Článek
Přiznejme si, že v každé domácnosti dochází více či méně ke sporům, které se mužům zdají být na první pohled malicherné. Tu jde možná o partnerovu neschopnost vyhodit ponožky do prádla. Tam třeba o místo, kde měl viset ručník. Jinde se zas škorpí kvůli nedostatku kulturního vyžití manželky. Někde není vhod, že si manžel nevšimne, že žena přišla od kadeřnice a že jí ten nový střih vážně sekne nebo neocení jídlo, jehož přípravě se věnovala víc jak dvě hodiny. Zatímco ženy tyto - pro ně jen zdánlivé maličkosti - vytáčí do nepříčetna, ať zuří jakkoliv, za pár dní se celá scéna opakuje znovu a ženy mají pocit, že házení hrachu na zeď je proti tomu užitečná činnost.
„Jsem člověk, který zastává názor, že každá věc má své místo,“ říká Simona, jednatřicetiletá filmová produkční,„mám tím zajištěno to, že když něco později hledám, najdu to. Bohužel můj přítel není stejného založení, takže ztrácí spoustu hodin prohledáváním míst, kam si asi tak zhruba myslí, že to, co hledá, odložil. Díky tomu, že žijeme spolu, dochází právě kvůli této věci k neustálým hádkám. Často se totiž stává, že kvůli jeho systému odkládání nenacházím ani své věci.“ Její přítel Ondra si ale o celé věci myslí své: „To, co Simona říká, možná zní rozumně, ale ženy by si měly uvědomit, že není vždycky všechno tak, jak si ony vysní. Každému vyhovuje něco jiného a každý jsme založením někdo jiný. I kdybych se tisíckrát snažil odložit si věci na určené místo, jak na to přestanu myslet, udělám to stejně podle svého.“ Přiznejme si, že má Ondřej v něčem pravdu. Ačkoliv ho jeho hledání stojí později více času, úporné snažení o partnerovo předělávání jen zhoršuje vztah. Jde-li o maličkosti, které vás čas od času rozruší a možná i vytočí do nepříčetna, je mnohdy lepší nad nimi přimhouřit oko. Stejně jako to dělá Simona u dalšího z přítelových zlozvyků či návyků. „Vždycky mě štvalo, že jsem všechny domácí telefonáty musela vyřizovat já. Nemám na mysli ty pracovní, ale naše osobní. Jakmile se musí cokoliv vyřizovat, dělám to já. Pokud někde figuruje Ondřejovo číslo a někdo mu zavolá, okamžitě mi telefon předává. Několikrát jsem si řekla, že se ve chvíli, kdy mu zazvoní telefon, ztratím do koupelny. Raději nechal telefon zvonit a později mě požádal, abych jim zavolala zpět. V tu chvíli jsem myslela, že vyletím z kůže. Vždyť v práci vyřizuje jeden telefonát za druhým, tak proč nechává ty domácí jen na mě? Není to o tom, že by nebyl komunikativní, ale zkrátka nemá telefonování rád. Rozhodla jsem se ale nad tím mávnout rukou, když mě telefonování nevadí a šetřím si síly na věci, které jsou skutečně důležité.“
Zcela určitě neradím pravidelně ustupovat z věcí, na kterých nám záleží. Ale občasný ústupek a ponechání věcem volný průbě může přinést do vztahu čerstvý vzduch. Přestanete-li se škorpit kvůli maličkostem, možná váš protějšek příště uděla některé věci sám od sebe nebo přimhouří oko zase nad vaším zlozvykem.
Nemám nic proti rovnocenosti v manželství, ale ať si kdo chce, co chce říká, žena se přeci jen v manželství ve většině případů chová jinak než muž. Příklad manželů - osmadvacetileté Renaty a dvaatřicetiletého Milana - nám ukáže, že mužovo nepochopení může být někdy velké a je zapotřebí mu ukázat cestu. Když Milan přijde unavený z práce domů, sedne si k připravené večeři a po pár slovech, která pronese ke své ženě, odejde do obývacího pokoje - dívat se na zprávy. Jejich přestřelka potom vypadá asi takto:
Ona: (objeví se ve dveřích obývacího pokoje) „Já tomu prostě nevěřím, že mě tam necháš jen tak.“
On: (překvapený) „Jak tak?“
Ona: „Všechno bereš jako samozřejmost. Nestojím ti ani za to, abys mi řekl něco hezkýho, když se ti tady s tím vařím. O tom, abys mě třeba obejmul, nemluvě.“
On: „Chceš, abych tě objal?“
Ona: (obrátí se a odejde do ložnice)
V té chvíli dochází Renatě síly. Připadá si, že jejich manželství skončilo, protože její manžel už netuší, co od něj chce. Jemu stačí tak málo a ona potřebuje něco víc. Přestává mluvit, protože jí další slova připadají zbytečná. Jak mu má vysvětlit, že jí chybí jeho blízkost? On projev mlčení, který se v tomto případě protáhl na celé tři dny, považuje za trucování. Ačkoliv se to ženám v podobné situaci nezdá, je lepší zachovat klid a s mužem celou situaci v klidu probrat. Říct mu, jak vás mrzí jeho netečnost. Připomenout mu, že i vy pracujete, a místo toho, abyste připravila večeři, by pro vás bylo příjemnější odpočívat u televize. Nevyčítejte, mluvte klidně a vyjadřujte spíše smutek nad tím, že se necítíte úplně nejlépe a že by váš partner mohl vaší náladě pomoci. Podělte se o pocity, které máte, a o to, co vám chybí. Neurážejte se hned jen proto, že to jemu okamžitě nedošlo. Jestliže řešíte nespokojenost mlčením, uvědomte si, že čím déle s partnerem nemluvíte, netrápíte jen jeho, ale především sama sebe. A zpětný pohled na nepříjemné tři promlčené dny je horší než sebezapření a pokus o vysvětlení.
Pětatřicetiletý právník Aleš pracuje každý všední den dlouho do večera. Není divu, že se těšívá na občasná sobotní odpoledne, kdy si se svým kamarádem vyjedou zahrát golf. Bohužel jeho manželka Anna nesdílí jeho nadšení pro tento sport. Zůstává tedy doma a očekává, že jí bude „ztracený čas“ vynahrazovat. „Někdy je to opravdu těžké. Přál bych si, aby taky něco dělala, protože když se doma nudí, samozřejmě očekává, že pak budeme společně něco dělat. Já bych si ale nejraději na chvíli lehl a odpočinul si. Pak bychom mohli třeba vyrazit do kina, ale namísto toho se většinou pohádáme.“ Ačkoliv se Anna mnoho let věnovala atletice, v době manželství se k ní už nevrátila. „Oba jsme na počátku naší známosti přerušili na čas naše zájmy, Anna se už ale ke svým nevrátila a to mě hodně mrzí. Raději sedí doma a čeká na mě. Je hezké, že mám připravený oběd a byt je uklizený, ale myslím, že kdyby dělala něco, co ji baví, našemu manželství by to prospělo víc.“ Samozřejmě ani druhý extrém vztahu příliš neprospívá. Jestliže jste už delší dobu nestrávili se svým partnerem ani chviličku, je třeba se nad tím alespoň zamyslet.
Další příběh se určitě stal i vám. Toužíte po své drahé polovičce, ale ta zrvona dnes večer nemá na romantiku náladu. Jestliže se to stane vícekrát, přestaňte myslet na to, že všichni na planetě prožívají lepší sex než vy. Stává se to v každém vztahu a stane se to dříve či později i vám. Ani vy přeci nejste robot a máte nárok na to mít své dny, kdy budete mít myšlenky zcela na jiné věci. Nebo zkrátka přijde situace, že se i přes všechnu snahu vůbec nic nepovede.
Devětadvacetiletá kadeřnice Hana vypráví, jak se jednou pokusila manžela překvapit. „Bylo to zrovna dost náročné období. Manžel měl uzávěrky, já končila v práci taky často pozdě. Oba jsme byli dost unavení a do toho mi onemocněli rodiče, takže jsem často odjížděla k nim a občas tam i přespávala. Řekla jsem si proto, že když nám společný čas nevychází přirozeně, postarám se o to sama. Připravila jsem večeři, vykoupala se, navoněla, oblékla si nové spodní prádlo a po bytě jsem rozestavěla spousty svíček. Jakmile jsem uslyšela přijíždět manželovo auto, zatemnila jsem, zapálila svíčky a pustila romantickou muziku.
Jaké ale bylo mé překvapení, když potom, co jsem prudce otevřela dveře jen ve spodním prádle, stál na prahu můj manžel společně s tchánem. Ten samozřejmě celou situaci okamžitě pochopil, ale vzrušení, které jsem cítila, když jsem to celé připravovala, bylo nadobro pryč. Z pohledu manžela jsem vycítila, že tohle nebyl zrovna nejlepší nápad. Neuvěřitelně jsem se styděla. Musím říct, že mě to od všech podobných akcí na dlouhou dobu odradilo.“ Hanin manžel se jí navíc později svěřil, že na podobnou romanitku on určitě není. Je mu prý mnohem příjemnější, když se k němu večer stulím na gauči. Pak by se prý rozdal. A výsledek? K tomu, abyste partnera překvapila příjemně, musíte odhadnout, zda se mu bude překvapení líbit či ne. Musíte umět šikovně vypozorovat, co ho skutečně vzrušuje.
Takhle bychom asi mohli pokračovat do nekonečna. Maličkostí, které mohou v manželství nadělat pěknou paseku, ale pro jiné mohou třebas z druhé strany fungovat, je mnoho. Nejdůležitější je vnímat toho druhého, nedomýšlet si, ale pravidelně komunikovat.
Svěříte si, jaké maličkosti ovlivňují Váš vztah?
