Článek
Nejdůležitější je teď pomoc lidem, kteří ji potřebují. Později, až bude pomoc poskytnuta a opadnou emoce, však bude nutné se znovu zamyslet nad tím, co jsme se naučili od roku 1997 (kdy přišly první ničivé povodně v dějinách samostatného Česka), co máme vepsáno v politikách a strategiích ochrany před povodněmi a suchem a adaptace na klimatickou změnu. Co se reálně povedlo a nepovedlo? Seriózní debata bude důležitá hlavně proto, že média (i někteří ministři současné vlády) mají krátkou paměť a žijí v krátkých zpravodajských cyklech. Proto občas uvažují a mluví, jako by se u nás povodeň objevila poprvé. Co tedy v dnešních úvahách o povodních chybí?
Klimatická změna
V roce 1997 jsme si to ještě nemuseli plně uvědomovat, ale dnes už nikdo nemá právo mluvit o povodních a klimatickou změnu ignorovat. Jaká je souvislost mezi povodněmi a klimatem? Není to jednoduchá záležitost, a dopustím se příšerného zjednodušení, ale zapojme teď na chvíli znalosti ze střední školy. Co znamená zvýšení průměrné teploty a letní vedra? Zvětšení výparu, ohřátá atmosféra přijme více vody, která pak chybí na zemi a v půdě – máme sucho. Když pak nastanou podmínky pro to, aby zapršelo, spadne to všechno najednou – máme povodeň. Sami si tedy můžeme za to, že povodně přicházejí častěji a jsou ničivější než kdysi.
Stav půdy a krajiny
Dovolím si ocitovat závěry výzkumného projektu Výzkumného ústavu meliorace a ochrany půd (dnes přejmenovaného na Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půd) z roku 2015: „Ačkoli celková retenční kapacita zemědělských půd v ČR (schopnost zadržovat vodu) činí 8 400 000 000 m3 vody, ve skutečnosti udrží tato půda jen 5 040 000 000 m3. Snížená schopnost krajiny zadržovat vodu je dána především špatným hospodařením, poškozením půdy vodní a větrnou erozí, nadměrným utužením půdy a ztrátou biologické aktivity půd. Pokud by se ale do půdy vrátila organická hmota a hospodařící zemědělci by využívali doporučované půdoochranné technologie, mohla by se současná situace poměrně rychle změnit.
Podle našich propočtů by se jen v průběhu jednoho roku zvýšila schopnost zemědělské půdy v ČR zadržovat vodu o více než miliardu m3 vody, konkrétně na 6 500 000 000 m3. Do tří let by pak dále vzrostla o 300 milionů m3 a do deseti let by byla zemědělská půdy v ČR schopna zadržet přes sedm miliard m3 vody, tedy 7 100 000 000 m3.“
Jen si připomeňme, že největší přehrada v ČR (Orlík) má objem cca 716 mil. m3. Pouhým užíváním doporučených technologií, bychom tedy mohli za jediný rok dosáhnout více, než vybudováním nové největší přehrady v ČR.
Tipněte si, nakolik se tato doporučení realizovala.
Co se stalo s heslem „Dejme řekám prostor“?
K tragickým důsledkům povodní přispívá také stav krajiny a vodních toků, a to včetně těch nejmenších. Napřímená a zkapacitněná koryta řek a potoků rychle odvádějí vodu z krajiny a posílají ji níže po proudu – kde se pak povodňová vlna zvyšuje a zrychluje. Po povodních v roce 1997 řekl německý konzervativní kancléř Helmut Kohl, že základem protipovodňové strategie musí být snaha poskytnout řekám dostatek prostoru, aby se mohly ve volné krajině rozlévat tam, kde neškodí, a ve městech měla koryta dost místa, aby voda i při vysokých stavech protekla a neohrožovala lidi a majetek. I u nás byly od té doby zahájeny finanční programy podporující revitalizace vodních toků a niv a máme první příklady i na velkých řekách, dokonce i ve městech. Nicméně, revitalizujeme rychlostí vyšších jednotek kilometrů za rok, což při celkové délce říční sítě v ČR (necelých 100 000 km) opravdu není mnoho.
Politiky a strategie
Diskutujete-li s experty o protipovodňových opatřeních v klidných dobách, shodnete se s nimi celkem bez problémů na následujících tezích: přírodě blízká a vodozádržná opatření v krajině a na vodních tocích, musí mít prioritu před čistě technickým řešením v podobě zvyšování hrází a stavby přehrad. Teprve tam, kde první typ opatření nestačí, přichází na řadu ta druhá. Přírodě blízká opatření jsou levnější, snadněji a rychleji (po částech) realizovatelná, mají i další příznivé účinky (zlepšení kvality půdy a čistoty vod, zvýšení biodiverzity) a jsou většinou plně či částečně bezúdržbová. Tato zásada je sice vepsána i do našich politik a strategií, ale snadno se můžete přesvědčit, že realita opět vypadá jinak.
Povodně jako příležitost
Lidé, kteří byli povodněmi postiženi, mohou vnímat tento titulek jako provokaci a urážku. Rozhodně to tak nemyslím, soucítím s nimi a přeji, aby jejich újma byla co nejrychleji nahrazena. Snažím se jen vysvětlit určitý fakt z chování říčních systémů. Velká voda je u přirozených vodních toků vždy obdobím, kdy řeka upravuje svoje koryto, obnovuje významné vodní prvky v okolní krajině, a přizpůsobuje se změněným okolním podmínkám. Vlastně nám tak ukazuje, jak by chtěla vypadat. Moudrá správa vodních toků toto respektuje a dobře si toho všímá. Není proto nutné vždy po povodních všechno uvádět do původního stavu; tam, kde to má smysl a neškodí, můžeme naopak řeku v její činnosti podpořit – řeka se v tomto případě vlastně sama revitalizuje zadarmo.
Naštěstí, i tady už máme inspirativní příklady – nejvýznamnějším a nejnázornějším je asi desetikilometrový úsek řeky Bečvy. Na něm dovolilo Povodí Moravy s.p. po povodních v roce 1997 řece částečně samovolný vývoj, který doplnilo a podpořilo revitalizačními zásahy. Vznikl tak fragment říční krajiny, který je nejen nesmírně zajímavý a cenný z hlediska přírodních hodnot, ale zároveň snižuje a zmenšuje povodňovou vlnu. Nebylo by tedy špatné se po letošních povodních dobře porozhlédnout, jestli nám nevznikly další takové příležitosti, kde můžeme řece dát prostor, pro dobro člověka i přírody.
Ing. Vlastimil Karlík, zástupce Arniky v Koalici pro Naturu 2000 a Koalici pro řeky.
