Článek
Teorie je snadná, uvedení v praxi už tolik ne
V dnešní době na nás z každého rohu skáčou zaručené tipy, jak být v pohodě, jak správně dýchat nebo jak si nenechat přerůst emoce přes hlavu. Všichni to známe, všichni jsme o tom něco četli a v teorii máme jasno. Víme přesně, co bychom měli dělat, když nás v práci naštve šéf nebo když doma nestíháme. Jenže když ta situace opravdu nastane, veškerá moudrost z knížek letí oknem. Zůstává jen vztek, únava a staré známé reakce. Proč je tak těžké převést jednoduché rady do reálného života a jak to konečně zlomit?
Past věčného plánování a čtení
Velkým chytákem na cestě za lepší náladou a klidnější hlavou je to, že strašně rádi sbíráme informace. Když se rozhodneme, že se sebou chceme něco dělat, náš první krok obvykle vede do knihkupectví pro bestseller o osobním rozvoji nebo si pustíme inspirativní podcast.
Při čtení a poslechu zažíváme příjemný pocit. Naše hlava dostane malou odměnu a my máme pocit, že už na sobě vlastně pracujeme. Jenže to je velký klam. To, že perfektně rozumíte tomu, jak funguje lidský mozek pod tlakem, váš mozek nijak neuklidní. Skutečná změna se totiž neodehrává v tom, co všechno víte, ale v tom, co reálně děláte. Vědět neznamená žít. Dokud teorii nezačnete zkoušet v praxi, jsou to jen potištěné stránky papíru.
Proč v krizové situaci selháváme
Důvod, proč selháváme, je úplně přirozený. Když sedíte v klidu na pohovce s čajem, představa, že příště zůstanete nad věcí, se zdá hrozně jednoduchá. Pravidlo je přece jasné: stačí se hluboce nadechnout, nebrat si věci osobně a odpovědět v klidu.
Jenže v reálném životě, kdy na vás někdo křičí nebo se hroutí termíny, tělo zapne nouzový režim. Naše racionální uvažování se v tu vteřinu vypne a tělo přepne do režimu útoku nebo útěku. V ten moment je úplně jedno, kolik chytrých knih máme přečtených. Pokud nemáme nový způsob chování natrénovaný jako automatický zvyk, mozek bleskově sáhne po tom starém – sice špatném, ale dobře známém – vzorci, jako je křik, urážení se nebo útěk do ústraní.
Síla malých kroků a chytrých triků
Pokud chceme tuto propast překonat, musíme na to jít chytře a hlavně pomalu. Největší chybou je naložit si toho na sebe moc najednou. Chceme hned od zítřka meditovat dvacet minut, jíst zdravě, nekřičet na děti a ještě si večer psát deník. Výsledkem je jen to, že to po několika dnech vyčerpaní a frustrovaní vzdáme.
Mnohem lepší je vsadit na takzvané mikro-zvyky. Chcete-li do svého dne dostat více klidu, neplánujte si velké změny. Spojte novou drobnost s něčím, co už stejně každý den děláte automaticky. Můžete si říct: „Jakmile v práci dokážu dopsat e-mail a zaklapnu notebook, třikrát se hluboce nadechnu a vydechnu, než vezmu do ruky mobil.“ Využijete tak moment, který se děje sám od sebe, a naroubujete na něj nový, zdravější návyk. Je to snadné a nezabere to žádný čas.
Konec sebemrskačství a trestání se za chyby
Posledním a nejdůležitějším krokem je změnit to, jak se chováme sami k sobě, když se nám to nepovede. Většina z nás je k sobě hrozně přísná. Když vybuchneme nebo situaci nezvládneme, začneme nad sebou lámat hůl a nadávat si, že jsme neschopní. Tím ale jen zvyšujeme stres, který nás k selhání dovedl.
Zkusme se na své chyby podívat jako detektiv - pozorovatel. Když se vám nepodaří zachovat klid, nevyčítejte si to. Raději se sami sebe zeptejte: „Co se vlastně stalo? Proč jsem to tentokrát nezvládl? Byl jsem unavený? Měl jsem hlad, nebo jsem spěchal?“ Když přestanete sami sebe soudit a začnete se spíš zvědavě pozorovat, zjistíte, co vás nejvíc vyvádí z míry. Práce na sobě není jednorázový úkol, který musíte splnit na jedničku. Je to dlouhá cesta plná pokusů a omylů, která se ale krok za krokem dá bez problému zvládnout.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
