Článek
Lékař vás po důkladném vyšetření upozorní na vážné zdravotní problémy a doporučí změnu životního stylu. Vy v reakci na to lékaře vyhodíte a najmete si místo něj automechanika, protože vám víc rozumí. Absurdní? Přesně to se právě děje s českou ochranou životního prostředí.
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) zveřejnila koncem září 2025 svou sedmou pětiletou zprávu o stavu životního prostředí v Evropě. Jde o nejkomplexnější analýzu svého druhu, na které spolupracovalo 38 zemí včetně České republiky. A její závěry jsou jako studená sprcha pro každého, kdo si myslel, že problémy životního prostředí jsou jen výmyslem aktivistů.
Trojitá planetární krize není sci-fi
Zpráva jasně pojmenovává trojici vzájemně propojených krizí, kterým Evropa čelí: klimatická změna, úbytek biodiverzity a znečištění. Nejde o tři oddělené problémy, ale o provázaný systém, kde řešení jednoho ovlivňuje ostatní. A co je podstatné – všechny tři mají přímý dopad na ekonomickou prosperitu, bezpečnost a kvalitu života Evropanů.
Dobrá zpráva? Evropa je světovým lídrem v klimatickém úsilí. Od roku 2005 se podařilo snížit emise skleníkových plynů, omezit závislost na fosilních palivech a zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů. Zlepšila se kvalita ovzduší, zvýšila se míra recyklace odpadu i efektivita využívání zdrojů.
Špatná zpráva? To všechno nestačí. Celkový stav evropského životního prostředí není dobrý. Příroda čelí degradaci, nadměrnému využívání a ztrátě biodiverzity. Osmdesát jedna procent evropských přírodních stanovišť je ve špatném nebo velmi špatném stavu. Zhoršují se i dopady zrychlující se klimatické změny.
A výhled? Ten je podle autorů zprávy znepokojivý. Současné trendy představují závažná rizika pro ekonomickou prosperitu, bezpečnost a kvalitu života v Evropě.
Česko: průmyslový gigant s ekologickou kocovinou
Samostatná kapitola zprávy se věnuje České republice a její čtení není pro domácí publikum dvakrát lichotivé. Ano, Česko dosáhlo významného pokroku v oddělení ekonomického růstu od environmentálních tlaků. Kvalita ovzduší a povrchových vod se od roku 2000 zlepšila. Emise skleníkových plynů klesly od roku 1990 o téměř 48 procent.
Jenže. Česko zůstává jednou z energeticky, uhlíkově a surovinově nejnáročnějších ekonomik v celé Evropské unii. A důvody jsou jasné: silná průmyslová základna a přetrvávající závislost na uhlí. Čtrnáct procent domácností stále topí pevnými fosilními palivy. Uhlí tvoří zhruba dvanáct procent paliv na vytápění. A nedávná energetická krize některé domácnosti dokonce přiměla k návratu k uhlí kvůli vysokým cenám alternativ.
Doprava? Ta je v dekarbonizaci nejpozadu ze všech sektorů. Energetická spotřeba roste, více než devadesát procent energie v dopravě pochází z fosilních paliv. Česko má třetí nejnižší podíl nově registrovaných elektromobilů v celé EU. Průměrné stáří osobních aut je šestnáct let.
Intenzivní zemědělství devastuje biodiverzitu, půdu i kvalitu vody. Populace polních ptáků klesla od roku 1982 o téměř 47 procent. Velkoplošné hospodaření s převahou najaté půdy a práce a nízkou diverzifikací produkce má dalekosáhlé důsledky pro přírodní stanoviště.
Když mechanik léčí nemocného
Do této situace vstupuje nová vládní koalice ANO, SPD a Motoristů. A právě Motoristé získali ministerstvo životního prostředí. Tedy resort, který má z podstaty chránit přírodu, vodu, půdu, klima a zdravé prostředí pro všechny.
Předseda Motoristů Petr Macinka je nyní pověřen řízením tohoto ministerstva. Sám přiznává, že ho „hlídá“ pro kolegu Filipa Turka, a že první kroky, které na ministerstvu provede, budou kroky, které by tam dělal Turek. Turek se zatím ze zdravotních důvodů nesešel s prezidentem a nebyl jmenován ministrem, přestože Motoristé na jeho kandidatuře trvají.
Program Motoristů pro oblast životního prostředí je fascinujícím čtením. Požadují, aby ministerstvo životního prostředí „přestalo být překážkou rozvoje průmyslu“ a aby rozhodování vycházelo „z reálných dat a ekonomických dopadů, nikoli z ideologických tlaků“. Audit všech průmyslových regulací má snížit administrativní zátěž podniků o třicet procent do roku 2028.
Odmítají „umělé prosazování elektromobility“. Odmítají povinnou instalaci fotovoltaiky i zákazy plynových kotlů. Odmítají současnou protierozní vyhlášku. A co je nejpodstatnější – zpochybňují samotnou vážnost klimatických změn i vliv lidské činnosti na globální oteplování.
Jinými slovy: v čele resortu, který má řešit trojitou planetární krizi dokumentovanou tisíci vědeckých studií, sedí lidé, kteří tuto krizi považují za přehnanou nebo dokonce smyšlenou.
Co to znamená v praxi
Ekologické organizace včetně Arniky upozorňují na několik konkrétních rizik. Obsazení ministerstva Motoristy může ohrozit čerpání evropských dotací – nejen na programy ochrany krajiny a revitalizaci řek, ale také na modernizaci českého průmyslu či zavádění principů oběhového hospodářství. Česko už dnes platí pokuty za neplnění některých závazků, například za nedostatečnou recyklaci plastových nápojových obalů.
Program Motoristů je v příkrém rozporu s tím, co na ministerstvu zavedla předchozí vláda ANO. Richard Brabec prosadil ochranu národních parků a princip bezzásahovosti. Motoristé ho chtějí zrušit. ANO ve svém programu slibuje rozvoj obnovitelných zdrojů a pokračování kotlíkových dotací. Motoristé toto odmítají.
Více než 750 českých vědců a akademiků vyjádřilo obavy ohledně možného obsazení pozice zástupcem Motoristů. Stovky studentů v Praze a dalších městech proti tomuto kroku protestovaly. Organizace Greenpeace vyvěsila na budovu ministerstva transparent s nápisem „Braňme přírodu“. Přes 35 tisíc lidí podepsalo výzvu žádající obsazení této pozice důvěryhodným kandidátem.
Ironie osudu
Je určitá ironie v tom, že zpráva EEA výslovně zmiňuje potřebu transformace klíčových systémů výroby a spotřeby – energie, mobility, průmyslu, potravin a zastavěného prostředí. A že právě mobilita je v Česku sektorem, který je v dekarbonizaci nejpozadu.
Motoristé – jak napovídá jejich název – staví svou identitu na obhajobě spalovacích motorů a dostupnosti fosilních paliv. Jejich program explicitně odmítá „evropské představy o rychlé dekarbonizaci“ jako „nejen ekonomicky, ale i environmentálně destruktivní“.
Jenže zpráva EEA říká pravý opak. Degradace přírodního světa ohrožuje evropský způsob života. Vodní zdroje jsou pod silným tlakem – vodní stres postihuje třicet procent evropského území. Klimatická změna bude pokračovat i při ambiciózních mitigačních opatřeních EU, což zdůrazňuje naléhavou potřebu adaptace evropské společnosti a ekonomiky.
Konkurenceschopnost Evropy nezávisí jen na ceně, kvalitě a udržitelnosti produktů, ale také na odolnosti evropské společnosti. Neschopnost předvídat a přizpůsobit se přírodním a klimatickým rizikům ohrožuje obchodní modely a finanční stabilitu.
Co dál
Zpráva EEA nabízí i důvody k naději. Existující legislativní rámec pro přechod k udržitelnosti je solidní. Rozvíjejí se technologické a sociální inovace, roste zelená zaměstnanost, přibývá udržitelné financování. Pokud budou opatření na ochranu a obnovu přírody efektivně implementována, mohou v průběhu času vybudovat odolnost přírodních systémů.
Klíčové ale je slovíčko „pokud“. Místní a regionální orgány hrají kritickou roli při implementaci environmentální a klimatické legislativy. A právě zde se rozhoduje, zda Česko využije příležitosti zelené transformace, nebo zda je promrhá.
Velké české firmy mají své dekarbonizační strategie rozjeté a počítají s evropskými dotacemi i čistou elektřinou. Příliš ostrý obrat by ohrozil investice a pracovní místa. Česko má obrovský potenciál – od výroby komponent pro větrné turbíny až po bateriová úložiště.
Otázka zní: Necháme tento potenciál ležet ladem ve jménu obrany fosilních paliv? Nebo si uvědomíme, že ochrana životního prostředí není ideologie, ale existenční nutnost?
Zpráva EEA je jasná. Data jsou jednoznačná. Vědecký konsensus existuje. Jediné, co chybí, je politická vůle jednat v souladu s tím, co víme.
A právě ta teď v Česku dostala velmi zvláštní podobu.
Více informací o zprávě EEA najdete na: www.eea.europa.eu/en/europe-environment-2025
Autor je tiskový mluvčí nevládní organizace Arnika.
