Článek
Petra Šebela Doležalová žije na Bali čtyři roky. Cestování milovala odjakživa a její práce jí naštěstí umožňovala plnit si své sny i finančně. Procestovala velkou část Evropy, navštívila spoustu místo po světě: Mexiko, Keňu, Kubu, Zanzibar, Dominikánskou republiku a další. Jak sama říká, dlouho ale jen ve stylu all inclusive. Až později, s manželem, si poprvé hodila batoh na záda a vyrazila objevovat svět jinak – svobodněji, dobrodružněji. Právě tato cesta ji nakonec přivedla až k rozhodnutí usadit se na Bali. Než se ale dostaneme k tomuto zásadnímu životnímu kroku, vraťme se na začátek jejího příběhu.
Když Petra končila střední školu, většina lidí kolem ní měla jasno, že s jejími výsledky bude pokračovat na vysokou školu. Jenže její pozornost byla tehdy upřená jinam. „Byla jsem čerstvě zamilovaná a připadalo mi, že to je to nejdůležitější na světě. Před rodiči jsem předstírala, že se učím… a dopadlo to podle toho.“
V osmnácti tak nastoupila do České pojišťovny jako obchodnice na přepážce. To, co začalo jako první pracovní zkušenost, se postupně proměnilo v patnáctiletou kariéru. Vypracovala se na vedoucí pobočky ve Znojmě a později v Břeclavi.
„Vedení týmu mě začalo naplňovat a přišly i větší ambice, jako dostat se jednou do Prahy.“
Ještě předtím si ale splnila jiný sen. Dálkově vystudovala Vysokou školu ekonomickou. „Měla jsem obrovské štěstí na tým i práci, která mi studium umožnila. K tomu jsem absolvovala řadu školení a kurzů.“ Po vysoké škole přidala ještě postgraduální manažerské studium MBA, o kterém dnes říká, že to byla jediná škola, která ji skutečně bavila. Nakonec dosáhla i na vysněnou pozici a stala se regionální ředitelkou v Praze.
„Do mých pětatřiceti byla práce na prvním místě. Praha byla obrovská škola života. Ale zároveň milník, kdy jsem si začala klást otázku, jestli je to opravdu to, co chci.“ Pražské prostředí bylo tvrdší. Méně pohody, více vnitřní politiky, minimum času na osobní život.
„To všechno mi bralo hodně energie, celkově jsem začala pociťovat vyhoření vnitřní napětí a nespokojenost.“ Petra začala přemýšlet o rodině, o jiném tempu života. Po po určitém čase v Praze se na čas vrátila na Moravu, která jí přinášela víc pohody. Jenže únava a vyhoření už byly příliš silné.
Cítila, že potřebuje zásadní změnu a začala se víc věnovat sama sobě. Praktikovala meditace a přihlásila se na intenzivní kurz koučinku. „Protože dělám věci intuitivně, prodala jsem auto a zaplatila si pětiměsíční kurz. Nebylo to jednoduché, ale byla to moje nejlepší životní investice. Najednou jsem si musela odpovídat na otázky, které jsem si do té doby vůbec nepokládala. Jak chci žít? Co jsou moje hodnoty? Kam v životě směřuji? Co musím v životě udělat jinak?…“
Koučink ji pohltil natolik, že se rozhodla z pojišťovny po patnácti letech odejít. Na tento krok se připravovala dlouho, nakonec jí „vysvobodila“ restrukturalizace pojišťovny, takže Petra nemusela podávat výpověď, stačilo jen nepřijmout nabízenou pozici. Její korporátní kapitola se tím uzavřela.
Přestože vše dopadlo, jak si Petra přála, nastalo pro ni období hledání. I když měla určitou finanční rezervu, musela pečlivě přemýšlet o výdajích a zároveň začít hledat klienty, kteří by o její koučink stáli. „Zpočátku jsem byla plná nadšení. Měla jsem vizi, připravila si své stránky, inzerovala, učila se marketing, oslovovala známé… Když se dnes ohlédnu zpět, v té době jsem vlastně nevěděla, kdo jsem já sama.“
Postupně se ukázalo, že růst jde pomalu a klientů je málo. Petra se proto rozhodla udělat si krátkou pauzu a o prázdninách vypomáhala u kamaráda v baru jako číšnice. „Najednou jsem přestala být pro všechny kolem – ale i sama před sebou – paní ředitelkou a neuvěřitelně jsem si tam vyčistila hlavu.“ Tato zkušenost se ukázala jako ryze pozitivní. Právě tam totiž potkala svého manžela. Z mnoha důvodů ale do vztahu hned nešla naplno. Když mu pak řekla o své plánované dovolené na Bali a on projevil zájem přidat se, našli kompromis: společně stráví polovinu dovolené, zbytek stráví Petra na ostrově sama, jak plánovala.
„Těžko se ten pocit popisuje a asi to zní divně, ale ve chvíli, kdy jsme na Bali přijeli, věděla jsem, že tady chci žít. I když jsme cestovali s batohem a spali v nejlevnějším ubytování, což pro mě bylo úplně nové, velmi jsme si to užili. Bylo to také nejlepší způsob, jak se vzájemně poznat.“
Po tom, co její přítel odjel a Petra zůstala na Bali sama, čekala na ní další poznávací cesta, tentokrát sama pro sebe. „Když jsem se vrátila, měla jsem konečně pocit, že vím, co chci.“ Po návratu do Čech si Petra vyjasnila nejen svá očekávání ve vztahu, ale především v práci. „Nepřišlo to hned, ale jak jsem stále dokola přemýšlela, zda v koučinku pokračovat, cítila jsem, že právě tohle mě naplňuje. A právě tohle rozhodnutí mě zklidnilo, získala jsem větší sebejistotu a najednou se klienti hlásili mnohem častěji.“
Myšlenka žít na Bali se Petře neustále vracela a její touha zesílila, když se dva roky poté konala její svatba u jednoho z vodopádů právě na Bali. V téměř čtyřiceti cítila, že je čas stát se matkou a ostrov jí vždy přinášel pocit zklidnění. Zlomovým momentem bylo uvědomění, proč by svým klientkám nenabídla spojení toho, co dělá, s místem, kde sama touží žít - pobyty na Bali, které pomáhají ženám objevit sebe sama.
„Všechno jsem si naplánovala. Rok po svatbě jsme se vydali na Bali na dovolenou. Já tam zůstala o dva týdny déle, na které jsem si naplánovala svůj první startovací pobyt.“ Tento pobyt se stal prvním krokem k tomu, co dnes známe jako Bali Restart, a zároveň pevně ukotvil její vizi propojit práci koučky s prostorem, kde ženy mohou znovu najít sebe samu. I díky tomu se Petra stále vracela k myšlence žít přímo na Bali a organizovat pobyty přímo tam.
Snění o životě v jiné zemi je jedna věc, zrealizovat ho věc druhá. Obzvlášť, když Petřin manžel měl stabilní pozici v IT, v Čechách syna z prvního manželství. Petra si proto jednoho dne sedla, sepsala veškerá pro a proti a naplánovala, kdy by mohli odjet a co by na Bali dělali. Rozhovor o této možnosti se rázem proměnil ve společný plán. Krátce nato Petra otěhotněla, a plán „žít na Bali“ začal nabývat konkrétních obrysů. Společně se dohodli, že jakmile bude jejich synovi rok, stěhují se na ostrov.
Nikdo ale nečekal, že v červenci 2021 se celosvětové cestování téměř zastaví kvůli Covidu. Rodina už měla sbaleno, manžel byl ve výpovědní lhůtě, ale odjet nebylo kam, protože Bali se uzavřelo.
Stres byl o to větší, že nikdo z rodiny dlouho netušil, co oba plánují. „Sami jsme měli hlavu plnou otázek a nechtěli jsme, aby nám dodávali ještě druzí.“ Jak se čas odletu přiblížil, bylo na čase oznámit rodině, že mladá rodinka s malým dítětem odjíždí na neznámou dobu na opačný konec světa. „Bylo to velmi náročné období. Ne všichni naše rozhodnutí podporovali. Jak se termín odjezdu posouval, stresu přibývalo. Řešili jsme, jak se na Bali dostat, manžel musel dodělat projekt a do toho moje babička dostala infarkt. Tehdy si člověk naplno uvědomí, jak daleko od své rodiny bude.“
Přes všechny překážky Petra s manželem a jejich synkem nakonec odjezd uskutečnili. Využili možnost letět přes Jakartu, která cizincům umožňovala vstup s povinnou karanténou. „Pamatuji si, že jsem hodně řešila, jak zvládneme osm dní s ročním dítětem v jednom hotelovém pokoji. Hledala jsem vhodný hotel s balkónem, abysme měli alespoň trochu čerstvého vzduchu,“ vzpomíná Petra.
Nakonec ale vše probíhalo lépe, než očekávali. Než doletěli, byla karanténa zkrácena na čtyři dny. A hotel je tak zaujal, že nakonec svůj pobyt prodloužili o jeden den.
Měla Petra s manželem nějaký konkrétní plán, jak dlouho na Bali zůstat? „Jediné, co jsme si naplánovali, i pro klid naší duše, bylo, že na Bali jedeme na jeden rok a pak se uvidí. Neměli jsme ani vyřešené bydlení. Na pár dní jsme si pronajali vilku a pak se chtěli rozhlédnout po něčem trvalejším.“
Oba byli velmi překvapeni, jak bylo Bali bez turistů klidné a pusté. Ticho mělo své výhody, mohli si vybírat ubytování a získat lepší cenu, ale objevila se i méně očekávaná překvapení. „Domeček, který jsme si pronajali na první týden, byl sice hezký, s bazénem, ale jak tam dlouho nikdo nebydlel, vylézali na nás obrovští pavouci a jiní živí obyvatelé, kteří se tam v době, kdy tam nikdo nežil, usadili.“
Postupně se manželé přesouvali a měnili místa každé dva až tři měsíce. Vyzkoušeli Sanur, Ubud i Canggu. Manžel si mezitím našel online IT práci a Petra se postupně, vedle role matky, vracela ke koučinku. „Pokračovala jsem v práci online a postupně jsem si uvědomila, že se mi změnila klientela. Většina mých klientek byly převážně ženy ve věku 35–50 let. Často úspěšné, ale unavené, hledající návrat samy k sobě. Buď neměli čas se zastavit, nebo nevěděli, jak život změnit.“
Vedle toho začala Petra pracovat na svém vysněném Bali Restartu, pobytu v tropickém prostředí, kde ženy poznávají samy sebe, odpočívají a nabíjejí se energii. Většinou se jednalo o ženy o něco starší než její běžné klientky, 45–60 let, často po životních milnících, jako je rozchod, vyhoření v práci nebo jiná náročná zkušenost. Zkrátka potřebovaly restart.
Věkově se ale Petra nevymezuje. „Na jeden z Bali Restartů přijela například paní, které bylo 78 let. Sama sebe jsem se tehdy ptala, co jí budu radit. Šlo o paní, která by mohla sama předávat zkušenosti mě. Ale opak je pravdou. Byla fantastická, plná energie a obrovskou inspirací pro ostatní účastnice. Dodnes jsme v kontaktu. Uvědomila jsem si, že o věk tu až tak nejde. I ten, kdo má za sebou mnoho let života, může potřebovat restart. Sama v rámci pobytu zjistila, že je stále součástí života, že má koho inspirovat a odjížděla nabitá energií a s novými předsevzetími, co chce znovu dělat.“
Své pobyty se Petra snaží každý rok zdokonaluje a život na ostrově jí v tom bezesporu pomáhá a inspiruje. Jak sama říká, pokud ji Bali něco naučilo, pak je to nedělat všechno na sto procent, což dříve bylo jejím životním heslem.
„A přesně v tom podporuji i ženy, které sem na Restart přijíždí - jak vybalancovat svůj život a najít si čas pro sebe.“
„Když jsem organizovala svůj první pobyt, měla jsem připravená skripta k bazénu, plánovala každou maličkost a řešila každý problém. Jednou mi ale majitelka nynějšího resortu otevřela oči. Řekla mi, že nejhodnotnější pobyty jsou ty, kdy lektor není s účastnicemi každou minutu dne. Dává jim prostor, aby si některé věci vyřešily samy a mohly být na sebe hrdé.“ Petra to praktikovala a fungovalo to skvěle. Klientky mají k dispozici maximální luxus v tropickém resortíku, svůj samostatný pokoj, řidiče a průvodce, mohou si zajít na balijskou masáž, jógu nebo k bazénu. Během 14-denního pobytu se Petra setkává s klientkami pětkrát. předává jim své zkušenosti a učí je rituály z Bali, jenž přinášejí klid a sebeuvědomění. „Jde spíše o meditační sezení, kde se mohou uvolnit a uvědomit si, že mohou být samy sebou.“
Petra zdůrazňuje, že skutečná změna nezačíná až na Bali, ale dlouho před tím – rozhodnutím odletět do zahraničí, často sama, investicí času a peněz a vírou, že pobyt přinese slibované zastavení a návrat k sobě. A to není vždy jednoduché, zejména pro někoho, kdo nikdy necestoval nebo neovládá cizí jazyk.
„Ale pokud se některá rozhodne do toho jít, cítím, jak obrovskou energii v sobě potom nalezne, jak se uvolní a jak jsou rády za to, že pro sebe něco udělaly,“ říká Petra.
A co přesně čeká její klientky na Bali? „Bali Restart probíhá v Ubudu, spirituálním centru ostrova. I když je to nemalá investice do sebe, investice se několikanásobně vrátí klientce v podobě něčeho až nepopsatelného. Nová energie, nový pohled na sebe, na možnosti, na svůj život. Klientky jsou ubytovány v resortu uprostřed rýžových polí, každá sama ve své prosklené vilce, aby měly dostatek klidu pro odpočinek a své myšlenky. K dispozici mají restauraci, bazén, masáže a překrásnou tropickou zahradu. Součástí pobytu jsou podpůrné programy: tři rozvojově-meditační dny se mnou, společná očista u místního posvátného vodopádu, sound Healing v energetickém centru Pyramids of Chi na Bali, na míru šité poznávací výlety, návštěva ověřeného balijského léčitele, jóga a meditace s místním jogínem a společný výlet na vedlejší ostrůvek Lembongan.“
Nejde tedy o klasickou dovolenou. Hlavní myšlenkou Bali Restartů je vrátit se k sobě, což je v dnešní uspěchané době pro mnohé velmi cenné. Aby jí samotný projekt bavil a mohla do něj dát co nejvíce, dělá ho zatím jen jednou ročně.
Co se týče jejich života na Bali, Petra říká: „Žádné pevné plány nemáme. Stejně jako jsme si stanovili, že na ostrově budeme minimálně jeden rok, máme také představu, že se případně do Čech vrátíme, až náš syn půjde na druhý stupeň základní školy.“
Že je to plán na dlouho, vypovídá i jejich nová životní kapitola, kterou tento rok otevřou. Jejich syn totiž nastoupí do první třídy. Bali tak zůstává jejich domovem. Místem klidu, inspirace a zároveň prostorem, kde se rodina učí žít v souladu s vlastním tempem a hodnotami.
Zdroj: osobní rozhovor s Petrou na Bali
