Článek
Místo modlení pokusil se vzpomenout, kde prvně se v něm všechna ta zloba vzala. Byla prapůvodem jeho? Ale – co potom ten hněv, který pociťoval otec, a který se tomu jeho tolik podobal? Je na vině on? Nebo otec jeho otce? Způsobili oni, že tady vůbec nějací nepřátelé jsou? Proč se zdá, že člověk nemůže bez nepřítele být? Ani v těch osamocených chvílích, řídkých chvílích klidu a spokojenosti, prosperity a hojnosti? Co je to zahnízděno v lidské povaze? Co za červa to v něm hlodá?
A když už to tak je, a červ má v člověku stálou domovinu, proč krále tyto a podobné myšlenky souží? Proč mu plení mysl tam, kde má přicházet klid a pokojný spánek? Proč rádce mluví o úspěších a výhrách, blahopřeje a pozvedá číši, připíjí na královo zdraví, mluvě záhy o dalších taženích, zatímco šašek v koutě, mrače se, bručí a mručí o zkáze, a polohlasem naříkavě kontempluje o chamtivé lidské povaze a věčné nespokojenosti? Čí stopu sledovat? Koho vyslechnout? Koho dát popravit? Kdo králi lže? Kdo jej zrazuje?
