Článek
Jsou chvíle, kdy se člověk ocitne pod tlakem a jeho reakce je zcela odlišná od toho, co by kdokoli čekal – dokonce i on sám. Navenek působíme rozumně, klidně, s hranicemi, které bychom nikdy nepřekročili. Co se ale stane, když někdo tyto hranice skutečně překročí? Když se rozhodne jednat – a to způsobem, který by mnozí považovali za nepřijatelný?
Příběh, kdy se žena rozhodla ke krajnímu řešení, se nám rozhodla odvyprávět, pisatelka, které jsem z pochopitelných důvodů slíbila naprostou anonymitu.
“Do té doby jsem nikdy nemusela řešit nic, co by mě doslova podlomilo nohy. Dětství jsem měla spokojené, na rodiče ani kamarádky jsem si nikdy moc nestěžovala. První lásky jsem většinou opouštěla já, takže když jsem se nedávno zamyslela, zjistila jsem, že až do teď jsem si žádným velkým traumatem neprošla.V pětadvaceti jsem se seznámila se svým mužem. Velká láska, svatba, a potom po sobě dvě děti, kterým je teď osm a deset let. Samozřejmě, že naše manželství nebylo bez hádek, děti zlobí jako každé jiné, ale kdykoliv jsme s kamarádkami rozebírali naše životy, byla jsem pyšná na to, jak nám to klape.
Zpětně to vidím jako trest za to, jak namyšlená jsem byla. Radila jsem své kamarádce, když se pohádala s mámou, druhé s tím, jak se vyrovnat s nevěrou svého muže, třetí, jak by měla řešit své splíny tím, aby si našla práci a nezůstávala po mateřské doma. Byla jsem studna vědomostí a rad - tedy až do té doby, dokud nepřišlo na mě samotnou. Jedna kamarádka moje rady zkrátka neunesla a když jsem se rozpovídala o tom, co by měla dělat, vystartovala na mě. Ať si prý ty svoje rady nechám pro sebe, když si nedokážu ani sama ohlídat svého manžela. Tenkrát jsem jí nemohla přijít na jméno, ale zpětně vidím, že mi to patřilo.
Byl to šok. Do té doby jsem svému manželovi důvěřovala naprosto stoprocentně. Nikdy jsem si neověřovala, zda to, co mi tvrdí, je pravda. Řekl, že má služební cestu. Šla jsem mu připravit košile, zabalila mu, přidala pusu na cestu. V pátek odcházel pravidelně s kamarády na pivko. A já si ráda pozvala kamarádky domů. Zdržel se v práci? Myslela jsem hlavně na to, aby měl ohřáté jídlo. Ale po té jedovaté větě mé kamarádky, která mi otevřela oči, jsem začala - a nedá se to říci lépe než - slídit. Byla jsem jako posedlá - mobil, počítač, občasné návštěvy u něj v práci. Připadala jsem si špinavá, provinilá, ponížená. A právě ve chvíli, kdy jsem si řekla, že mě kamarádka jenom chtěla naštvat a že si to můj manžel nezaslouží, jsem ho přistihla. Paradoxem bylo, že to vůbec nebyl výsledek mého slídění. Při sledování sledování televize si odskočil a nechal svůj mobil na stolku. A právě v té chvíle mi před očima blikla nová zpráva. Stálo na ní: ABY SES NENUDIL. Nedalo mi to a rozklikla jsem jí. Objevila se mi fotografie s velmi intimní ženskou částí. Těžko popsat, co se ve mě v tu chvíli dělo. Můj sen o spokojeném manželství se v tu chvíli zhroutil. Když mě ale s telefonem v ruce uviděl můj muž, tvrdě na mě udeřil, proč mu lezu do mobilu. Neovládla se a křikla na něj, jak dlouho mě podvádí. Miniaturní část mého já stále doufalo, že se celá situace vysvětlí, ale o tu jsem rychle přišla. Můj muž nic nezapíral, vlastně byl velmi cynický. Řekl mi: „A co sis myslela? Každý to dělá. A kdybys mi nelezla do mobilu, nevěděla bys o tom. Celou dobu se snažím, abych tě od toho držel dál… pro koho myslíš, že to dělám?“ Před očima mi najednou stálo zvíře, které jsem vůbec neznala. Jenom jsem tiše pronesla, že chci rozvod. Ale to jsem tvrdě naletěla. Manžel přinesl do manželství dům, takže mě před svatbou požádal o předmanželskou smlouvu. Tou mi okamžitě začal vyhrožovat a přidal k tomu, že jestli chci, ať si jdu - ale bez dětí a majetku. Měl dost známých na vyšších místech, že jsem skutečně dostala strach, že by by skutečně děti mohl vzít. Donutila jsem se zklidnit a od dalšího dne jsem se vrátila do role poslušné manželky, jen s tím, že jsem to už celé jen hrála.
Musela jsem získat důkazy, že mě podvádí. Kdyby se kál, litoval toho, že mě podváděl, věřím, že bych k němu našla znovu cestu. Ale jeho chladný, arogantní přístup mi ukázal, za koho jsem provdaná. Chtěla jsem ven za každou cenu. Tušila jsem, že získat důkaz by teď bylo obtížné. Evidentně zametal cestičky velmi pečlivě. A zkoušet ho načapat na služební cestě bylo velmi riskantní. Rozhodla jsem se proto najmout si profesionální společnici. Stálo mě to sice všechny úspory, které jsem dávala stranou na naší dovolenou, ale nedokázala jsem tu hru, že je všechno v pořádku, hrát příliš dlouho.
Setkání s ní bylo naprosto příšerné. Nemyslím tím přímo jí. Šlo o velmi příjemnou a krásnou dívku s celkem vybraným chováním. Ale ždala jsem ženu, která si vydělává sexem, o tom, aby svedla mého manžela, abych je mohla přistihnout. Vybrala jsem typ, který by se mému manželovi rozhodně líbil. Doporučila jsem jí podnik, kam chodí s kamarády na pivo a hrát kulečník. Samotnou mě překvapilo, jak lehce to šlo. Počítala jsem s tím, že se budou muset potkat několikrát. Ale ještě ten večer, kolem jedenácté, mi napsala, že už jsou na cestě na hotel. Děti spaly u babičky, takže mi nic nebránilo být na místě ve správnou chvíli. Dívka zajistila, aby byly dveře otevřené, takže jsem přišla do nejlepšího. Rychle jsem udělala pár fotek a pak utekla.
Chápu, že mě asi spousta žen odsoudí a asi by volilo jinou cestu. Já ale takhle zajistila nejen sebe, ale hlavně své děti. Manželská smlouva byla podmíněna právě tím, že mě manžel nepodvede. A řeknu jen jediné. Zuřil. Přijel k mým rodičům a řval na mě jako pominutý. Můj otec ho ale naštěstí rychle vypoklonkoval. A my dva se viděli až u soudu.
Pro mě to byla obrovská lekce, která mě vyléčila z naivity, s níž jsem každému kolem - i když v dobrém úmyslu - radila. A zda bych tu příšernost udělala znovu? V případě mého manžela ano.”
