Článek
Naše rozhodnutí strávit na Bali několik měsíců, včetně vánočních svátků, bylo zcela vědomé. Chtěli jsme o Vánocích zažít něco jiného. A protože naším domovem je australské Melbourne, nebyla změna počasí zase tak dramatická. Na Vánoce v teple, kdy chráníte bramborový salát, řízky i cukroví před zkažením a na Boží hod vyrážíte na pláž, jsme už přeci jen za ty roky zvyklí.
V hlavě jsme se ale přesto připravovali na Vánoce v cizí vile, v cizí zemi, kde je křesťanů pomálu, a kde jsme očekávali minimum výzdoby i dárků. Právě dárky ale nebyly žádný problém. Tím hlavním vánočním darem pro nás byl samotný pobyt na Bali.
Výzdobu jsme vyřešili několika drobnostmi, které jsme si přivezli s sebou. A všechny, kteří by o Vánocích na Bali uvažovali, mohu uklidnit: narazili jsme hned na několik vánočních obchodů, kde je možné koupit tu nejnápaditější výzdobu, jakou si jen můžete vymyslet.
Trochu se zastavím u toho, že Bali není křesťanský ostrov, takže by člověk neočekával, že zde budou Vánoce tolik prožívat. Náboženství je v Indonésii vůbec zajímavé téma. Přibližně 87 % obyvatel země vyznává islám, kolem 10 % jsou křesťané a necelá 2 % hinduisté.
Samotné Bali, které je součástí Indonésie, má ale statistiky úplně jiné. Zhruba 86 % místních obyvatel vyznává hinduismus, kolem 10 % islám a křesťanů je na ostrově přibližně 2,5 %. A přesto - kamkoli turista vstoupí, najde ozdobený stromeček. V hotelech hrají koledy a někde dokonce potkáte číšníky ve vánočně laděných uniformách.
Ano, občas to působí zvláštně a trochu nepatřičně k místní atmosféře. Ale jak se Vánoce blížily, musím přiznat, že blikající stromečky a koledy znějící u bazénu jsem občas vítala s nečekanou radostí.
A jaké tedy byly naše Vánoce na Bali?
Upřímně řečeno — čím víc se blížily, tím víc jsem měla pocit, že se nás Bali snaží zbavit. Když jsem připravovala jeden z rozhovorů s jedním ze zdejších českých podnikatelů, řekl mi, že věří, že Bali vás buď přijme, nebo se vás pokusí vykopnout. A je jen na vás, jestli dokážete vzdorovat.
Týden před Vánoci jsem měla intenzivní pocit, že patříme do té druhé skupiny.
Začalo to už při příjezdu do vily, kde jsme měli svátky strávit. To, co nás čekalo, připomínalo zlý sen. Vila, která na fotografiích působila naprosto dokonale, nám zkazila den ještě dřív, než jsme k ní vůbec dorazili.
I taxikář nevěřícně komentoval příjezdovou cestu. Obrovské díry po těžké technice byly po dešti plné vody a z jedné z nich se dostával ven jen s velkými obtížemi. Když zahnul do ulice, kde vila stála, nevěřili jsme vlastním očím. Představte si obrovské staveniště — a uprostřed něj jeden dům. Ten dům byla naše vila. A jako bonus stál přímo u vchodu bagr.
Na stavby v okolí ubytování jsme si na Bali už zvykli, ale tady se ozývaly vrtačky a kladiva ze všech stran. Bazén a malá vnitřní zahrádka byly v podstatě jediným plusem. Mnoho věcí nás zarazilo, ale plesnivá sedačka v obývacím pokoji a zaprané povlečení s velkými skvrnami byly hranicí, za kterou jsme jít nechtěli.
Představa, že máme Vánoce strávit na místě, kde bychom nevydrželi ani hodinu, byla děsivá. Vila byla nevratně zaplacená a kde teď hledat něco jiného?
Po stresujícím začátku ale přišel skvělý konec. Peníze byly po delším řešení s majitelem vráceny a nové ubytování nalezeno. S obrovskou úlevou jsme se nastěhovali do resortu Secana Beachtown, o kterém jsem už psala. Nabídl nám to nejlepší vánoční zázemí, jaké jsme si mohli přát.
Jenže to byl teprve začátek zkoušky, kterou si pro nás Bali připravilo.
Druhý den onemocněla dcera, která za námi dorazila jen pár dní předtím. "Bali belly" obvykle nebývá nic vážného, ale u ní se žaludeční potíže protáhly na celých šest dní. Třetí den manžel uklouzl na schodech a poranil si nohu natolik, že měsíc nemohl pořádně chodit. Nebylo to vážné zranění, ale omezení bylo nepříjemné. A když kamarádka poznamenala, že má štěstí, že si nezranil hlavu, osud si zřejmě poznámku zapamatoval.
Další den jsem v Seminyaku v plné síle narazila hlavou do cedule obchodu a k tomu si rohem vývěsní tabule pořezala nos. Pátý den vyrazil náš syn s kamarády, které potkal na letadle, do aquaparku, kde uklouzl a rozbil si hlavu - naštěstí bez nutnosti šití. Šestý den chytil stejnou žaludeční nevolnost jako dcera, a tak se oba na Štědrý den probudili po nespočtu návštěv toalety.
Bylo až komické, jak si Bali vyzkoušelo každého z nás. Přesto jsem vděčná, že šlo „jen“ o menší komplikace. Nikdo neskončil v nemocnici a vše dobře dopadlo. Beru to jako malou zkoušku, možná i varovně zvednutý prst, aby si člověk vážil toho, co má a myslel víc pozitivně.
Protože navzdory všemu byly naše Vánoce velmi krásné. I v hotelu, s minimální výzdobou a minimem dárků, jsme prožili jedny z nejhezčích svátků. Zašli jsme do příjemné italské restaurace, přinesli si několik italských dezertů, pustili si na pokoji českou pohádku a byli prostě spolu.
A v tu chvíli jsem měla pocit, že nás Bali přijalo se vším všudy.
