Severní Korea ,,koupila" vozy Volvo a stroje za zhruba 1,6 miliardy Kč, které nikdy nezaplatila

Píše se začátek sedmdesátých let. Studená válka rozděluje svět na dva bloky, ale Švédsko se snaží razit vlastní cestu. Díky své neutralitě navazuje diplomatické vztahy se zeměmi na obou stranách železné opony a mezi nimi je i Severní Korea.

V té době se Pchjongjang jeví jako slibný obchodní partner. Země investuje do průmyslu, rozšiřuje těžbu a usiluje o modernizaci infrastruktury. Švédské firmy v tom vidí příležitost.

V roce 1974 proto uzavírají kontrakt, jehož hodnota dosahuje přibližně 600 milionů švédských korun, což by podle dnešního kurzu odpovídalo zhruba 1,6 miliardy českých korun. Součástí dodávky není jen tisíc legendárních sedanů Volvo 144, ale také důlní technika společnosti Atlas Copco a další průmyslové vybavení od švédských výrobců.

Dodávky proběhly podle plánu. Lodě dorazily do Severní Koreje, automobily i stroje byly převzaty a uvedeny do provozu.

Jenže platba nepřišla.

A nepřišla ani po týdnech, měsících nebo letech. Švédsko začalo zasílat upomínky, ale bez výsledku. Z obchodního případu se postupně stal diplomatický problém, který přetrvává dodnes.

Největší pozornost přitahují právě vozy Volvo 144. Robustní sedany byly navrženy tak, aby vydržely i náročné podmínky, což se v Severní Koreji ukázalo jako jejich největší přednost. Mnohé z nich sloužily státním institucím, jiné se později objevily jako taxíky. Některé byly podle dostupných informací v provozu ještě téměř půl století po svém dodání.

Původní pohledávka činila 600 milionů švédských korun. Protože však nebyla nikdy uhrazena, začaly se k ní každý rok přičítat úroky.

Z původní částky se postupně stal dluh přesahující 2,9 miliardy švédských korun, tedy přibližně 7,7 miliardy českých korun. Severní Korea se tak stala vůbec největším státním dlužníkem Švédska.

Přestože se příběh často označuje jako největší nezaplacená automobilová objednávka historie, automobilka Volvo nakonec finanční ztrátu nenesla.

Obchod byl totiž pojištěn u švédské státní agentury Exportkreditnämnden (EKN), která exportéry proti podobným rizikům chránila. Po nesplnění závazků převzal pohledávku švédský stát, který se od té doby pravidelně snaží dluh vymoci.

Podle představitelů EKN od konce osmdesátých let nepřišla prakticky žádná významná splátka. Přesto Švédsko pohledávku nadále eviduje a Severní Koreu opakovaně vyzývá k jejímu uhrazení.

Příběh tisícovky vozů Volvo bývá často označován jako „největší krádež aut v historii“. Ve skutečnosti ale nejde o krádež v právním slova smyslu.

Automobily i průmyslové stroje byly dodány na základě platného obchodního kontraktu. To, co následovalo, byl prostě nesplacený obchodní dluh, který se díky úrokům změnil v jednu z nejdéle otevřených pohledávek moderních dějin.

A zatímco většina obchodních sporů končí po několika měsících nebo letech, tato faktura čeká na své zaplacení už více než padesát let.