Článek
EIA teprve probíhá, ale spalovna je na místě. Investor veřejnosti tvrdí, že loď odpluje do zahraničí, úřadům píše, že poběží na místě 8 000 hodin ročně. A emisní standardy? Ty by investor nejraději změřil dvakrát za rok a považoval to za dostačující.
Spalování nebezpečného odpadu na lodích je mezinárodně zakázáno, pokud není loď certifikována jako speciální plavidlo. Pro vnitrozemské vodní cesty podobné mezinárodní pravidlo neexistuje – a právě tuto mezeru se snaží využít záměr NAVI-MED 500: spalovna nebezpečného zdravotnického odpadu umístěná na říční lodi kotvící v mělnickém přístavu, pouhých 200 metrů vzdušnou čarou od evropsky chráněné lokality Labe–Liběchov. Společnost PDI, která za projektem stojí, vložila do vývoje zhruba 150 milionů korun, z toho 90 milionů pocházelo z dotace Ministerstva průmyslu. Za ty peníze vzniklo zařízení s kapacitou 400 kg odpadu za hodinu, ročně pak až 3 200 tun při prakticky nepřetržitém provozu 24 hodin denně.
Standardní postup povolování průmyslových zařízení na pevnině je jasný: nejprve posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), další navazující povolení, pak realizace. V případě NAVI-MED 500 je tomu přesně naopak – loď se spalovací technologií již stojí v mělnickém přístavu, zatímco proces EIA teprve probíhá. Záměr prochází posuzováním od července 2025, kdy bylo zveřejněno oznámení. Krajský úřad zatím pouze rozhodl, že záměr podléhá posuzování v plném rozsahu – takzvané „velké EIA“. To znamená, že investor musí zpracovat úplnou dokumentaci a ze zákona musí proběhnout i veřejné projednání, kde může kdokoliv klást otázky a vznášet připomínky. Investor přitom veřejně tvrdí, že proces EIA skončil. Neskončil. Teprve začal.
Dvě pohádky pro dvě publika
Jeden z nejpozoruhodnějších rysů celého záměru je, jak se investor prezentuje různým adresátům. Starostovi Mělníka Tomáši Martincovi v létě 2025 sdělil, že loď se v přístavu pouze „kompletuje“ a do konce roku odpluje k zákazníkovi do zahraničí. Vedení města tuto informaci vzalo za svou a záležitost bagatelizovalo.
Jenže v oznámení záměru pro EIA stojí něco zcela jiného: spalovna bude trvale kotvit v Mělníku a poběží 8 000 hodin ročně. A doslova je tam napsáno: „Jinde, než ve stanovišti nebude technologie provozována.“ Investor tedy pro město vytváří uklidňující pohádku o lodi plující do ciziny, zatímco úřadům předkládá projekt trvalého průmyslového zařízení na řece. Pokud by loď skutečně změnila kotviště, musela by v každém českém přístavu projít stejným povolovacím procesem jako v Mělníku – čili celou „velkou EIA“ znovu od začátku.
Firma PDI ve své komunikaci také opakovaně zdůrazňuje, že projekt splňuje „nejpřísnější standardy“. Dokumentace k oznámení záměru ukazuje jiný obraz.
Evropské normy BAT (nejlepší dostupné techniky) pro spalovny nebezpečného odpadu vyžadují kontinuální měření emisí rtuti. Investor navrhuje měření jednou za půl roku. To je zvláště alarmující s ohledem na to, že Labe u Mělníka již v současnosti nedosahuje dobrého chemického stavu mimo jiné právě kvůli kontaminaci rtutí. „Zdravotnické odpady jsou navíc notoricky známým zdrojem rtuti – tady by mělo být kontinuální měření samozřejmostí,“ komentuje Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky z organizace Arnika.
Podobně investor přistupuje k měření chlorovaných dioxinů (PCDD/F): navrhuje pouze krátkodobé měření dvakrát ročně, zatímco přísnější varianta podle nejlepších dostupných technik by znamenala dlouhodobý monitoring. Úplně pak vylučuje měření PCB s dioxinovým efektem a bromovaných dioxinů. Odůvodnění? Brom prý v nemocničním odpadu není. Zároveň ale investor přiznává, že složení odpadu sváženého ze sedmi krajů je proměnlivé a předem neznámé. Projekt se tedy opírá o předpoklady a snaží se využít statusu „výzkumu a vývoje“ k obejití zákonem požadovaného monitoringu.
MARPOL? Špatná adresa
PDI ve své tiskové zprávě věnuje značný prostor výkladu mezinárodní úmluvy MARPOL, která má zabraňovat znečišťování moří lodní dopravou, a prezentuje ji jako důkaz, že „spalování na lodích není zakázané“. Tato argumentace však míří zcela mimo.
MARPOL se vztahuje na „mořské prostředí“ – české vnitrozemské řeky pod ni nespadají. Navíc MARPOL reguluje spalování odpadu vzniklého při běžném provozu lodi, nikoli průmyslové spalování tisíců tun zdravotnického odpadu dováženého zvenčí. Pro záměr NAVI-MED 500 MARPOL jednoduše není relevantní. Platí české právo, a české právo vnitrozemské plavby je v tomto směru přinejmenším obezřetné: vyhláška č. 67/2015 Sb. o pravidlech plavebního provozu v § 105 odst. 2 písm. b) zakazuje na plavidle spalovat odpad. Pokud české právo zakazuje spalovat na lodi běžný provozní odpad, sotva bez dalšího povolí průmyslové spalování tisíců tun nebezpečného zdravotnického odpadu dovezeného ze sedmi krajů.
Prototyp bez referenčního zařízení
Další velkou neznámou je technologie samotná. V celé úřední dokumentaci není zmíněno jediné konkrétní referenční zařízení – žádná jiná loď, kde by bylo prokázáno, že vše bezpečně funguje. Investor sice odkazuje na několik projektů, ale jde výhradně o výzkumné nebo pilotní projekty fungující při výrazně nižších teplotách a za jiným účelem, nikoli komerčně provozované spalovny. A ani jeden z nich není spalovnou nebezpečného odpadu. Sám investor v korespondenci přiznává, že jde o „prototyp“. V hlukové studii je zařízení výslovně označeno jako „experimentální technologie“.
Investor se pokouší i o originální výklad vodního zákona. Tvrdí, že k odběru vody z Labe nepotřebuje povolení vodoprávního úřadu, protože jde prý o odběr pro „provoz plavidla“ – stejně jako u běžné lodě. Provoz průmyslové spalovny nebezpečného odpadu má s plavbou společného asi tolik jako uhelná elektrárna s parníkem. Povodí Labe i Krajský úřad tento pokus rezolutně odmítly a jasně sdělily, že odběr vody pro technologii spalování s plavbou nesouvisí a vyžaduje řádné povolení.
87 stupňů do Labe – a hořavka duhová na mušce
Snad nejkonkrétnější a nejnázornější hrozba se týká vypouštění odpadní vody. Investor ve své tiskové zprávě slibuje, že horká voda ze spalovny nebude vypouštěna přímo do Labe – teplo prý bude využito k vytápění objektů na pevnině. V dokumentaci EIA je však uvedeno, že způsob využití tepla k vytápění objektů není součástí projektu. Investor se tak v procesu EIA prakticky uchází o souhlas s nejhorší variantou: každou hodinu by bylo do řeky vypuštěno 30 m³ vody o teplotě 87 °C.
Tato teplota by představovala přímé ohrožení chráněné lokality EVL Labe–Liběchov, vzdálené přibližně 200 metrů vzdušnou čarou od místa vypouštění. Povodí Labe i Krajský úřad považují takovéto vypouštění za nepřípustné ohrožení stability biologických procesů, na rozdíl od investora, podle kterého projekt riziko nepředstavuje
Zvlášť ohrožená by byla hořavka duhová, drobná sladkovodní rybka, která je předmětem ochrany této lokality. Hořavka je kriticky závislá na velkých mlžích – do jejich žaber klade jikry a bez nich se nemůže rozmnožovat. Voda o teplotě 87 °C by tyto mlže buď přímo zahubila, nebo zničila jejich stanoviště. Optimální teplota vody pro hořavku je do 25 °C. Přibližně 300 obyvatel mělnické části Mlazice podepsalo petici, v níž vyjadřují obavy právě z teplé vody a dalších rizik.
Loď bez alternativ a obcházení územního plánu
Zákon ukládá investorovi povinnost v dokumentaci EIA představit variantní řešení. Investor žádné varianty nepředstavil. Přitom Státní zdravotní ústav ve své metodice z roku 2022 jasně prosazuje zákonnou hierarchii, podle které je spalování až poslední možností. Zdravotnický odpad je efektivnější řešit v místě vzniku – decentralizovaně (např. autoklávy), což metodika u vysoce infekčních materiálů dokonce přímo nařizuje. Svážení odpadu ze sedmi krajů na jednu loď není optimalizace. Je to centralizace vytvářející logistická rizika a zbytečnou dopravní zátěž.
A pak je tu ještě územní plán. Lokalita, kde loď kotví, je v územním plánu Mělníka vymezena jako „vodní prvek“ – tedy prakticky nezastavitelné území. Stacionární spalovna nebezpečného odpadu by zde umístěna být nemohla. Investor však věří, že status „lodi“ mu otevře dveře tam, kde zákon říká jasné ne. Tentýž záměr přitom pro účely ochrany ovzduší klasifikuje jako stacionární zdroj – loď tedy mění identitu podle toho, co se právě hodí.
Nebezpečný precedens
Záměr NAVI-MED 500 není jen lokálním problémem Mělníka. Je to pokus o precedens, který by mohl otřást celým systémem územního plánování a ochrany životního prostředí. Pokud by se ukázalo, že stačí nainstalovat průmyslovou technologii na ponton, prohlásit ji za loď a tím se alespoň zčásti vyhnout standardním povolovacím procesům, nic nebrání tomu, aby se na jakékoli české řece brzy objevil těžký průmysl.
Labe není soukromý chladič pro investora. A Mělník není testovací polygon pro neprověřené technologie. Proces „velké EIA“ teprve začíná – a veřejnost má zákonné právo se do něj zapojit, klást otázky a požadovat odpovědi. Je načase jej využít.
