Článek
Když francouzský profesor Florent Montaclair v roce 2016 převzal Zlatou medaili filologie během slavnostního ceremoniálu v Národním shromáždění v Paříži, působilo to jako velká akademická událost. Na akci byli přítomní politici, vědci i nositelé Nobelovy ceny. Montaclair byl představen jako první Francouz, který získal prestižní ocenění srovnávané s Nobelovou cenou v oblasti filologie.
Jenže podle pozdějšího vyšetřování byl celý příběh falešný.
Cena, která nikdy neexistovala
Francouzští vyšetřovatelé postupně zjistili, že takzvaná International Society of Philology, která měla ocenění udělovat, ve skutečnosti vůbec neexistovala. Organizace fungovala pouze prostřednictvím webových stránek vytvořených samotným Montaclairem.
Stejně problematická byla i údajná americká univerzita „University of Philology and Education“, s níž měla být cena spojena. Adresa školy vedla podle vyšetřovatelů pouze do kancelářského centra v Delaware a instituce nikdy reálně nefungovala.
Samotnou medaili si profesor údajně nechal vyrobit u pařížského klenotníka za přibližně 250 eur.
Akademický svět mu uvěřil
Na celé aféře je nejpozoruhodnější, jak dlouho podvod fungoval.
Montaclair dokázal vytvořit iluzi prestižního mezinárodního ocenění natolik přesvědčivě, že mu uvěřili novináři, univerzitní kolegové i někteří známí intelektuálové. Profesor údajně organizoval slavnostní ceremonie, vytvářel falešnou historii ocenění a tvrdil, že předchozími laureáty byli významní akademici včetně Umberta Eca.
V jednom z dalších ceremoniálů dokonce předal čestnou medaili slavnému lingvistovi jménem Noam Chomsky. Ten se později stal jednou z nejznámějších osobností spojených s celou kauzou.
Právě zapojení respektovaných osobností pomohlo dodat celé konstrukci důvěryhodnost.
Falešné ocenění pomáhalo kariéře
Podle vyšetřovatelů profesor nechtěl pouze společenskou prestiž. Falešné ocenění i údajný doktorát z neexistující univerzity měly posloužit také k profesnímu postupu.
Montaclair údajně využíval „mezinárodní ocenění“ ve svém životopise a při žádostech o akademické povýšení. Právě tehdy začali někteří kolegové zkoumat původ ocenění podrobněji.
Následné prověřování postupně odhalilo síť falešných institucí, webů a smyšlených titulů.
Francouzská prokuratura následně zahájila vyšetřování kvůli podezření z podvodu, padělání dokumentů a neoprávněného používání titulů.
„Není to podvod,“ tvrdil profesor
Samotný Montaclair dlouhodobě odmítal, že by spáchal trestný čin.
Podle jeho obhajoby nešlo o falšování existující ceny, ale o pokus vytvořit nové akademické ocenění. Jeho právník argumentoval tím, že založit vlastní cenu není samo o sobě nelegální.
Právní problém ale podle vyšetřovatelů vznikl ve chvíli, kdy profesor začal ocenění prezentovat jako prestižní mezinárodní uznání a využíval ho pro kariérní výhody.
Případ proto otevřel širší debatu o tom, jak snadno lze v akademickém prostředí manipulovat s prestiží, tituly a důvěryhodností.
Jak mohl podvod fungovat tak dlouho?
Odborníci upozorňují, že akademický svět stojí do značné míry na reputaci, důvěře a složitě ověřitelných mezinárodních kontaktech. Pokud někdo vytvoří dostatečně profesionálně působící instituci, webové stránky a mediální obraz, může být podobný podvod překvapivě obtížné odhalit.
Diskuze o případu se rychle rozšířila i na sociálních sítích a akademických fórech. Na Redditu mnozí uživatelé psali, že jde o ukázkový příklad toho, jak snadno může fungovat akademický credentialismus a důvěra v prestižní tituly.
Právě proto případ Florenta Montaclaira vyvolal ve Francii obrovský zájem. Nešlo totiž jen o podivný osobní experiment jednoho profesora, ale o ukázku slabin systému, který často automaticky důvěřuje akademickým titulům a mezinárodním oceněním.
Touha po uznání
Celá aféra zároveň ukazuje i psychologickou stránku akademického prostředí. Univerzitní svět je postavený na prestiži, publikacích, titulech a oceněních. Pro některé akademiky může být tlak na uznání natolik silný, že hranice mezi ambicí a podvodem začne postupně mizet.
Příběh profesora, který si vytvořil vlastní „Nobelovu cenu“, proto působí téměř absurdně. Zároveň ale připomíná, jak silně lidé reagují na symboly autority a prestiže — zvlášť pokud jsou prezentovány dostatečně přesvědčivě.
A právě to umožnilo, aby podvod fungoval celé roky, aniž si většina okolí položila základní otázku: existuje ta cena vůbec?
Zdroje a inspirace:
