Článek
Nikdo se nedokáže tak dokonale urožnit, jako se dokážete urožnit vy sami (mrkám tady svými dlouhými plastovými řasami na kolegy z Prahy, kteří sice nemají problém použít slovo déle – nebo horší variantu, dýl – ve smyslu později – nikoliv ve smyslu deal – a to, prosím pěkně, ve stejném sdělení, ve kterém to samé slovo použili správně – ale dělá jim strašný problém pochopit, že rožni znamená rozsviť – a jako ale všechno je Všem těm, kteří už to pochopili).
Jako že z makro pohledu jsme všichni zhruba stejně důležití jako rozšlápnutý brouk na chodníku, Tak proč, sakra, trvá našemu mikrosystému pochopit, že když jsme udělali něco špatně, jediný, kdo nás tím týrá, jsme my, a pokud jsme velcí borci, tak dokážeme mít ji rád našim týráním okolí. A to je všechno. Tak málo na tom záleží. Dokonce nejpitomější rozhodnutí politiků bude za ne až tak dlouhou dobu zhruba stejně důležité (až na pár otřesných výjimek, které netřeba připomínat), tak proč nám, do háje, dává náš mikrosystém neustále dokola zavádějící pocit, že zrovna to naše rozhodnutí je to nejhorší, které se dalo udělat, a bude mít ty největší důsledky na celé planetě po celou dobu její existence? Jako tenhle systém je strašně sebestředná kreatura.
Sebezpytování je docela strašná věc
…A těch logických chyb, kolik naděláte, když je snažíte nimrat sám sobě, což?
Jen jsem vás jsem přišla krátce potěšit – nebuďte sobě nejpřísnějším nepřítelem. Nejste na to sebespílání sami. A aspoň z makro hlediska nehrozí, že by kdy vaše rozhodnutí, kterékoliv z vašich rozhodnutí, mělo skutečně vážný dopad.
A to přece potěší, zvlášť pokud uděláte na vstupu nebo výstupu nějaké kiksy, ne?
A studentům (nejen v Praze) přeji úspěšné zkouškové.
