Článek
V současných spalovnách odpadů se spaluje za vysokých teplot, ne všechny látky se tím však úplně zničí a některé nové tím vznikají. Kromě emisí do ovzduší a popílku z čištění spalin, je tu také popel, propadající roštem spalovny, který může obsahovat toxické látky, jako jsou například „látky vzbuzující mimořádné obavy“ (SVHC), které prokazatelně poškozují lidské zdraví, nebo tzv. věčné chemikálie (POPs), které příroda nedokáže zlikvidovat přirozenou cestou a ty se hromadí jak v životním prostředí, tak v organismech lidí i zvířat.
Navzdory tomu jsou spalovny v řadě dnešních médiích často vykreslovány jako bezproblémové řešení odpadové krize. Líčí se jako alternativa fosilních zdrojů, i když jsou ve skutečnosti jedním z nich. A jako příjemný bonus se pak vnímá, že po spalování se dá s popelem pracovat, například ve stavebnictví jako se „zeleným“ nebo „ekologickým“ stavebním materiálem. I tento postoj je však klamný a maskuje skutečné riziko spojené s tímto materiálem. V popelu ze spaloven jsou obsažené toxické látky, které se mohou postupně uvolňovat do okolního prostředí, a způsobovat tak sekundární znečištění krajiny či živých organismů. Tlak na využití popela je tedy motivován spíše komerčními zájmy, ne ekologickými. Provozovatelé spaloven se snaží ušetřit peníze za ukládání popela na skládkách, a ne šetřit životní prostředí.
Upozorňuje na to mimo jiné studie Dopady toxického odpadu – Popel ze spaloven odpadů v oběhovém hospodářství, jejíž autorem je britský výzkumník a chemický inženýr Dr. Andrew Neil Rollinson. Využití popela vzniklého při spalování komunálního odpadu ve stavebnictví vytváří podle ní různá rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Nedostatečná kontrola a omezení obsahu nebezpečných látek v popelu tato rizika zvyšuje. Nejlepší cestou je tak určitě ta, při které popel vůbec nevznikne. Pokud však vznikne, je zapotřebí, aby právní předpisy regulující použití popela odrážely současné vědecké poznatky o jeho složení. Současně, pokud chceme dosáhnout co nejbezpečnějšího zpracování tohoto materiálu, je nutná zapracovat na výzkumu a inovacích, současná praxe spaloven ignoruje řadu nebezpečných chemických látek.
Jaké látky najdeme v popelu spaloven?
Co tedy vlastně obsahuje popel z vysokoteplotních pecí spaloven? Jsou to různé chemické látky, jako těžké kovy (olovo, kadmium), halogenované sloučeniny (PCB, PCDD/F, PBDD/F), bromované zpomalovače hoření (BFR), perfluorované a polyfluorované látky (PFAS) a mikroplasty. Všechny tyto látky mají škodlivé účinky na životní prostředí a lidské zdraví. Mohou způsobit znečištění půdy, vody i ovzduší, a následně ovlivňovat celé ekosystémy. Jsou to látky toxické, karcinogenní, teratogenní (mohou způsobit narušení vývoje orgánu nebo poruchu jeho funkce během vývoje budoucího dítěte v těle matky) a mohou také narušovat imunitní nebo reprodukční systém.
Rollinsonova výzkumná zpráva zdůrazňuje nedostatečné omezení a kontroly těchto látek ve vzniklém popelu a výluhu. Mnoho evropských zemí tyto látky v popelu vůbec nesleduje a neexistují stanovené limity pro jejich obsah. Popel je složitý materiál s různými chemickými látkami, což komplikuje jeho zpracování. Moderní technologie na zpracování popela mají stále omezenou účinnost extrakce kovů, existuje tedy riziko, že se tyto látky mohou uvolňovat do životního prostředí. Některé technologie například umožňují „zrání“ popela jako způsob stabilizace těžkých kovů. Nicméně různé studie naznačují, že zrání může naopak zvýšit mobilizaci některých látek a mít nepředvídatelné, nežádoucí dopady. Podobně problematická je také nověji identifikovaná přítomnost mikroplastů v popelu. Také ony mohou být uvolňovány do životního prostředí a mít nepředvídatelné dopady na jeho znečištění, vodní zdroje a biologickou rozmanitost.
Jaká jsou rizika?
Rollinsonova výzkumná zpráva je založená na nezávislých empirických výzkumech a upozorňuje, že různá rizika spojená s využíváním popela ze spaloven odpadů se týkají také jejich využívání ve stavebnictví. Problematický přitom není jen samotný obsah toxických látek, který při použití popela ze spaloven ve stavebnictví může způsobovat znečištění půdy, vody a vzduchu, což má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Jde také o to, že aktuálně používané testovací metody pro hodnocení jejich bezpečnosti jsou zastaralé, což může znamenat nedostatečnou kontrolu nad obsahem toxických látek. Dostatečné a aktuální nejsou ani legislativní požadavky týkající používání materiálu s příměsí popela pro bezpečnost staveb. Spalovnářský sektor proto může propagovat využívání odpadu ze spaloven jako ekologického řešení, čímž se snadno dopouští tzv. greenwashingu – klamání veřejnosti ohledně ekologických aspektů svých produktů.
Popel ze spaloven (zatím) nemá ve stavebnictví místo
Využívání popela z moderních spaloven odpadů představuje komplexní problém z hlediska ekologie, legislativy a technických aspektů, a vyžaduje pečlivé zkoumání a opatření k minimalizaci negativního dopadu na životní prostředí. Rollinsonova výzkumná zpráva poukazuje na nedostatečnou regulaci využívání popela ze spaloven odpadů a zdůrazňuje, že současné snahy podporovat tento materiál v rámci oběhového hospodářství jsou předčasné. Navrhuje ukončit dosavadní využívání popela ve stavebnictví a místo toho se zaměřit na alternativní, bezpečnější materiály. Obsah toxických látek a nedostatečná regulace totiž zvyšují rizika pro životní prostředí a lidské zdraví. Ve spalovnách například často zbytečně končí i kontaminované půdy, které lze účinněji vyčistit nespalovacími metodami a připravit je tak pro pozdější bezpečné použití.
Situace v České republice se příliš neliší od zbytku Evropské unie. V zájmu co nejširšího použití popela (strusky) ze spaloven se například nekladou požadavky na analýzy obsahu takových toxických látek jako jsou problematické per – a polyfluorované sloučeniny (významně kontaminují zdroje pitné vody) nebo bromované dioxiny (mohou kontaminovat domácí zvířata, ať už krávy, nebo domácí chovy slepic). Ani jedna z těchto skupin se v popelu ze spaloven nesleduje, a právě v tom kulhá legislativa za vědeckými poznatky. Nesledují je ani české spalovny komunálních odpadů, které se chystají využívat popel ve stavebnictví (pražská spalovna v Malešicích), anebo ho už v případě liberecké spalovny využívají.
