Článek
Na sociálních sítích jsem vyzvala čtenáře, zda by se někdo chtěl svěřit se svým příběhem na téma Tajemství mého života. Dovolím si tvrdit, že každý z nás má menší či větší tajemství, se kterým se jen tak někomu nesvěří. Často ale podobná tajemství pálí, není tedy divu, že tuto příležitost využilo hned několik čtenářů. Pokud jde o zamlčení drobností, které by váš život či někoho blízkého příliš neovlivnily, nic tak zásadního se neděje. Co když jde ale o tajemství, které se týká našich blízkých a jejich prozrazení by obrátilo náš život naruby? Přinášíme vám příběh dívky, která z pochopitelných důvodů nechce být jmenována…
Ráda bych se Vám svěřila se svým trápením, které jsem si až do teď nechávala pro sebe, protože vím, že jeho prozrazení ublíží tomu, koho mám nejraději – tedy mé mámě. Snad mi anonymní zpověď pomůže se alespoň trochu vyrovnat s tím, v čem poslední rok žijeme. Ale od začátku, proč jsem se rozhodla své tajemství svěřit.
Vyrůstala jsem v harmonické rodině. Moji rodiče žili po celá léta jen pro rodinu. Pravidelně jsme o víkendech a svátcích navštěvovali jejich rodiče, kde se z obou stran scházeli strejdové, tety, bratranci a sestřenice. Měli jsme k sobě všichni opravdu blízko a na období dětství já i můj bratr velmi rádi vzpomínáme. Samozřejmě občas došlo k nějaké té hádce, ale byly to jen občasné bouřky, které během několika hodin přešly. Bohužel idyla rodinného štěstí skončila, když v jednom roce zemřel dědeček z otcovy strany a v druhém jsme pro změnu ztratili dědu z mamčiny strany. Smutek nás ale všechny jakoby držel ještě více pospolu a stýkali jsme se všichni ještě častěji.
V minulém roce se ale začal otec rodinným setkáním jakoby vyhýbat, a to především těm s mamčinou stranou. Samozřejmě jsme mu všichni věřili jeho vytíženost v práci, služební cesty a práci přesčas. Nebylo to dlouho poté, co ho ředitel povýšil, takže jsme ho ještě litovali, že přichází o příjemné chvíle s rodinou a jezdili za babičkami a příbuzenstvem jen s mámou. Když už jsme ale odjížděli za maminčinou maminkou šestý měsíc sami, rodiče se pohádali. Maminka nemohla pochopit, že si otec nenajde ani jeden jediný víkend k tomu, aby navštívil její rodinu. Hádka skončila tím, že se táta naštvaně sbalil a s ne zrovna dobrou náladou jel s námi. Všechno poté probíhalo jako kdysi … tedy až do doby, než jsem vyslechla jeden rozhovor.
Právě jsem procházela kolem ložnice mé tety, tedy maminčiny sestry, když jsem zaslechla prudkou hádku. Asi jsem měla v tu chvíli pokračovat dál, ale zvědavost byla větší a já celou konverzaci za dvěřmi vyslechla. Můj strýc (tedy manžel maminčiny sestry) nadával mému otci a žádal ho, aby s tím přestal. Moje zvědavost rostla… chtěla jsem vědět s čím a bohužel se to za chvíli dozvěděla. Táta podváděl mou mámu s její sestrou!!! Strejda si to celé nechával pro sebe, protože nechtěl mé mámě ublížit… alespoň tak to tehdy tvrdil, a zřejmě to byla pravda, protože se maminka o ničem dodnes nedozvěděla.
Věřím, že to všechno skončilo, protože můj strýc dál žije s mou tetou a táta jezdí na služební cesty jen občas. Můj pohled na celou rodinu se ale změnil. Nedokážu mluvit se svou tetou, která tolik ublížila své sestře. Pozoruji svou mámu, jak se s ní baví a nutí mě se k ní chovat slušně. Nenávidím svého otce, když mi dává rady, jak se chovat a přitom vím, co provedl naší rodině. Nevěřím mu ani to, že někde nemá další milenku. Musím přiznat, že v mých sedmnácti letech otec úplně změnil pohled na všechny muže. Někdy mám sto chutí všem vykřičet pravdu do tváře, ale vím, že by to mámu moc zranilo. Proto raději mlčím, ale někdy to mlčení moc bolí, nechci aby máma byla takhle slepě podváděná. Poraďte mi, prosím, co mám dělat.
Pokud se potýkáte s podobným trápením a nosíte tajemství, o kterém se svými nejbližšími nemůžete mluvit, podělte se o něj s námi - samozřejmě anonymně. Na oplátku samozřejmě slibuji diskrétnost. Psát můžete na australiantraveller@seznam.cz.
