Článek
Slibovala revoluci ve zpracování odpadů, nadchla investory dluhopisy s úrokem až 9,4% – česká společnost LOGeco s technologií ERVOeco měla podle svých zakladatelů proměnit jakýkoliv organický odpad v cenné suroviny. V září 2024 však bylo se společností zahájeno insolvenční řízení, když zaměstnanci podali návrh kvůli nevyplaceným mzdám. Mnohým desítkám věřitelů investorů to přineslo hořké zklamání a pravděpodobně i ztrátu jejich úspor.
Případ LOGeco přitom není žádným ojedinělým selháním na českém trhu. Je součástí mnohem širšího vzorce, který odhaluje zásadní problémy s celou skupinou technologií označovaných jako chemická recyklace. Za posledních několik let byly v České republice oznámeny přípravné práce na více než třiceti zařízeních na chemickou recyklaci. Ani jedno dosud nepracuje v plném a stabilním komerčním provozu.
Zavádějící terminologie a falešné sliby
Termíny jako „pokročilá“ či „ekologická“ recyklace často zakrývají skutečnost: jedná se o minimálně desítky let známé termochemické procesy. Nezávislé studie od roku 2011 zjišťovaly, že v provozu není ani jedna úspěšná a široce rozšířená technologie pyrolýzy plastů.
Studie z roku 2017 konstatuje: „Ačkoli se pyrolýza plastů rozsáhle zkoumala, většina studií je předběžné povahy a úroveň vývoje pyrolýzních jednotek je obecně nízká“.
Produkty těchto procesů navíc nejsou hotovým recyklátem. Při pyrolýze vznikají směsi obsahující až tisíce různých sloučenin – kapalné, plynné a pevné produkty, které vyžadují dodatečné, energeticky a materiálově náročné čištění a upgradaci. V praxi jsou často spalovány nebo používány jako paliva, což je spíše forma energetického využívání než skutečné recyklace.
Co vlastně byla technologie ERVOeco
V roce 2020 firma LOGeco představila zařízení velké 13×7×7 metrů, které mělo zpracovávat až 15 tun komunálního odpadu denně. Technologie slibovala katalytickou depolymerizaci – proces, který měl rozkládat odpad na základní stavební bloky podobně jako stavebnici LEGO. Tvůrci z LOGeco chtěli mít do konce roku 2021 v Česku 20 recyklačních jednotek a 40 v cizině.
Vše vypadalo nadějně. Mostecko si odborníci vybrali údajně kvůli blízkosti chemičky Unipetrol a jejích laboratoří, kde se dají provádět testy. Společnost dokonce tvrdila, že má náskok dva až tři roky před konkurencí. Realita byla ale jiná. Společnost postupně vydávala emise dluhopisů za desítky milionů korun, ale slibované výplaty úroků a jistin se začaly zastavovat.
Systematický problém, ne ojedinělé selhání
Organizace Arnika dlouhodobě varuje, že chemická recyklace – zahrnující procesy jako pyrolýzu, zplyňování nebo depolymerizaci – není skutečným řešením plastové krize. Místo návratu materiálů do oběhu tyto technologie často vedou pouze k drahé produkci paliv pochybné kvality, která se následně spálí.
České případy dokládají tento argument názorně. V Chomutově byl proces posuzování vlivů na životní prostředí ukončen poté, co oznamovatel nedokázal opakovaně odstranit nedostatky v dokumentaci pyrolýzní jednotky. V Králově Dvoře investor stáhl záměr na vybudování depolymerizační linky po kritice odborníků a tlaku veřejnosti, a to dokonce dvakrát. Zařízení ve Dvorcích na Bruntálsku narazilo na rozpor s územním plánem a dosud nebylo uvedeno do plného komerčního provozu.
Problém s transparentností a zdravím
Alarmující je absence důvěryhodných dat o dopadech těchto technologií na životní prostředí a zdraví obyvatel. Dostatečně zmapovány nejsou emise toxických sloučenin do ovzduší ani nebezpečné látky přítomné v samotných produktech chemické recyklace. Řada technologií, včetně těch v České republice, neprošla důkladným procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).
Podle odborníků je pyrolýzní proces citlivý na kvalitu vstupního materiálu: „Aby vznikl na konci pyrolýzy kvalitní kondenzát, je vysoce nepravděpodobné, aby na začátku vstupoval směsný komunální odpad“. To přímo zpochybňuje mnohé propagované vlastnosti těchto technologií.
Ekonomická realita versus marketingové sliby
Zatímco průmyslová lobby prezentuje chemickou recyklaci jako klíč k cirkulární ekonomice, skutečnost je mnohem složitější. Projekty jsou energeticky náročné a ekonomicky neudržitelné bez masivní finanční podpory.
Podobně jako LOGeco dopadla řada dalších projektů po celém světě. Studie Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA) dokumentuje, že technologie chemické recyklace čelí extrémním problémům při zpracování směsných nebo nestandardních surovin a při zavádění ve větším měřítku.
Klimatická katastrofa v přípravě
Skutečná cirkulární ekonomika musí stát na prevenci vzniku odpadů, opakovaném použití a recyklaci, která je ohleduplná k životnímu prostředí. Chemická recyklace, podobně jako klasické spalovny odpadů, legitimizuje nadprodukci plastů a odpadů obecně – obě technologie totiž potřebují stálý přísun materiálu ke svému fungování.
Podle studií může životní cyklus plastů spotřebovat 20 % zbývajícího uhlíkového rozpočtu během příštích 15 let, což je v přímém rozporu s klimatickými závazky. Místo investic do problematických technologií by veřejné prostředky měly směřovat do prevence vzniku odpadů, systémů opakovaného použití a mechanické recyklace vysoké kvality.
Varování pro investory a samosprávy
Krach LOGeco by měl být jasným signálem pro investory a samosprávy. Česká republika se stala laboratoří pro neúspěšné experimenty s chemickou recyklací. Přes třicet ohlášených projektů během několika let a ani jeden v plném komerčním provozu – to je bilance, která mluví sama za sebe.
Společnosti jako LOGeco lákají investory sliby rychlých výnosů a ekologického přínosu. Realita je ale taková, že tyto projekty obvykle končí buď u insolvenčního soudu, nebo vůbec nevzniknou. Nejzranitelnější skupinou jsou drobní investoři, kteří vkládají své úspory do dluhopisů s atraktivními úroky, aniž by si uvědomovali rizika spojena s nedostatečně ověřenými technologiemi.
Arnika upozorňuje, že podpora zařízení chemické recyklace může vést k uzamčení společnosti v závislosti na plastech a fosilních palivech na další desetiletí, aniž by se řešily skutečné příčiny nadměrné produkce plastů a odpadů.
Skutečné řešení plastové krize vyžaduje komplexní přístup. Klíčová je prevence vzniku odpadů, tedy omezení produkce jednorázových plastů a zbytečných obalů. Nezbytné jsou také systémy opakovaného použití s podporou vratných obalů a zálohových systémů. Investice by měly směřovat do kvalitní mechanické recyklace, zejména do třídění a mechanického zpracování plastů. Důležitá je detoxikace výroby podle principu „safe and sustainable by design“, který vylučuje nebezpečné látky už při navrhování produktu. A v neposlední řadě musíme omezit závislost na fosilních palivech postupným přechodem od plastů vyráběných z ropy.
Zkušenosti posledních let jasně ukazují: chemická recyklace v její současné podobě není řešením plastové krize, ale její nebezpečnou slepou uličkou.
Pomozte chránit budoucnost bez plastů
Pokud vám záleží na čistém životním prostředí a skutečných řešeních plastové krize, můžete Arniku podpořit podpisem petice Budoucnost bez plastů. Společně můžeme prosazovat systémové změny, které povedou k prevenci vzniku odpadů a skutečné cirkulární ekonomice – bez falešných slibů a rizikových experimentů na úkor našeho zdraví a planety.
