Článek
Kdybyste byli šéfem chemické korporace a zjistili, že váš produkt způsobuje rakovinu, co byste udělali? Pokud jste odpověděli „stáhli bychom ho z trhu“, máte sice morální kompas v pořádku, ale na vedoucí pozici v chemickém průmyslu byste to zřejmě nedotáhli. Jak ukazuje čerstvá studie organizací CIEL a Corporate Europe Observatory nazvaná The Pollution Playbook, osvědčený postup je jiný: výzkum schovat do šuplíku, zaplatit vědce, aby řekli opak, a pro jistotu založit pár ovladatelných občanských iniciativ.
Zní to jako konspirace? Bohužel ale není. Jsou to zdokumentované, soudem ověřené a opakovaně prokázané postupy. A právě proto je tak zásadní, aby existovaly nezávislé organizace, které průmyslu koukají pod ruce.
Osm triků, jak udržet jedovatý byznys v chodu
Studie identifikuje celou paletu taktik, které výrobci toxických chemikálií používají. Nejde o žádné okrajové firmy – řeč je o nadnárodních korporacích s miliardovými obraty.
Prvním trikem je prosté zatajování škodlivých informací – když interní výzkum odhalí něco nepříjemného, výsledky se nezveřejní. Dalším je systematické podkopávání nezávislé vědy: financování loajálních akademiků, účelové zpochybňování nepohodlných studií, přeanalyzování dat tak, aby vyšly „správné“ výsledky. Průmysl rád poukazuje na „jiné příčiny“ zdravotních problémů a neváhá zastrašovat nezávislé vědce. K sofistikovanějším nástrojům patří PR kampaně, zakládání ovladatelných „občanských“ organizací (astroturfing), zneužívání mezer v zákonech a manipulace s ekonomickými analýzami, kde se náklady na regulaci nafukují a přínosy pro zdraví bagatelizují.
PFAS: čtyřicet let lží o „věčných chemikáliích“
Případ PFAS neboli „věčných chemikálií“ je učebnicovou ukázkou průmyslového cynismu. Jde o skupinu více než deseti tisíc látek, které se díky mimořádně silným vazbám uhlík-fluor prakticky nerozpadají. Jsou všude – v nádobí, oblečení, obalech. A bohužel i v nás.
Analýza dříve tajných firemních dokumentů ukázala, že společnosti DuPont a 3M věděly už v roce 1970, že tyto chemikálie jsou „vysoce toxické při vdechování a středně toxické při požití“. Veřejnost se to dozvěděla o čtyřicet let později. Představte si, že automobilka čtyřicet let ví o vadných brzdách a nikomu to neřekne – společnost by to považovala za skandál století. U chemického průmyslu se nad tím jen pokrčí rameny.
Když se regulace některých PFAS stala nevyhnutelnou, průmysl financoval vlastní „vědecké“ články, jejichž autoři byli zaměstnanci výrobců fluoropolymerů. Tvrdili, že fluoropolymery jsou „polymery nízkého rizika“ podle kritérií OECD. Problém? OECD žádná taková kritéria nikdy nestanovila. Investigativní výzkum Forever Lobbying Project tato tvrzení označil za „potenciálně nepoctivá“.
Bisfenol A: když žalujete vědu a prohrajete třikrát
Příběh bisfenolu A má v sobě něco obdivuhodného – pokud obdivujete zarputilost. BPA je endokrinní disruptor, jehož estrogenní účinky jsou známé od třicátých let. Přehledová studie z roku 2020 konstatovala „drtivé důkazy o škodlivosti“ i při nízkých dávkách. Biomonitoring z roku 2023 našel BPA v moči u 92 procent dospělých v jedenácti evropských zemích.
Reakce průmyslu? Asociace PlasticsEurope třikrát zažalovala Evropskou agenturu pro chemické látky ECHA kvůli zařazení BPA na seznam látek vzbuzujících mimořádné obavy. A třikrát prohrála. Zpochybňovala jednotlivé studie, namítala, že některé označil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) za „omezené“ – ale soud poukázal na to, že hodnocení EFSA mělo jiný rozsah, a argumenty průmyslu jednoduše neobstály.
Benzen: jak si založit vlastní „nezávislý“ výzkum
Případ benzenu – látky klasifikované WHO jako prokazatelně rakovinotvorné – ukazuje sílu takzvaných „front groups“. Ropné společnosti BP, Shell a ExxonMobil vytvořily organizaci Concawe, která předložila agentuře ECHA analýzu dopadů benzenu při nízkých expozicích. Podle odborníků z ní byly vyloučeny „kritické údaje znemožňující pozorovat chování při nízkých dávkách“. Z dat prostě vytáhli to, co se nehodilo. Výbor ECHA doporučil limit 0,05 ppm, ale EU nakonec přijala limity téměř přesně podle Concawe – 0,5 ppm do roku 2026. Komise to nazvala „nejvyváženější variantou“. Mezi čím a čím, raději neupřesnila.
Pesticidy: kompletní sada triků v jednom balení
U pesticidů dostanete všechno najednou: dezinformace, ghostwriting studií, nátlak na regulátory, přejmenovávání chemicky totožných látek. To vše v situaci, kdy existuje vědecký konsensus o klíčové roli pesticidů v úbytku opylovačů.
Když EFSA v roce 2013 konstatoval vážné riziko tří neonikotinoidů pro včely, korporace Syngenta tvrdila, že „nepoškozují zdraví včelích populací“. Na pomoc přispěchal i její největší konkurent, korporace Bayer a objednal „nezávislý přezkum“ u firmy Exponent, jejíž byznys model spočívá ve vytváření vědecké nejistoty kolem škodlivých produktů. Exponent prohlásil, že za problémy včel může „nedostatečná údržba úlů“.
Obzvlášť pozoruhodný je případ glyfosátu. Studie z roku 2000 sloužila dvě dekády jako důkaz jeho bezpečnosti – dokud soudní spor v roce 2017 neodhalil, že ji ve skutečnosti napsali zaměstnanci korporace Monsanto. Článek byl stažen v roce 2025, ale „stažení článku nesmaže dvacet pět let vlivu“.
Proč potřebujeme nezávislé hlídací psy
Všechny případy spojuje jedno: škodlivé látky zůstaly na trhu o roky až desetiletí déle, než bylo nutné, protože průmysl systematicky bránil regulaci. A pokaždé to byly nezávislé organizace – výzkumné instituce, investigativní projekty, environmentální nevládky – kdo problém odhalil a dotlačil regulátory k akci.
Chemický průmysl má obrovské zdroje: finanční, právní, lobbistické. Má přístup k regulátorům, vlastní data a schopnost najímat špičkové vědce i komunikátory. Proti němu stojí relativně malé organizace s omezenými rozpočty, které ale mají něco, co průmyslu chybí: nezávislost a motivaci chránit veřejný zájem. Bez nich by neexistoval nikdo, kdo korporacím oponuje, kontroluje jejich tvrzení a poukazuje na nesrovnalosti. To není ideologie – to je funkční pojistka demokratické společnosti.
Autoři studie The Pollution Playbook navrhují, aby korporace vyrábějící nebezpečné látky neměly možnost soukromě lobbovat u tvůrců politik. Mohly by se účastnit veřejných konzultací, ale zákulisní schůzky a privilegovaný přístup by měly skončit. Není to bezprecedentní – WHO přijala pravidla vylučující tabákový průmysl z tvorby zdravotní politiky. Je na čase udělat totéž s chemickým průmyslem.
Mezitím je na nás – nevládních organizacích, novinářích, vědcích a občanech – abychom nepřestali klást nepohodlné otázky. Protože bez nich se pravda o toxických chemikáliích může „skrývat v šuplíku“ klidně dalších čtyřicet let.
