Článek
Kritéria průzkumu
Pomiňme na okamžik, že jsme národ kritický a musíme prskat ohledně úplně všeho.
Na okamžik taky dejme do závorky to, že je možná k práci využívaná otrocká práce a práce dětí, že zboží je velmi nízké kvality (o tom ještě potom), že musí cestovat přes půlku planety, že je doprava silně neekologická a že je zboží často téměř bezcenné.
A pomiňme na okamžik ještě jeden fakt, a sice že bez ohledu na prodejce, zákazník je pořád stejný – a typ zákazníka, který by si koupil cetku prodávanou v České republice, si ji teď může koupit mnohem levněji na internetu (neboli to, kde si cetku koupí, z něj nedělá jiný typ zákazníka, ani to, že tímto typem zákazníka je).
Co se týká otrocké práce, předpokládám, že se to všechno jenom předpokládá a spekuluje a podezřívá, zatímco na to nejsou důkazy, proto se to zatím tiše toleruje. A není to tak, že už teď nemají některé firmy oficiálně máslo na hlavě, a není to taky tak, že ostatní mají máslo na hlavě pouze neoficiálně, ale mají. Jak jinak, když se všechna výroba stěhuje v rámci přežití značek za co nejlevnějším (okřídlené české „do Číny“), takže i u luxusní oficiální značky vyrábí a získávají alespoň součástky a kusy… ale co to povídám, i ti, co to ještě nedělají v levnějších zemích, se tam jednoho krásného dne přestěhují celí. A tvořit si iluze o opaku… to děláme jen proto, abychom si usnadnili život. A tudíž je jenom otázka času, kdy vyjde najevo, že a jak se i u nejluxusnějších značek podílela nějaká otrocká práce.
Ale budiž, doteď jsou to pouze spekulace z mojí choré mysli podložené zhruba stejně, jako tvrzení o otrocké práci pro značky, kde to ještě dokázané nebylo.
Má hlavní otázka pro tento článek, vyvolaná kritikami ze všech stran, kam jenom vstoupím a tato platforma se diskutuje, ale zní: je na tom TEMU opravdu tak bídně?
Kvalita a zákazník
Můžu si na krásno koupit v rámci České republiky šunt s přirážkou, anebo šunt z internetu. V tom neshledávám z hlediska uživatele rozdíl. Prostě jsem si koupila šunt.
Díky svobodě si mohu vybrat, jestli si ten šunt koupím s větší či menší přirážkou nebo u toho či toho prodejce, a jediné, co mě to stojí, kromě peněz, je čas – pokud chci být vybíravá. Dovolte mi zde na tomto místě připomenout, že pokud mluvím o šuntu, nemusím nutně myslet, že zajdu za místním Vietnamcem, který prodává všehochuť, a tam si pořídím něco nízké kvality, co nemá takovou výdrž. Mohu myslet i značkový obchod, který bere své zboží z Asie, a možná, pokud mám štěstí, tak ten obchod si hlídá nějakou kvalitu toho, co prodává. Ale pořád je to stejný šunt. (Nebo mohu myslet, kterak jsem se kdysi dávno domnívala, že když si koupím tašku nejmenované značky Puma, vydrží mi půl života, a ejhle, ona se oloupala za dva roky, kdy jsem ji ani pořádně nenosila. Ne jednou za týden. Ani ne jednou za měsíc. Pouze jednou za příležitost, a za dva roky bylo po ní.)
U některých šuntů nepotřebuju, aby mi vydržely věčnost, u nějakých šuntů si chci pouze vyzkoušet, jak fungují, u nějakých šuntů se rozmýšlím, jestli do nich zainvestuji víc nebo ne, a pro vyzkoušení mi stačí pouze model takového šuntu.
Do kterého přirozeně nechci moc investovat.
Nesplňuje náhodou pro mé potřeby TEMU úplně všechno? A jakkoliv je to hrozné říct, bez nutnosti platit svému prodejci nájem za místnost/budovu? Ale zase, máme zboží, které chceme vidět, a které chceme vyzkoušet, a proto jsou kamenné obchody nenahraditelné.
Neplatí to ale o zboží veškerém. Pokud je něco, co si kupuju do kuchyně, a nejsem kuchař, a nedělám to profesionálně – myslím vaření, asi risknu koupit si něco do kuchyně z TEMU, a risknu, že to bude nižší kvality, protože mi to za to stojí. Protože ta stejná věc, která pravděpodobně vydrží úplně stejně, a přežije úplně stejně dlouhou dobu, stojí v mém městě násobně tolik co v TEMU, takže si mohu za stejný obnos peněz (ano, TEMU podmiňuje nákup minimální částkou, někdy kolem 200 Kč, někdy kolem 300 Kč, tato částka se nějakým způsobem mění, ještě jsem neodhalila, jakým – ale) pořídit více takových malých zbytných kousků, které vím, že půjdou tak jako tak dříve či později – ale bezpochyby v relativně krátkém časovém horizontu – do koše. Bez ohledu na to, kde ji koupím (země výroby bude plus mínus autobus stejně stejná). Proč bych měla přeplácet spotřební věci?
Proto se nemůžu bavit s čistým svědomím o kvalitě, protože ta kvalita je stejná jak v kamenném obchodě, tak u výrobků z TEMU či jiných levných internetových obchodů. A někdy nejen levných internetových – viz případ kabelka.
A pojďme s tou úvahou ještě dál.
Stížnosti jsou tedy na převážně reklamace nebo na rozbité zboží?
Upřímně řečeno a tady si nemůžu pomoct, záleží na vaší nákupní strategii.
A na tom, pro co si na TEMU jdete.
Takže je to zase o zákazníkovi, nikoliv o prodejci nebo o výrobcích či zprostředkovatelích.
Nákupní strategie
Zvláště když s nákupem v cizím prostředí začínám, nekupovala bych si přirozeně nic drahého. Nejdříve bych vyzkoušela, co a jak, a jestli vše funguje, jak očekávám – a zkoušela bych to na výrobcích levnějších. A až pak bych riskla případně koupit něco dražšího.
Jestli ti lidé, kteří si stěžují na to, že TEMU nefunguje, kupovali rovnou položky typu kytara, asi proto nemám slov.
A samozřejmě, vzhledem k cenám, musím předpokládat, že si něco koupím a peníze ani zboží v životě neuvidím (ne že by se mi zrovna tohle stalo v TEMU – které se, aspoň zatím, vždy zachovalo korektně). A tomu přizpůsobit první – ale pro jistotu i všechny následující – nákupy.
Opravdu se může stát úplně všechno, o tom se snad už nebudeme hádat. A ztratit pár stovek přece jen nemrzí tolik jako ztratit pár tisícovek. Takže to je první věc.
Druhá věc je, bych si opravdu kupovala ty položky korunové, a podívala bych se, jestli kvalita pro mě dostačuje nebo nedostačuje. Protože to asi taky bude pro hodně z nás individuální záležitost.
Já si na jejich korunu nové položky nemůžu absolutně stěžovat.
Typickým případem je pro mě absolutní kulturní šok, když jsem si koupila pinzetu. Pinzeta u nás stojí těžké prachy ať už si kupujete kdekoliv, ale řekněme že typicky v drogerii. Poslední roky jsem ale strašně nadávala, protože ať jsem ji koupila kdekoli, pinzety stály za zdrávas, respektive nedoléhaly, takže celý ten výrobek byl úplně k ničemu. Možná je pěkně nabarvený, ale jinak…
Z masochismu jsem proto neodolala koupit si pinzetu za 7 Kč na TEMU, a do teď nemůžu uvěřit, že mi přišlo něco tak neskutečně kvalitního.
Ten narativ o tom, jak špatná kvalita výrobků je na TEMU, mi totiž něco připomíná. Za daleko větší finanční částku byste si totiž před takovými 20 lety pořídili takovou nádhernou sadu které by ta pinzeta byla, a ta pinzeta by byla absolutně nefunkční, a samozřejmě že by to byl nějaký dárek od někoho nejmenovaného, který s tím nemá absolutně žádnou zkušenost a koupil to někde na tržnici, tehdy za relativně nízké peníze v rámci sady, kde by ta pinzeta pořád vycházela výrazně dráž než v současnosti (!!!) na TEMU, a kvalita podle toho taky vypadala.
Ale jenom chci upozornit, abyste se nemýlili, a když vám všichni kolem informačně vyhrožují o kvalitou výrobku z této platformy nebo dobou, po jakou vám tyto výrobky vydrží. Minimálně to není pravda vždy.
A tady jsme zase u problémů zákazníka – ano, stane se, že vám přijde něco rozmláceného. Většinou proto, protože se to nikdo neobtěžoval pořádně zabalit a došlo vám to ve shluku věcí, a o něco se to rozbilo. Nebo je to konstrukčně chabá věc.
Ale ruku na srdce – když se podívám, jaké výrobky to byly, a když vím, že TEMU prakticky věci nebalím (do ochranných obalových materiálů), tak je to chyba mého úsudku, že jsem si tyto křehké věci lajzla pořídit. A nebylo to nic, u čeho bych nemohla předpokládat, že to odejde předčasně.
Takže pokud mi na chvíli vypl úsudek, ok. Ale nebudu z toho vinit TEMU nebo jednotlivé prodejce (ano, toto zboží mělo být zabaleno lépe). Ale: nebylo to nic neočekávatelného, jak to s danými věcmi dopadlo.
Reklamace
OK, a teď přistupujeme k nejžhavější bramboře v diskuzi. U vrácení peněz a reklamací upřímně řečeno nevím, co se řeší. Jako že absolutně mi pravděpodobně něco nedochází. Z mé vlastní zkušenosti (ano, jsem vina, článek píšu pod dojmem vlastních zkušeností, upalte mě, zničte mě, pohrdejte mnou – jsem odporná bytost a dávám vám k tomu svolení) – stačí TEMU kontaktovat.
Nemusíte nic balit, nemusíte nic vracet/posílat zpátky, nemusíte nic fotit. Nemusíte nic dokazovat. Kontaktujete je, nahlásíte problém, a oni vám vrátí peníze buď zpátky na kartu, anebo si je ukládáte na TEMU pro další nákup. Nic víc.
Ale opatrnosti není nikdy dost, to uznávám aneb Jediná věc, s kterou zkušenost nemám… ale poučila jsem se stejně
Jediný potenciální problém vyplývá z následujícího: Zásilky musíte zaplatit předem. Vzhledem k tomu, jak jsou zloději šikovní, dochází k sekundárním platbám, které jste neschválili. To se stává. Můžete se klidně hádat s takovou společností Vodafone, že platíte za služby, které jste si neobjednali, a potřebujete se jich zbavit, a oni vám s klidným hlasem řeknou, že nemají, jak zloděje z třetích stran zastavit.
(Zajímavé, že O2 způsob, jak takovéto nechtěné neautorizované na základě viru/ů vytvořené platby zastavit, má.)
Říkal někdo Čína?
Aha.
Takže, bez ohledu na to, kam peníze z karty posíláte, tady to riziko je. Krade se z karet, krade se z kreditu, krade se z mobilních paušálů. Taková je doba.
A opatrnosti není nikdy dost. Souhlasím.
Vy ale máte, nebo byste měli mít možnost dle banky, kterou používáte, toto ošetřit.
Například, Česká spořitelna zavedla možnost jednorázových virtuálních karet. Zadáte si na virtuální kartu částku (limitní), a tato částka je jediná, která vám odejde. Ano, znamená to nějaké kroky navíc, a je to trochu zdržovačka, ale pokud máte zkušenosti s jakoukoliv výše zmíněnou zlodějinou, tak vám to za to už možná stojí.
Takže si pro každý nákup můžete vytvořit jednorázovou virtuální kartu, tou zaplatíte, a víc vám z účtu neodejde. Tímto způsobem blokujete třetí strany, aby vám vybílili účet.
A dosud jsem s tím měla jediný problém, a to ten, že jsem vytvořila víc karet, než TEMU umožňuje na stránce zadat. Naštěstí se tyto karty dají z TEMU také smazat, opět podpora je vám k dispozici a můžete se jí zeptat, jak karty smazat, a můžete začít nanovo zadávat jednorázové virtuální karty.
Takže může, prosím, někdo říct, zda i přes výše zmíněné argumenty, kroky a opatření, která lze do nákupů zakomponovat, má někdo s TEMU problém, který by byl založený na něčem z toho, co jsem zmínila a diskutovala? Že jste je aplikovali (třeba jednorázové karty) a stejně vám odcházeli nějaké platby, které jste neautorizovali? Já na to tu a tam nahlédnu, a zatím takový to problém nemám. Nemám ani problém s reklamacemi, vrácením peněz a s podobnými věcmi, za předpokladu, že při nákupech trochu přemýšlím.
Nezastávám se té platformy jako takové a neříkám, že i přesto nemůžou vzniknout nějaké problémy. Jenom bych si šetřila kritiku jakékoliv platformy na skutečně podstatné, validní a reálně existující problémy, a neplýtvala bych jí na problémy, kde nejsou nebo kde při troše opatrnosti být nemusí.
Ale, jak jsem zmínila, ráda bych slyšela o vašich zkušenostech. Víc hlav – víc zkušeností – víc ví.
P.S. Co mě teď aktuálně zajímá a trápí daleko nejvíc ohledně této platformy, je, jak srazí cenu tak nízko. Otrocká práce to nevysvětluje, ne úplně, protože ta existovala i předtím, a k nám se produkty tak levné nikdy nedostaly. Ani před 20 lety. A to víme, kolikanásobně se od té doby všechno zdražilo, že? A kvalita produktů? Viz případ s pinzetou – nejlepší kvalita, s jakou jsem za poslední roky měla tu čest. Takže?
