Česká republika ruší povinné kastrace na lidech

Ústavní soud 7. května 2024 oznámil, že ruší zákonnou úpravu, která byla pro změnu pohlaví trans osob vyžadována, a sice ruší chirurgický zákrok za účelem znemožnění reprodukčních funkcí trans osob. Ústavní soud tak učinil ze zřejmého důvodu – tento požadavek je totiž v rozporu se základním právem na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s lidskou důstojností, kterou jako lidé máme. Trans osoby jej až do roku 2025 nemají – ano, stále ještě nemají, jelikož od vyhlášení nálezu běží do 30.6.2025, resp. do doby účinnosti nové právní úpravy, jsou trans osoby stále nuceny podrobovat se dosavadní zákonné podmínce změny pohlaví, jelikož ta aktuálně stále platí a je součástí právního řádu. Proto statusová změna může nastat pouze a jedině až po provedení chirurgického zákroku, který znemožnění reprodukce zajišťuje.

Připomeňme si na tomto místě základní fakta – termín transgender (trans osoba) označuje lidi, jejichž genderová identita se liší od té, která je obvykle spojována s pohlavím, jež jim bylo přiděleno při narození.

Dohady o tom, kolik pohlaví vlastně existuje, jsou veskrze nesmyslné a uměle vytvořené. Počet a definice pohlaví závisí na tom, zda se na otázku díváme z biologické, sociální nebo kulturní perspektivy.

A) Z biologického hlediska tradičně rozlišujeme dvě hlavní pohlaví:

Aa) mužské (samec) – typicky s chromozomy XY, produkce spermií,

Ab) ženské (samice) – typicky s chromozomy XX, produkce vajíček a vaiace intersexuální, kde jedinec může mít genetické, hormonální nebo anatomické charakteristiky obou pohlaví (např. Klinefelterův syndrom – XXY, Turnerův syndrom – X0 ad.).

B) Sociální persektiva zkoumá gender (sociální pohlaví). Jakožto koncept popisuje, jak společnost vnímá a strukturuje roli jednotlivých pohlaví. Mezi uznávané genderové identity tak patří:

Ba) Cisgender – shoda biologického pohlaví a genderové identity,

Bb) Transgender – nesoulad mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou,

Bc) Nebinární – osoby, které se neidentifikují výhradně jako muž nebo žena,

Bd) Genderfluid – plynulá identita, měnící se mezi mužským a ženským vyjádřením,

Be) Agender – lidé, kteří se neidentifikují s žádným genderem.

C) Z kulturního a historického pojetí se známe s více než dvěma pohlavími. Například:

Ca) Hijra (v přibližném překladu „třetí pohlaví“ Indie, Bangladéš, Pákistán) – tradičně uznaná třetí genderová kategorie,

Cb) Two-Spirit (v přibližném překladu „dvojduchý“, severoameričtí indiáni) – lidé s kombinovanými mužskými a ženskými rysy,

Cc) Fa’afafine (v přibližném překladu „být jako žena“ ze samoánského „fa’a“ = „být jako“ a „fafine“ = „žena“, Samoa) – osoby vnímány jako třetí pohlaví v tradiční polynéské kultuře.

Dle tradičního dělení, které se učí na základních školách, tak biologicky skutečně existují dvě dominantní pohlaví s intersex variacemi. Sociálně a kulturně však existuje mnoho genderových identit a konceptů. Některé země a společnosti pak – tradičně – uznávají více než dvě pohlaví legálně i sociálně. Dané osoby mají ve společnosti svou hodnotu a roli.

Existence  více než dvou pohlaví v jiných kulturních a historických podmínkách také vyvrací chybné argumenty typu „dřív to nebylo“, „je to jen moderní trend“, „trpí tím jen děti celebrit“, je to jen „výmysl progresivistů“, je to jen „vymývání mozků internetem a woke kulturou“ a další.

Transgender osoba není to samé, co transsexuální osoba. Transgender osoba je odlišná od sexuální orientace, kdy transgender osoba může mít jak homosexuální, heterosexuální orientaci i cokoliv mezitím. Transgender identita může souviset s tělesnou dysforii, kdy dochází k hlubokému vnitřnímu nesouladu mezi tělesnými charakteristikami a vnitřním pocitem vlastního pohlaví. V důsledku toho mohou transgender osoby trpět úzkostmi, stresem nebo depresemi.

K vyřešení těchto problémů není vždy nezbytně nutné podstupovat chirurgické zákroky, v některých případech je daleko důležitější sociální tranzice a přijetí, eventuálně hormonální terapie, které k sociálnímu přijetí usnadňuje cestu. Mohu totiž pomoci ke sladění vnějšího vzhledu a vnitřní identity.

V České republice dochází také k detranzicím, jedná se však o ojedinělé případy. Pokud od roku 2012 podalo žádost o tranzici celkem 1 349 lidí, přičemž komise Ministerstva zdravotnictví většině vyhověla jen většině z nich, potom míra detranzice se odhaduje mezi 1 % až 8 % osob, skeptičtější zdroje naznačují míru detranzice 10 % až 30 % během čtyř let od zahájení léčby, ale pouze v nějaké formě, přičemž tyto údaje nemusí být obecně aplikovatelné, a to se ani nebavíme o motivaci k detranzicím, kde může úlohu hrát tlak okolí či médií, dále jiné, včas nezjištěné psychické problémy ad.

Mezi významné české osobnosti, které tranzicí prošly, můžeme dnešního dne řadit například Lenku Královou nebo Danielu Špinar, které se mimo svou odbornost věnuji také popularizaci dané problematiky na svých platformách.

Požadovaná kastrace jde proti Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva), tak také proti Ústavě České republiky, resp. Listině základních práv a svobod, kde v prvním článku první hlavy stojí, že: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Bez ohledu na další charakteristiky člověka je totiž rovnost lidí v důstojnosti a právech základem uznání jeho hodnoty. Nelze tedy nadále bezvýjimečně vyžadovat invazivní a nevratný zákrok, který je navíc značně rizikový a ohrožuje zdraví dotčených osob z hlediska perspektivy celého života. Podle Ústavního soudu lze použít jemnější způsoby zjištění „nezvratnosti“ přesvědčení dotyčného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví. Navzdory dnešním drastickým praktikám a z perspektivy celého světa překvalifikovaným posudkům českých trans osob stejně dochází ke změnám v tomto tzv. „nezvratném přesvědčení“, je tedy s otazníkem, do jaké míry je třeba se neustálé a odborně přesvědčovat, zda tak osobní, intimní a těžké rozhodnutí není jen „sezónní záležitostí“ či „momentálním trendem“, a do jaké naopak tranzici lidem začít věřit. Na místě by pak bylo přehodnotit postup a rozsah tranzice, místo automatické spojky tranzice a operace začít zvažovat nejprve sociální přechod. Oslovování ve správném rodě je zvratitelný proces, který nikomu neublíží a nic nestojí. A přestat v souladu se stereotypy předpokládat, že se téma transgender točí jen okolo sexu, tedy způsob smýšlení o dané problematice, je část, na které zase může zapracovat většinová společnost.

Snad se od července tohoto roku 2025 konečně dočkáme spravedlnosti a Listina základních práv a svobod se začne dodržovat i v oblasti péče a pomoci trans osobám v naší republice.

Zdroje: