Článek
Když vlámský šlechtic Ogier Ghiselin de Busbecq dorazil jako vyslanec habsburského panovníka Ferdinanda I. roku 1554 do Cařihradu, nevstupoval jen do hlavního města nepřátelské říše. Přijížděl do centra světa, které tehdejší Evropany zároveň děsilo i fascinovalo.
Cařihrad, který Evropany děsil i fascinoval
Osmanská říše byla tehdy na vrcholu moci. Sultán Sulejman Nádherný ovládal obrovské území od Budína přes Balkán až po Blízký východ a severní Afriku. Jen několik desetiletí před Busbecqovým příjezdem Osmané obléhali Vídeň a v Uhrách pokračovala válka, která zásadně změnila dějiny střední Evropy. Pro mnohé Evropany představovali Turci téměř apokalyptickou hrozbu, více o tom píšu i zde: https://medium.seznam.cz/clanek/arrabona-turci-nebo-prizrak-pribeh-strachu-ktery-zmenil-dejiny-271608.
Přesto právě v této době začali někteří vzdělaní Evropané poznávat Osmanskou říši jinak než jen jako zemi „nevěřících“. A Busbecq se stal jedním z nejvýznamnějších z nich.
Diplomat mezi dvěma světy
Nebyl vojákem ani dobrodruhem. Patřil k typickým renesančním humanistům. Ovládal několik jazyků, studoval klasické autory, zajímal se o přírodu, historii i antické památky. Habsburkové ho vyslali do Konstantinopole ve chvíli, kdy byly vztahy mezi oběma říšemi mimořádně napjaté. Po osmanských útocích v Uhrách a bojích o Sedmihradsko potřeboval císař Ferdinand I. zkušeného diplomata, který dokáže se sultánovým dvorem vyjednávat.
To, co Busbecq napsal o Turcích, Evropu překvapilo
Busbecq v Osmanské říši pobýval s přestávkami až do roku 1562. A právě zde vznikly jeho slavné „Turecké listy“, které později četla celá Evropa. Nešlo jen o diplomatické zprávy. Popisoval také každodenní život v Osmanské říši, armádu, dvůr, zvyky i své vlastní dojmy z Cařihradu. Jeho listy byly zároveň cestopisné postřehy, kulturní pozorování i pokus pochopit civilizaci, kterou tehdejší Evropa většinou znala jen z válečných zpráv.
A právě proto byly jeho texty tak překvapivé.
Busbecq totiž nepopsal Osmanskou říši jen jako barbarského nepřítele. Mnohé věci naopak obdivoval.
Turci podle Busbecqa: disciplína, schopnosti a moc
Velký dojem na něj udělala disciplína osmanské armády i fungování státu. Zvlášť fascinovaně psal o janičárech, elitních jednotkách sultána, které podle něj působily organizovaněji a disciplinovaněji než mnohé evropské armády. Ve svých listech si také všiml něčeho, co evropské čtenáře zaskočilo možná ještě více: v Osmanské říši podle něj nerozhodoval tolik původ, ale schopnosti člověka.
„Turci měří člověka podle osobních zásluh,“ poznamenal s jistým obdivem. Ve světě evropské dědičné aristokracie šlo o mimořádně silné pozorování.
To samozřejmě neznamená, že by Busbecq Osmany idealizoval. Velmi dobře si uvědomoval brutalitu osmanské politiky, mocenské boje i atmosféru strachu na sultánově dvoře. Přesto jeho texty ukazují něco, co dnes často přehlížíme: část Evropanů 16. století necítila vůči Turkům jen nenávist. Vedle strachu existovala i fascinace.
Právě Konstantinopol byla pro evropské vzdělance symbolem tohoto zvláštního napětí. Někteří humanisté ji stále vnímali jako „druhý Řím“, město stojící na hranici mezi antikou, Byzancí a Orientem.
Muž, který přivezl tulipány i byzantské rukopisy
Busbecq během svých cest studoval antické památky, opisoval nápisy a zajímal se o staré rukopisy. Nebyl jen diplomatem, ale také sběratelem vědění.
Právě díky němu se do habsburských zemí dostaly vzácné řecké rukopisy a byzantské texty. Jeden z nejslavnějších případů představuje nádherně iluminovaný rukopis Dioskoridova herbáře z 6. století, dnes známý jako Vídeňský Dioskorid.
Busbecq ale přivezl ještě něco jiného.
Tradice ho spojuje také s rozšířením tulipánů do střední a západní Evropy. Právě během pobytu v Osmanské říši se začal zajímat o exotické rostliny a cibulky některých květin posílal do habsburských zemí. Přes Vídeň a císařský dvůr se pak tulipány postupně rozšířily dál na západ. Květina, kterou dnes většina lidí spojuje hlavně s Nizozemskem, byla tehdy symbolem osmanské elegance a orientální exotiky.
Jeho mise ale nebyla jen učenou cestou renesančního humanisty. Osmanský dvůr představoval také nebezpečné prostředí plné diplomatických her, ceremonií a psychologického tlaku. Evropští vyslanci museli přinášet drahé dary, vyjednávat s vezíry a zároveň pečlivě sledovat nálady u dvora. Busbecq často balancoval mezi loajalitou vůči Habsburkům a nutností přizpůsobit se realitě Konstantinopole. Historici dnes upozorňují, že jako diplomat jednal někdy mnohem samostatněji, než si jeho panovník přál.
Malíř, který zachytil svět sultánů
Do Cařihradu navíc nepřicestoval sám. Součástí jeho okruhu byl i dánský umělec Melchior Lorck, který vytvořil jedny z nejslavnějších obrazů a rytin Osmanské říše 16. století. Právě díky těmto obrazům si Evropa začala vytvářet konkrétní vizuální představu o Istanbulu, Turcích, janičářích i sultánově dvoře.
Portrét osmanského sultána Sulejmana Nádherného od renesančního umělce Melchiora Lorcka.
Busbecqovy texty se rychle rozšířily po Evropě a byly překládány do dalších jazyků. Četli je diplomaté, učenci i cestovatelé. Pro mnoho Evropanů představovaly první podrobný pohled do světa Osmanské říše.
A zajímavé pro nás mohou být i dnes.
Ukazují totiž, že vztah mezi Evropou a Osmanskou říší nebyl jen jednoduchým střetem „civilizace“ a „barbarství“. Vedle válek existovala diplomacie, obchod, kulturní výměna i vzájemný obdiv. Evropané se Osmanů báli, ale zároveň se od nich učili.
A vlámský diplomat Ogier de Busbecq patřil k prvním, kdo to dokázali otevřeně popsat.
Zdroje:
Ogier Ghiselin de Busbecq: The Turkish Letters
https://archive.org/details/turkishlettersof0000busb
Project Gutenberg – The Life and Letters of Ogier Ghiselin de Busbecq
https://www.gutenberg.org/ebooks/53681
GAUSZ, Ildikó. Tranzitirodalom a koraújkori Magyarországról: Busbecq 1554–1555. évi úti impressziói hazánkról. In: Történeti Tanulmányok XXIII. Debrecen: Debreceni Egyetem, 2015, s. 22–41.
MACCO, Kenny A. J. Meaning Making in the Turkish Letters of De Busbecq: Psychological analyses of meaning making in relation to religious pluralism in the Turkish Letters compiled by Ogier Ghiselin de Busbecq (1522–1592). University of Amsterdam, [s. d.].
PÓRA, András. A császár embere Franciaországban: Ogier Ghislain de Busbecq II. Miksa német-római császárnak írt levelei 1574–76. Budapest, 2015. Bakalářská práce. Pázmány Péter Katolikus Egyetem.
RASMUSSEN, Mikael Bøgh. Melchior Lorck’s Portrait of Sultan Süleyman the Magnificent (1562): A Double-Coded View. In: ANDERSEN, Michael – JOHANNSEN, Birgitte Bøggild – JOHANNSEN, Hugo (eds.). Reframing the Danish Renaissance: Problems and Prospects in a European Perspective. Copenhagen: National Museum of Denmark, 2011, s. 165–170.
RONCHEY, Silvia. Libri quos mari transmisi Venetias: Busbecq, Prodromos Petra e i giacimenti librari costantinopolitani al tempo di Solimano il Magnifico. In: ANTONAKOU, Danae – CENTANNI, Monica – MONTICINI, Francesco (eds.). Navi della libertà. Venezia: Edizioni Engramma, 2020, s. 199–228.
TOK, Abdullah – BUDAK, Muhammed Ali. Ogier Ghiselin De Busbecq’in Gözlemleri ile Kanuni Sultan Süleyman Döneminde Osmanlı ile Avrupa’nın Karşılaştırılması. ADAM AKADEMİ Sosyal Bilimler Dergisi. 2023, roč. 13, č. 1, s. 51–72. DOI: 10.31679/adamakademi.1212427.
TRACY, James D. The Ambassador as Third Party: Busbecq’s Summary Account for the Year 1559. Acta Histriae. 2014, roč. 22, č. 2, s. 195–206.
