steaků.

Zatímco některé státy technologii podporují, jiné k ní přistupují velmi opatrně.

Singapur se stal první zemí, která povolila prodej kultivovaného masa už v roce 2020. Ve Spojených státech získaly první produkty potřebná povolení v roce 2023. Naopak některé americké státy přijaly zákazy jeho výroby nebo prodeje a v Evropě se stále diskutuje nejen o bezpečnosti, ale také o pravidlech označování těchto výrobků.

Debata se tak dávno netýká jen vědy. Dotýká se ekonomiky, zemědělství, etiky i politiky.

Ještě před několika lety se zdálo, že kultivované maso během krátké doby zaplaví supermarkety. Realita je střízlivější.

Technologie postupuje kupředu, ale pomaleji, než očekávali investoři. Výrobní náklady jsou stále vysoké, regulace přísná a spotřebitelé zůstávají rozděleni. Zatím není jisté, zda se z kultivovaného masa stane běžná součást jídelníčku, nebo spíše doplněk vedle tradiční živočišné výroby.

Je laboratorně pěstované maso vizionářským průlomem? Možná. Je obřím průšvihem? Pro takové tvrzení dnes neexistují jasné důkazy.

Jisté je pouze jedno. Technologie, která ještě před deseti lety připomínala science fiction, už dnes existuje a první lidé ji běžně jedí.

O tom, zda změní světové zemědělství, nebo zůstane jen zajímavou technologickou epizodou, ale rozhodnou až příští roky.

Zdroje