Hlavní obsah
Věda a historie

Vdávala se potají z vlastní vůle v pouhých 9 letech, rodila zhruba ve 14 a žili šťastně až do smrti

Foto: Charles Johns a Eunice Winstead, Tennessee, 1937. Zdroj: Wikimedia Commons.

V roce 1937 obletěla Ameriku fotografie devítileté nevěsty a dvaadvacetiletého farmáře. Eunice Winstead se za Charlieho Johnse provdala tajně. Jejich manželství nakonec trvalo šest desetiletí - dokud je smrt nerozdělila.

Článek

Fotografie, které nikdo nevěřil

Na první pohled působí fotografie téměř nevinně. Malá blonďatá dívka stojí vedle vysokého mladého muže. V ruce drží panenku, tváří se poněkud rozpačitě a vedle ní je muž, který vypadá spíš jako její starší bratr než manžel. Jenže právě to byla skutečnost, která v roce 1937 šokovala Spojené státy.

Dívce bylo devět let. Jmenovala se Eunice Winstead a pocházela ze Sneedville v Tennessee. Muž vedle ní byl Charlie Johns, mladý farmář a zároveň její dvaadvacetiletý soused. Byli čerstvě oddaní a jejich neobvyklý sňatek se brzy dostal do novin po celé zemi.

Veřejnost měla důvod být pobouřena. Dnes je představa devítileté nevěsty pro většinu společnosti naprosto nepřijatelná. Jenže Tennessee třicátých let mělo právní prostředí, které umožnilo něco, co by dnes působilo téměř neuvěřitelně.

A příběh Eunice tím teprve začínal.

Dvě děti, které se rozhodly vzít

Eunice a Charlie se znali jako sousedé. Ona byla ještě školačka, chodila do třetí třídy a hrála si s mladší sestrou, koťaty a dalšími zvířaty. Charlie byl mladý farmář, který už vedl dospělý život. Přesto mezi nimi podle dobových svědectví vzniklo pouto, které Eunice sama později popisovala jako lásku.

V lednu 1937 se rozhodli, že se vezmou. A nečekali na slavnostní souhlas rodiny. Zkrátka odešli a zamířili za baptistickým kazatelem Walterem Lambem. Aby sňatek uskutečnili, Eunice uvedla vyšší věk. Dobové prameny uvádějí, že tvrdili, že jí je sedmnáct. Kazatel přesto musel vidět, že nevěsta je ve skutečnosti dítě.

Jejich sňatek se uskutečnil 19. ledna 1937. Právě právní stránka příběhu je přitom stejně pozoruhodná jako samotný věk nevěsty.

Tehdy to zákon umožnil

Dnešní čtenář může předpokládat, že takový sňatek musel být automaticky nelegální. Jenže tehdejší Tennessee nemělo pevně stanovený minimální věk pro uzavření manželství tak, jak ho známe dnes. Nezletilí navíc za určitých okolností nepotřebovali souhlas rodičů.

Tím se vysvětluje, proč se z případu nestala jednoduše policejní kauza. Právně se pohyboval v prostoru, který dnešní společnost vnímá jako nepředstavitelný, ale tehdejší legislativa jej umožňovala.

Právě veřejná reakce na Eunicin sňatek však pomohla rozpoutat debatu o dětských manželstvích. Případ se stal jedním z impulsů k legislativním změnám v Tennessee, které později stanovily minimální věk pro sňatek na šestnáct let, byť ani nová úprava nebyla bez výjimek.

Rodina nakonec neřekla ne

Možná ještě překvapivější než samotná svatba byla reakce rodiny. Dívenčina matka podle dobových zpráv svého zetě považovala za dobrého muže a poukazovala na jeho půdu, hospodářství a zvířata. V jejím prostředí navíc nebyly velmi brzké sňatky úplnou neznámou. Sama se vdávala v šestnácti a Eunicina teta dokonce ve třinácti.

To neznamená, že rodina plánovala Eunice provdat. Podle dostupných svědectví její rodiče vůbec netušili, že dvojice svůj vztah bere tak vážně. Svatba je zaskočila stejně jako mnoho dalších lidí.

Když už ale bylo rozhodnuto, rodiče jejich vztah přijali.

Z dnešního pohledu je právě tento moment důležitý. Historický příběh totiž není jen o dvou lidech. Je také o době, ve které vyrůstali, o chudém venkovském prostředí, rodinných zvyklostech a představách o tom, kdy vlastně dítě přestává být dítětem.

Svatba s panenkou

Fotografie, která později obletěla Ameriku, měla ještě jeden detail, jenž dodnes působí zvláštně. Eunice na ní drží panenku. Nebyla tam náhodou.

Byl to svatební dar od Charlieho.

Obraz malé nevěsty s hračkou v ruce vedle dospělého manžela se stal symbolem celého případu. Veřejnost v něm viděla něco, co bylo velmi těžké přijmout: dítě, které mělo současně plnit roli manželky. Americká média se příběhu chopila a magazín Life o páru informoval opakovaně.

Z Eunice se tak prakticky přes noc stala jedna z nejznámějších dětských nevěst své doby. Jenže sláva jí nepřinesla radost. Charlie se později snažil novináře od rodiny držet dál a pozornost veřejnosti odmítal.

Z lavice rovnou do manželství

Eunice po svatbě ještě nějaký čas chodila do školy. Dlouho tam ale nezůstala. Po konfliktu se spolužačkou ji učitel potrestal tělesným trestem a Charlie reagoval velmi ostře. Přišel do školy a protestoval proti tomu, že někdo fyzicky trestá jeho manželku. Eunice se pak do školní lavice nevrátila.

Je to jedna z nejvýraznějších připomínek rozporu celého příběhu. Devítileté dítě bylo současně považováno za manželku s právy dospělé ženy, zatímco její vzdělání se mohlo stát vedlejší věcí. Sama Eunice později přiznala, že právě ukončení školy bylo tím, čeho ve svém životě nejvíce litovala.

Na dítě si ještě počkal

Její manželství mělo další kontroverzní kapitolu, o které se dobová média zajímala. Charlie podle dostupných svědectví po svatbě nechtěl okamžitě zahájit sexuální život. Jeho matka mu údajně řekla, aby počkal, dokud Eunice nedospěje.

Podle dobových zpráv k jejich intimnímu sblížení došlo až přibližně v době, kdy Eunice začala menstruovat, tedy kolem třinácti let. První dítě se narodilo, když byla ještě velmi mladá teenagerka. Zdroje se v přesném věku při porodu rozcházejí – uvádějí čtrnáct až patnáct let.

Následovalo dalších osm dětí. Z dvojice se postupně stala početná rodina a život, který kdysi začal jako skandál, se pro okolí proměnil v ,,žili šťastně až do smrti".

Devět dětí a život mimo zájem médií

Novináři, kteří se kolem Eunice a Charlieho po svatbě rojili, postupně ztratili zájem. Charlie se o publicitu nestál a rodina se stáhla do soukromí.

O mnoho let později se však objevily nové články a fotografie. Ukazovaly něco úplně jiného než senzaci z roku 1937. Velkou rodinu, hospodářství a manžele, kteří spolu stále žili.

Měli devět dětí – pět synů a čtyři dcery. Z Eunice se postupně stala matka, babička a později také prababička. Její život se navenek proměnil v příběh dlouhého rodinného soužití.

A právě proto je tak snadné podlehnout pokušení převyprávět jejich historii jako pohádku o zakázané lásce, která nakonec všechno překonala.

„Měla jsem štěstí“

Eunice sama totiž ve stáří svůj život hodnotila překvapivě střízlivě. Charlieho neopustila a jejich manželství považovala za šťastné. Zároveň ale jiným dívkám nedoporučovala, aby její zkušenost napodobovaly.

Naopak jim radila se svatbou počkat.

Důvod byl jednoduchý: podle ní měla štěstí, že narazila na dobrého muže. To však podle ní nemusí potkat každou mladou dívku. A právě tato věta dodává celému příběhu úplně jinou perspektivu.

Eunice tedy sama svou zkušenost nevnímala jako návod pro ostatní. Byla to její konkrétní životní cesta, která navzdory mimořádně kontroverznímu začátku nakonec vydržela desítky let.

Šedesát let spolu

Charlie a Eunice zůstali manželi přibližně šedesát let. Charlie zemřel v roce 1997. Eunice ho přežila o devět let a zemřela v roce 2006 ve věku 78 let. V té době už byla několikanásobnou babičkou i prababičkou.

Jejich manželství tak skutečně skončilo až smrtí. Z tohoto hlediska jejich příběh naplňuje romantickou představu „spolu až do smrti“. Jenže způsob, jakým jejich společný život začal, je natolik vzdálený dnešním představám o dětství, souhlasu a ochraně nezletilých, že romantický výklad by byl příliš jednoduchý.

Eunice mohla svého manžela skutečně milovat. To však samo o sobě neznamená, že devítileté dítě dokáže dělat životní rozhodnutí stejným způsobem jako dospělý člověk.

Příběh, který se nedá vyprávět jen jako pohádka

Na Eunicině životě je nejzajímavější právě jeho rozporuplnost. Dívka, která se ve třetí třídě tajně provdala za dvaadvacetiletého muže, se později stala matkou devíti dětí a se stejným mužem zůstala šest desetiletí. Její vlastní vzpomínky přitom naznačují, že své manželství nepovažovala za životní katastrofu.

To však nemění nic na tom, že její příběh sehrál významnou roli v debatě o dětských sňatcích. Veřejné pobouření nebylo jen moralizováním. Přispělo k tomu, že se začalo mluvit o tom, jaký věk je ještě přijatelný pro manželství a nakolik má být dítě chráněno před rozhodnutím s celoživotními následky.

A možná právě proto je Eunice Winstead dodnes tak fascinující postavou. Ne proto, že by její příběh dokazoval, že dětské manželství může „fungovat“. Dokazuje spíš něco mnohem složitějšího: že lidský život se někdy nevtěsná do jednoduchých kategorií.

Eunice tvrdila, že Charlieho milovala. Charlie s ní zůstal celý život. Měli velkou rodinu a podle dostupných svědectví spolu byli spokojení. Současně ale sama později litovala, že přišla o vzdělání, a jiným dívkám radila, aby s podobným rozhodnutím počkaly.

Její příběh proto není návodem. Je historickým svědectvím o době, která dovolovala věci, nad nimiž dnes kroutíme hlavou – a o ženě, jejíž vlastní životní zkušenost byla nakonec mnohem složitější než senzace, která ji ve věku devíti let proslavila.

Tipy na zajímavé čtení:

Zdroje a inspirace:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz