Odborníci na moderní výchovu radí tyto tipy pro šťastnější rodičovství a odolnější děti

Mnoho dnešních rodičů vyrůstalo s představou, že dobrá výchova znamená mít dítě pod kontrolou. Poslušnost byla známkou úspěchu a chyby rodiče se nepřipouštěly. Moderní psychologie však ukazuje jiný pohled.

Dítě nepotřebuje dokonalého rodiče. Potřebuje člověka, který dokáže být bezpečným přístavem, umí přiznat vlastní chybu a vytváří prostředí, ve kterém se dítě nemusí bát projevit své pocity a emoce. Právě pocit bezpečí totiž podle výzkumů významně ovlivňuje zdravý psychický vývoj dítěte i jeho schopnost zvládat tlak a stres v dospělosti.

Jedním z největších zdrojů rodičovského stresu jsou vlastní očekávání. Když se sami nastavíme pomyslnou laťku extrémně vysoko a následně se lynčujeme za to, že jsme jí nedosáhli, vytváříme půdu pro neštěstí sobě i svým nejbližším.

Sociální sítě vytvářejí iluzi rodin, kde jsou děti stále usměvavé, domácnost uklizená a rodiče vždy trpěliví. Ve skutečnosti takové rodičovství neexistuje. Odborníci proto doporučují přijmout, že únava, nejistota nebo občasné chyby jsou přirozenou součástí života s dětmi.

Paradoxně právě rodiče, kteří si dovolí nebýt dokonalí, bývají klidnější. A klid dospělého je jedním z nejdůležitějších faktorů, které dítěti pomáhají regulovat vlastní emoce.

Mnoho rodičovských rozhodnutí nevychází z potřeb dítěte, ale z obavy, co si pomyslí ostatní.

Bude ,,zlobit" v obchodě? (o ,,zlobení" vyjde další článek)

Nebude vypadat nevychovaně?

Neřeknou si ostatní rodiče, že jsem něco nezvládl?

Respektující přístup připomíná jednoduchou věc. Důležitější než názor náhodných lidí je ten vztah, který si budujete doma.

Dítě si nebude pamatovat, co si o vás myslela paní ve frontě. Bude si pamatovat, jak se cítilo vedle vás. Když dítě ,,dělá humbuk" například v obchodě, je nutné mu vysvětlit s citem a klidem, že obchod je místo, kde nejsme sami a není běžné se tam takto chovat. Ano, můžeme se zde takto chovat a pak může následovat to, že se to některým nebude líbit anebo na to budou reagovat nějak odpudivě. Musíme respektovat tento společný prostor a chovat se zde tak, abychom nikomu neubližovali a nikomu nenarušovali jeho čas v tomto prostoru. Když tedy vidíme, že dítě má potřebu běhat mezi ostatními nakupujícími, křičet, skákat, pak si musíme jako rodiče položit otázku, zda byla dobrá volba brát dítě s sebou - zodpovědnost za vytvoření podmínek ma vždy ten dospělý. V takových případech pomáhá dítě namotivovat, že jakmile vyjdeme z obchodu, bude moci z plných plic vyzpívat, co má na srdci a zaskákat si jak mu bude libo. Ať si v obchodě tiše a klidně nasbírá energii, kterou po opuštění budovy může vypustit na svobodu.

Současné děti často vyrůstají v prostředí plném výkonu, tlaku a především spěchu. Kroužky, jazyky, sport, škola, domácí úkoly.

Psychologové ale upozorňují, že děti potřebují také čas, kdy si mohou samy hrát, objevovat svět a nudit se. Právě při volné hře se rozvíjí kreativita, samostatnost i schopnost řešit problémy. Ne všechno musí být organizované. A ne každá minuta dne musí být využitá. Potřebují prostor pro ,,nicnedělání", tam se tvoří ty nejkvalitnější nápady.

Jedním z nejčastějších mýtů je představa, že respektující výchova znamená absenci pravidel. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Děti potřebují hranice. Rozdíl je v tom, jak jsou nastavované.

Místo trestů a ponižování se rodič snaží vysvětlovat, naslouchat a hledat řešení, která dávají smysl oběma stranám. Dítě tak nevnímá pravidla jako projev moci, ale jako součást bezpečného prostředí. Respekt totiž neznamená, že dítě rozhoduje o všem. Znamená, že i ve chvíli, kdy dospělý rozhodne jinak, zachází s dítětem s úctou. A ano, stane se, že se dítě ,,nafučí a namračí", reaguje tak, jak umí. V těchto chvílích nefunguje mluvení a vysvětlování, naopak je spíše kontraproduktivní. Když dítě reaguje odporem, je nutné mu dát najevo, že přes nesouhlas a rozpor v názorech, jej pořád jako rodiče milujeme a na tom se nic nemění. Stačí klidně a dál pokračovat v činnosti, kterou jsme vykonávali a dítě třeba jen pohladit, pokud chce, tak obejmout a nechat zpracovat. Dle situace zůstat s ním nebo mu dát prostor pro zpracování o samotě (nebojte, poznáte, co je správné), ale odcházet s jistotou, že dítě ví, že může kdykoli přijít.

Mnoho rodičů má pocit, že musí děti co nejdříve naučit samostatnosti. Odborníci však připomínají, že skutečná samostatnost vzniká z bezpečné citové vazby. Když dítě ví, že se může kdykoliv vrátit k rodiči, získává odvahu objevovat svět vlastním tempem. Proto není ostuda, pokud malé dítě potřebuje více kontaktu, chce usínat s rodičem nebo nechce být v určitém období samo.

Každé dítě dozrává jinak a psychická odolnost nevzniká tím, že ho do samostatnosti dotlačíme, ale tím, že ji může postupně získat v prostředí, kde se cítí bezpečně. Když má jistotu, že za své objevování světa nebude kritizováno a trestáno, objevuje s radostí. Když udělá chybu, je mnohem efektivnější mu říci například: ,,Jsem moc hrdá / hrdý, že jsi tuto chybu zvládl tak statečně a hlavně díky tomu, že se tato chyba stala, už jsi pro příště poučen a budeš vědět, jak to udělat lépe. A když se stane znovu tato chyba, nebo jiná, to nevadí - chybami se člověk učí". Děti s tímto získaným vzorcem chování jsou pak odhodlanější poznávat nepoznané a zároveň opatrnější, protože si ty chyby mohou vyzkoušet samy. Když si při objevování způsobí malé zranění, je to mnohem efektivnější, než tisíce rad nebo zákazů od rodičů.

Moderní výchova není o tom, že děti nikdy nepláčou nebo že doma neexistují konflikty. Jeopředevším o tom, jak na tyto situace reagujeme. Rodič, který umí zachovat klid, omluvit se za vlastní chybu, přijmout emoce dítěte a zároveň nastavit jasné hranice, dítě neučí jen slušnému chování. Učí ho mnohem důležitější soubor metod a způsobů, jak jednou vytvářet a udržovat zdravé vztahy s ostatními lidmi i se sebou samým.

Možná právě proto dnes odborníci stále častěji říkají, že největším darem, který mohou rodiče svým dětem dát, nejsou drahé hračky ani usilování o perfektní hodnocení za výkon. Je to pocit bezpečí, jistota, že rodiče stojí za svým dítětem bez ohledu na názor okolí. Jistota, že i když dítě udělá chybu, rodiče pomohou - ne pouze materiálně a povrchně ve stylu ,,rozbil jsem, rodiče to napraví a zaplatí", ale ve stylu ,,pochybil jsi, to je dobrá lekce a nyní je nutné řešení - s řešením Ti rádi pomůžeme a přesto, že jsme s tím nepočítali, není to problém - je to život a milujeme Tě stále stejně".

Zdroje a inspirace: