Tajemná hora, na kterou lidská noha nevstoupila – možná vstup do tajného podzemí?

Tajemná hora, na kterou lidská noha nevstoupila

Na odlehlém tibetském vysokohorském platu se tyčí jeden z nejzáhadnějších a nejposvátnějších vrcholů planety — hora Kailas. Tento vrchol není nejvyšší v Himalájích, přesto je nejvíce opředen legendami, náboženskými zvyky i záhadami, které přesahují běžné chápání geografie i víry. Kailas je zvláštní nejen tím, že se jej dosud nepodařilo zdolat, ale i tím, jakou roli hraje v mytologiích a duchovních tradicích napříč světem.

Hora známá jako Mount Kailash (v tibetštině Gang Rinpoche či Gang Tise) se nachází v západním Tibetu, v Himálajském pohoří zvaném Transhimalaya. Je vysoká přibližně 6638 m nad mořem, což z ní nedělá nejvyšší horu, ale jedno z nejzvláštnějších míst na Zemi.

Kailas zůstává unikátní tím, že na jeho vrchol nikdy nevstoupil žádný mainstreamový horolezec. Přestože technicky není prudce složitý jako třeba Everest, tradičně se nepokouší o jeho výstup nikdo — a důvodem nejsou jen extrémní podmínky. V mnoha tradicích je výstup považován za svaté tabu, které by bylo porušením kosmického řádu. V hinduismu se hora spojuje s bohem Šivou, který zde medituje ve věčné extázi spolu se svou manželkou Parvatí, a v buddhismu je Kailas identifikován s mytickým Mount Meru, osou světa, srdcem vesmíru.

Podle skalních tradic a historických záznamů se málokdo pokoušel o výstup právě z respektu k posvátnosti místa: mnozí horolezci volili okolní hřebeny či jiné vrcholy, ale ne samotný vrchol Kailasu. Některé cestovatelské a místní legendy tradují i příběhy, že ti, kdo vstoupili příliš vysoko, narazili na nečekané změny počasí či nepředvídatelné přírodní síly, které výstup znemožnily a odradily je.

To, co dělá Kailas skutečně jedinečným, je jeho nadnáboženský význam. Nejen hinduisté, ale i buddhisté, džinisté a stoupenci starobylé tibetské tradice Bön ho považují za posvátné místo, každé ale s jemně odlišným významem.

Hinduisté vidí Kailas jako svatyni Šivy, Boha zničení a obnovy, který zde vládne s Parvatí jako dokonalý pár bohů. Buddhismus identifikuje horu s Demchokem (Chakrasamvara), bohem nejvyšší blaženosti, a věří, že oběť a meditace na této hoře mohou vést k osvícení. Džinismus pak považuje místo zvané Ashtapada — někdy srovnávané právě s Kailasem — za místo, kde první učitel Rishabhadeva dosáhl osvobození (mokša). Bön, nejstarší známý systém víry v Tibetu, interpretuje horu jako bod spojení mezi nebem a zemí a sídlo mocných duchů.

Pilgrimové po staletí nepokouší zdolat samotný vrchol, ale obcházejí ho v rámci kory – rituálního obchodu okolo hory, která měří zhruba 52 km a může trvat tři a více dnů. Dokončení celého oběhu je považováno za očišťující akt, který zbavuje karmy a přináší duchovní zasvěcení.

Kailas nevyčnívá jen svou mystikou, ale i jedinečnou geografickou polohou. Je jedním z mála vrcholů na Zemi, kde nevznikla klasická alpinistická tradice výstupů, i když není extrémně vysoký. Jeho poloha v odlehlém tibetském platu mu dává izolovanou a téměř nedotčenou atmosféru.

Okolí hory je také zdrojem několika z největších vodních systémů Asie: z blízkosti Kailasu pramení řeky jako Indus, Sutlej, Brahmaputra a Karnali, které zásobují vodou stovky milionů lidí po tisíce kilometrů.

Blízko hory leží také legendární jezera Manasarovar a Rakshastal. Jezero Manasarovar je považováno za jednu z nejvyšších sladkovodních ploch na světě a z hlediska tradice i duchovních vír má očistné a transformační síly. Jezero Rakshastal, které leží jen kousek vedle, má naopak spojitost s démonickými příběhy a dualitou dobra a zla.

Okolní mytologie horského masivu navozují ještě hlubší úroveň spekulací a domněnek. Některé moderní alternativní teorie spekulují o energetických polích či geometrických tajemstvích spojených se samotným tvarem hory. Její čtyři téměř symetrické strany míří téměř přesně na světové strany, což vede k představám o spojení s kosmickými zákony či starodávnými civilizačními znalostmi.

Do těchto úvah výrazně vstupuje také ruský profesor Ernst Muldašev, světově uznávaný oftalmolog, který se však dlouhodobě zabýval i studiem dávných civilizací, lidského vědomí a nevysvětlených jevů. Právě on se opakovaně vydal do Tibetu, aby oblast hory Kailas zkoumal nikoli jen očima vědce, ale i člověka hledajícího hlubší souvislosti mezi mýty a realitou. Muldašev tvrdil, že Kailas nepůsobí pouze jako geografický útvar, ale jako místo s mimořádnými fyzikálními vlastnostmi, které mohou ovlivňovat vnímání času i biologické procesy lidského těla. Podle jeho pozorování zde dochází k neobvyklému zrychlení biologického stárnutí, což dokazoval rychlejším růstem vlasů a nehtů během pobytu v bezprostřední blízkosti hory.

Muldašev byl přesvědčen, že tento jev nelze vysvětlit pouze nadmořskou výškou nebo klimatem. Místní mniši mu měli sdělit, že se jedná o vedlejší efekt „první brány“ vedoucí do bájné podzemní říše Šambaly. Podle legend je Šambala útočištěm vyspělé civilizace, která přežila dávnou globální katastrofu a dodnes existuje skrytá pod povrchem Země. Kailas má být jedním z hlavních vstupů do tohoto světa – vstupem, který je pro běžného člověka uzavřen nejen fyzicky, ale i biologicky, protože lidské tělo by pobyt v jeho blízkosti dlouhodobě nepřežilo.

Záhady se však neomezují pouze na samotnou horu. Pozornost badatelů i alternativních historiků dlouhodobě přitahuje také zeměpisná poloha Kailasu. Podle těchto teorií leží hora v mimořádně přesných vzdálenostech od klíčových bodů planety. Od severního pólu ji dělí přibližně 6 666 kilometrů, zatímco od jižního pólu přesně dvojnásobek této vzdálenosti. Tato numerická shoda je často považována za symbolickou a je spojována s představou, že Kailas funguje jako energetický uzel Země – jakýsi středový bod planety.

Ještě pozoruhodnější jsou však údajné souvislosti mezi Kailasem a dalšími mystickými místy světa. Pokud by byla vedena přímka středem Země skrze vrchol hory, na opačné straně planety by se podle Muldaševa nacházel Velikonoční ostrov – izolované místo uprostřed Tichého oceánu, známé svými monumentálními sochami moai. Právě Velikonoční ostrov jeho původní obyvatelé nazývali „Pupek světa“, což v kontextu těchto teorií působí až znepokojivě symbolicky. Muldašev věřil, že tato dvě místa kdysi tvořila severní a jižní pól planety, než došlo k dramatickému vychýlení zemské osy.

Podle této legendární rekonstrukce měla dávná globální katastrofa změnit sklon Země, zničit vyspělou civilizaci a donutit její představitele ukrýt se do podzemí. Zatímco povrch planety zůstal lidem, kteří postupně vybudovali dnešní civilizaci, podzemní svět měl pokračovat ve svém vývoji odděleně. Kailas by pak nebyl jen posvátnou horou, ale jakýmsi zapečetěným „uzlem paměti“ planety – místem, kde se protínají dějiny, mýty a dosud nepochopené přírodní zákony.

Ať už tyto teorie vnímáme jako odvážné spekulace, nebo jako moderní podobu dávných mýtů, jedno je jisté: hora Kailas zůstává místem, které se vzpírá jednoduchému vysvětlení. Její přesná poloha, tvar, symbolika i skutečnost, že na jejím vrcholu dosud nestála lidská noha, dál živí otázku, zda nejde jen o horu, ale o cosi mnohem hlubšího.

Ačkoliv vrchol jako takový není cílem sportovního dobývání, do oblasti každoročně míří tisíce poutníků. Trasy jako Kailash Mansarovar Yatra spojují náboženské víry a ukazují, jak hluboce je hora zakořeněna v kulturním a duchovním životě mnoha komunit. Vládní i cestovní autority organizují ročně regulované výpravy, které umožňují návštěvu svatých míst a tradičních lokalit kolem hory i jezer.

Dnes je přístup k hoře stále ovlivněn geopolitikou — třeba specifickými pasovými, vízovými a environmentálními pravidly Čínské lidové republiky — a i tak sem míří lidé z celého světa, kteří hledají jak duchovní očistu, tak hlubší porozumění významu místa.

Hora Kailas není jen kopcem z kamene a sněhu. Je symbolem, který spojuje kosmologii, náboženství, geografii a lidskou touhu po smyslu. Její nedostupný vrchol vyvolává otázky o povaze svatosti, hranicích lidského poznání i o tom, co znamená spojit se s něčím větším než je náš vlastní život.

Zda je Kailas skutečně zapečetěnou branou do jiných světů, jak to líčí dávné legendy, nebo jen nejhlubší paměť lidských příběhů, nechť si každý rozhodne sám — právě to dělá z této hory jednu z největších mysterii lidské kultury.