Článek
Josef Mengele (1911–1979) byl německý lékař a příslušník jednotek SS, nechvalně proslulý svými pseudovědeckými a krutými experimenty na vězních v koncentračním táboře Osvětim během druhé světové války. V táboře si vysloužil přezdívku „Anděl smrti“ – rozhodoval o tom, kdo půjde rovnou do plynové komory, a na kom bude provádět své pokusy (například na dvojčatech, těhotných ženách či lidech s různými nemocemi).
Žádná „průlomová zjištění“ v pravém vědeckém smyslu však Mengele nikdy neučinil. Jeho činnost v Osvětimi a jinde se sice tvářila jako medicínský nebo antropologický výzkum, ale nesplňovala vědecké standardy, neměla řádnou metodologii ani seriózní hypotézy a byla především krutá a neetická. Většina experimentů byla jen zástěrkou pro mučení a zabíjení vězňů a po válce se ukázalo, že nevznikly žádné použitelné výsledky. Nacistická ideologie určovala směr jeho práce, která byla zaměřena na dokazování rasových teorií bez vědeckého základu. Historici i lékaři se shodují, že Mengele nezanechal po sobě žádný vědecký odkaz – jeho jméno je spojeno pouze s krutostí a zneužitím medicíny k utrpení lidí.
Po válce utekl z Evropy do Jižní Ameriky, kde se skrýval před stíháním. Nakonec zemřel roku 1979 v Brazílii, aniž by byl postaven před soud.
Dětství a život
Josef Mengele se narodil 16. března 1911 v Günzburgu v Bavorsku do zámožné rodiny průmyslníka Karla Mengeleho, majitele úspěšné firmy na výrobu zemědělských strojů. Díky zajištěnému rodinnému zázemí měl přístup ke kvalitnímu vzdělání a mohl se věnovat studiu. Už od mládí vynikal inteligencí a ambiciózností, ale také silnou potřebou prosadit se a vyniknout.
Po maturitě studoval medicínu a antropologii na univerzitách v Mnichově, Bonnu a Frankfurtu. Fascinovala ho zejména genetika a dědičnost, což později určovalo povahu jeho „výzkumů“. Roku 1935 získal doktorát z antropologie a později i z medicíny. Jeho práce se věnovala otázkám rasy, lebky a dědičnosti, což dobře zapadalo do nacistické ideologie.
Soukromý život v době studií
Během studií udržoval Mengele blízký vztah se svou rodinou, která ho finančně podporovala a byla hrdá na jeho akademické úspěchy. V mládí byl popisován jako zdvořilý, upravený a společensky obratný, což mu pomáhalo v navazování kontaktů. V této době se také seznámil s Irene Schönbeinovou, dcerou bohatého podnikatele, kterou si později v roce 1939 vzal za manželku. Manželství přispělo k posílení jeho společenského postavení. Se svou první ženou měl jednoho syna – Rolfa, narozeného roku 1944. Podle dostupných informací se jeho rodinný život zdál zpočátku harmonický, i když postupně byl stále více zastíněn jeho kariérou v SS a vědeckými ambicemi.
V roce 1937 vstoupil do NSDAP a následně i do SS. Díky kontaktům i odbornému vzdělání postupoval rychle v kariéře. Po vypuknutí druhé světové války působil nejprve jako vojenský lékař na východní frontě, kde byl zraněn a oceněn Železným křížem. Poté byl převelen do koncentračních táborů, což zásadně změnilo jeho životní dráhu i historický odkaz.
Rodinný život po válce v exilu
Po válce se Mengeleovi nepodařilo udržet manželství s Irene Schönbeinovou, která zůstala s jejich synem Rolfem v Německu a v roce 1954 se s ním oficiálně rozvedla. V Jižní Americe se usadil nejprve v Argentině, kde žil pod falešnými identitami a nadále udržoval kontakty se svou rodinou v Günzburgu, jež mu finančně pomáhala. Roku 1958 se podruhé oženil s Marthou Mengeleovou, vdovou po svém bratrovi Karlovi, a žil s ní i s jejím synem z prvního manželství. Vztah však nebyl dlouhodobě stabilní a Martha se nakonec vrátila do Německa. Mengele zůstal v exilu sám, střídal pobyty v Argentině, Paraguayi a Brazílii a žil v neustálém strachu z odhalení. Se svým synem Rolfem udržoval jen sporadický kontakt a nikdy se s ním už osobně nesblížil.
