Článek
Striptýzový klub vs. nevěstinec – rozdíly a společné faktory
Na pódiu u tyče tančí žena, její tělo se vlní v rytmu hudby a pohledy mužů jsou upřené jen na ni. Všude tlumené světlo, vůně parfému a sexuální vzrušení ve vzduchu. Na první pohled to může vypadat jako scéna z nevěstince, ale jsme ve striptýzovém klubu. Kde tedy končí tanec a začíná sex? A jaké jsou vlastně rozdíly a styčné body mezi těmito dvěma světy, které mnozí házejí do jednoho pytle?
Muži vnímají očima, ale touha jde hlouběji
Základní rozdíl mezi striptýzovým klubem a nevěstincem je jasný: v prvním jde o vizuální potěšení, v tom druhém o fyzický kontakt. Jenže to není tak jednoduché. Muži navštěvují oba typy podniků se stejným motivem – hledají krásu, ženskou pozornost, vzrušení, únik z reality.
Striptýzový klub je divadlem touhy. Žena na pódiu se svléká pomalu, s grácií, zatímco oči mužů hltají každý její pohyb. Tady se „miluje očima“. Jde o představu, o hru bez dotyku. Fantazie dotvoří zbytek.
V nevěstinci je to jiné, iluze je nahrazena fyzickým prožitkem. Ale právě díky tomu ztrácí část té tajemnosti, kterou má striptýz. Někdo chce prožitek, jiný snění. A někteří navštěvují obojí.
Historie: když byla hranice tenká
Striptýz jako forma uměleckého svlékání má své kořeny už ve starověku, stejně jako prostituce. Ve starověké Mezopotámii byly chrámové prostitutky považovány za posvátné, tančily, sváděly i uspokojovaly. V antickém Římě bylo běžné spojení erotického tance a tělesného potěšení. Hranice tehdy téměř neexistovala.
Ve středověku byly nevěstince dokonce oficiálně povolovány církví jako „menší zlo“. Erotické tance z veřejného života zmizely, ale přežívaly skrytě. Až kabarety 19. století, jako slavný Moulin Rouge, vrátily ženské tělo zpět na pódia. I tam ovšem docházelo k prolínání, mnohé tanečnice nabízely své služby i po představení.
Ve 20. století se situace rozdělila. Zatímco striptýz začal být vnímán jako forma showbusinessu (např. burleska s ikonami jako Gypsy Rose Lee nebo Dita Von Teese), prostituce zůstala v šedé zóně legality.
Společné prvky: prostředí, fantazie, obchod
Co mají striptýzové kluby a nevěstince společného? Více, než by se mohlo zdát.
1. Atmosféra: Tlumené osvětlení, vůně parfému, smyslná hudba. V obou případech se tvoří prostředí, které má působit na smysly a odpojit mysl od běžného světa.
2. Psychologie: Muži sem nepřicházejí jen kvůli nahotě nebo sexu. Často jde o pocit pozornosti, uznání, intimního kontaktu, ať už skrze pohled, dotek, nebo slova. Striptérka i prostitutka hrají roli, která muži dává pocit výjimečnosti.
3. Peníze: Obě prostředí jsou byznysem. A to velmi výnosným. Každý pohyb, každý úsměv, každé gesto má svou cenu. V klubech se platí za tanec, drinky, soukromé show. V nevěstincích za služby – někdy velmi přesně dané, jindy „dohodou“.
Kluby, kde se světla nerozsvěcí
Některé podniky fungují na pomezí – oficiálně jako striptýzové kluby, ale v soukromých VIP zónách se dějí věci, které zákon nerad vidí. Přesně tyto podniky bývají často zaměňovány za nevěstince. Typickým příkladem je pověstný Scores v New Yorku, kde se potkávají boháči, sportovci i politici. V zákulisí se řeší víc než jen tanec.
V Evropě je notoricky známý klub Pascha v Kolíně nad Rýnem – největší noční klub na kontinentu, který má zároveň bar, pódia a vystoupení – čili na první pohled se nijak neliší od běžného striptýzového klubu. Rozdíl je v zadních dveřích.
Dva různé světy, ale stejná motivace. Mužská touha po kráse, doteku, uznání. Jeden nabízí fantazii, druhý naplnění. Jeden pracuje s napětím, druhý s uvolněním. Ale v obou je žena hlavní hvězdou večera.
A muži? Ti sledují, touží, platí – a odcházejí. Někdy uspokojeni, jindy prázdní. Protože tyhle světy, ať už legální či ne, nezmizí. Jsou součástí lidské přirozenosti. Ať už u tyče nebo v posteli – ženské tělo a jeho moc nad fantazií mužů bude vždy silná.
