Článek
Mozek stárne. Ale nemusí rezignovat
S přibývajícími roky se člověk začne přirozeně ptát, co všechno se v jeho těle změní. Vlasy zešediví, svaly už nereagují jako ve dvaceti a regenerace trvá déle. A pak je tu mozek. Ten sice není vidět v zrcadle, ale jeho kondice ovlivňuje prakticky všechno, co děláme – od schopnosti soustředit se až po to, zda si vzpomeneme, proč jsme vlastně přišli do kuchyně.
Stárnutí mozku je přirozený proces. Některé schopnosti mohou postupně slábnout, například rychlost zpracování informací nebo vybavování některých detailů. To ale neznamená, že je člověk odsouzen k nevyhnutelnému úpadku. Mozek si po celý život zachovává určitou schopnost přizpůsobovat se, vytvářet nová nervová spojení a učit se. A právě na tuto vlastnost se vyplatí spoléhat.
Mozek nechce dokola jen luštit křížovky
Křížovka, sudoku nebo hlavolam mají mezi doporučeními pro „trénování mozku“ téměř ikonické postavení. Není divu. Člověk si sedne, vezme tužku a začne přemýšlet. Jenže pokud každý den řeší úplně stejný typ úloh, mozek se může jednoduše naučit konkrétní postup.
Proto může být mnohem zajímavější dávat mu úkoly, které nezná. Naučit se několik slov cizího jazyka. Zkusit nový recept. Hrát na hudební nástroj. Přečíst knihu z oboru, kterému nerozumíme. Naučit se cestu bez navigace. Začít fotografovat. Nebo se prostě vydat do části města, kterou jsme dosud ignorovali.
Nejde o to dělat něco „chytrého“, nýbrž dělat něco, při čem mozek nemůže jet úplně na autopilota.
Nabourávejte zažité koleje
Rutina je užitečná. Díky ní nemusíme každé ráno znovu přemýšlet, jak si zavázat boty nebo kde máme doma hrnky. Problém nastává ve chvíli, kdy se z celého života stane jediný automatický program.
Stejná cesta, stejné nákupy, stejné pořady, stejní lidé, stejné činnosti ve stejnou dobu. Mozek tím šetří energii, ale zároveň dostává méně příležitostí reagovat na něco nového.
Nemusíme kvůli tomu dělat žádné velké revoluce. Změnit trasu na procházce, vyčistit si zuby druhou rukou, poslechnout si jiný hudební žánr, přestavět několik věcí v domácnosti, začít se učit něco, o čem jsme si vždy mysleli, že na to nemáme talent. Zkrátka dopřát si něco neznámého. Důležité není, jestli je změna užitečná. Důležité je, že je nová - to je ta posilovna pro mozek.
Pohyb je překvapivě dobrý „trénink mozku“
Když se řekne zdravý mozek, většina lidí začne přemýšlet o knihách, křížovkách a paměťových hrách. Možná bychom ale měli začít u něčeho mnohem méně intelektuálního – u chůze.
Pravidelná fyzická aktivita prospívá celému tělu a souvisí také s fungováním mozku. Pohyb podporuje kardiovaskulární zdraví a pomáhá udržovat cévy v dobrém stavu. A protože mozek je na dostatečném zásobování krví mimořádně závislý, to, co prospívá cévám, prospívá logicky i jemu. Jednoduše řečeno - všechno souvisí se vším.
Nemusíme přitom běhat maraton. Pro mnoho lidí může být realistickým začátkem pravidelná svižná chůze. Ještě zajímavější může být spojení pohybu a sociálního kontaktu – například procházka s přítelem, partnerem nebo skupinou lidí. Mozek tak dostane několik podnětů najednou.
Člověk není stvořený k tomu, aby seděl sám
Sociální kontakty bývají v debatách o zdravém stárnutí trochu přehlížené. Přitom dlouhodobá izolace může být pro člověka velmi zatěžující. Rozhovor s druhým člověkem není jen výměna slov. Musíme naslouchat, reagovat, vybavovat si informace, interpretovat emoce a přizpůsobovat odpověď situaci. Někdy navíc řešíme problém, který jsme sami nevymysleli. A právě nepředvídatelnost je pro mozek zajímavá.
Proto může být obyčejné setkání s přáteli mnohem víc než jen příjemně strávené odpoledne. Je to také forma mentální aktivity. A není nutné čekat, až někdo zavolá. Aktivně si vytvářet sociální život je možná jeden z nejjednodušších způsobů, jak zabránit tomu, aby se dny začaly jeden druhému podobat.
Učte se i tehdy, když už nemusíte
Ve škole jsme se učili, protože jsme museli. V dospělosti často zjistíme, že se můžeme učit jen to, co nás skutečně zajímá. Navíc žijeme v době, kdy máme téměř veškeré informace na dosah během několika málo vteřin či minut.
Nový jazyk, dějiny, práce se dřevem, keramika, hudba, zahradničení nebo třeba práce s počítačem. Nezáleží tolik na tom, co si vybereme. Důležitější je, že se setkáme s něčím, co ještě neumíme.
Kouzlo má přitom začátečnická frustrace. Neumíme něco, zkoušíme to, nedaří se, opravujeme chyby a nakonec se pomalu zlepšujeme. Právě proces učení je pro mozek podstatnější než samotný výsledek nebo konkrétní činnost.
A také je dobré si občas připomenout, že být v něčem začátečníkem není ostuda. Je to důkaz, že jsme ochotni vystoupit ze své komfortní zóny. Takže myslet také na to, že opakování je matka moudrosti, pochválit sebe sama za krok do neznáma a užít si toto neznámo naplno.
Spánek není pauza od života
Někdy se chováme, jako by spánek byl hodinami, které bychom mohli využít produktivněji. Ještě jeden díl seriálu, ještě jeden e-mail, ještě něco dodělat… Ráno to nějak zvládneme.
Mozek však během spánku rozhodně „nevypíná“. Spánek souvisí s řadou procesů důležitých pro fungování organismu a významnou roli hraje také při konsolidaci paměti. To, co se během dne naučíme, potřebuje čas na zpracování.
Proto má smysl nepovažovat pravidelný spánek za známku lenosti. Je to jedna z forem údržby organismu.
Pokud někdo dlouhodobě špatně spí, je rozumnější řešit příčinu než se smířit s tím, že „ve stáří už to tak prostě je“.
Mozek potřebuje výzvy, ale také klid
Existuje ovšem opačný extrém. Člověk si přečte, že musí mozek neustále trénovat, a najednou má pocit, že i odpočinek je promarněná příležitost. Ani to není ideální.
Mozek nepotřebuje být celý den bombardován informacemi. Potřebuje také čas, kdy nemusí nic řešit. Procházka bez telefonu, chvíle v přírodě, klidné posezení, odpočinek nebo obyčejné koukání z okna nemusí být ztracený čas.
Naopak. Pokud je náš život permanentní proud upozornění, videí, zpráv a povinností, může být schopnost chvíli nic nekonzumovat překvapivě osvěžující.
Jídlo pro mozek není žádná magie
Když se mluví o zdravém mozku, okamžitě se objeví nejrůznější doplňky stravy slibující lepší paměť a soustředění. Realita je většinou méně atraktivní, ale také mnohem praktičtější.
Mozku prospívá celkové zdraví organismu. To znamená mimo jiné dbát na krevní tlak, hladinu cukru a cholesterolu, nekouřit, nepřehánět to s alkoholem a jíst pestrou stravu. Význam má také pravidelný pohyb.
Není tedy nutné hledat jednu zázračnou potravinu, která „nakopne mozek“. Mnohem větší smysl má dlouhodobý životní styl.
Stejně jako u většiny věcí v medicíně je totiž důležitější to, co děláme opakovaně několik desetiletí, než to, co uděláme jednou za týden.
Mozek miluje zvědavost
Možná vůbec nejzajímavějším návykem není žádná konkrétní aktivita. Je to zvědavost.
Člověk, který se stále ptá „proč?“, hledá nové informace, chce něco pochopit nebo se zajímá o svět kolem sebe, dostává mozek pravidelně do situací, kdy musí vytvářet nové souvislosti.
Nemusíme přitom studovat kvantovou fyziku. Stačí se zeptat, proč rostlina na zahradě letos nekvete. Zjistit, jak funguje zařízení, které používáme každý den. Přečíst si o historii vlastního města. Poslechnout si člověka, který má úplně jiný názor.
Zvědavost udržuje svět zajímavý. A zajímavý svět znamená, že máme stále důvod přemýšlet.
Nejde o to zůstat navždy mladí
Zdravé stárnutí neznamená, že se v sedmdesáti musíme cítit jako ve třiceti. Mozek se v průběhu života mění a určité zpomalení je přirozené. Není potřeba z každého zapomenutého jména dělat katastrofu.
Podstatnější je sledovat výrazné změny. Pokud člověk začne mít závažné potíže s pamětí, orientací, řečí nebo běžným fungováním, není vhodné řešit situaci pouze křížovkami. Takové změny patří k lékaři.
Mozek totiž není sval v doslovném smyslu. Nemůžeme ho jednoduše „naposilovat“ několika hlavolamy. Jeho kondice souvisí s komplexním stavem celého organismu, genetikou, prostředím, nemocemi, životním stylem i sociálním životem.
Nejlepší trénink může být obyčejný život
Nakonec se možná ukazuje, že není potřeba vymýšlet žádný geniální plán na udržení mozku v kondici. Číst. Vytvářet nové podněty. Hýbat se. Spát. Setkávat se s lidmi. Jíst rozumně. Pečovat o své zdraví. Občas změnit rutinu a nebát se něčeho, co neumíme.
A hlavně zůstat zvědaví.
Mozek totiž není zařízení, které bychom měli po šedesátce uložit do úsporného režimu. Je to orgán, který celý život reaguje na to, jak žijeme. Každá nová zkušenost, rozhovor, procházka nebo naučená dovednost je další příležitostí, jak ho udržovat aktivní.
Nejde tedy o to zabránit stárnutí mozku, buďme realisté. Skutečným cílem je pracovat s mozkem tak, aby měl neustále dostatek podnětů a důvodů ke zvědavosti.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
