Článek
Na sociálních sítích jsem vyzvala čtenáře, aby se svěřili se svým příběhem na téma Tajemství mého života, které bude samozřejmě anonymní. Dnes jsem pro vás vybrala tajemství matky dítěte, jehož otec nezná vše, co by asi vědět měl …
Bylo mi 27, když mě můj šéf pozval na pracovní večeři, z které se vyvinul romantický večer a dlouhotrvající poměr. Z mé strany bych v tom neviděla až tak velký problém – byla jsem nezadaná a ochotná přestoupit na jiné oddělení. U Romana byl problém zásadní – byl ženatý a jak se později ukázalo, naprosto neochotný se rozvádět, takže jsme museli náš poměr držet v naprosté tajnosti.
Přestože jsem více racionální než emocionální osoba, nedokázala jsem občasným schůzkám s mým šéfem říci ne, a to několik let. Samozřejmě, že jsem po celou tu dlouhou dobu ve skrytu duše doufala, že se jednoho dne rozhodne pro mě. Byla jsem proto z počátku ochotna pro všechno, potom jsme si prošli mnoha scénami, rozchody, návraty, ale jinak zůstávalo vše při starém.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že je mi 33 a že jsem posedlá touhou po dítěti. Jediný, kdo o mém přání věděl, byla má přítelkyně, která mě přesvědčovala, že to se nikdy nestane, pokud ten románek se ženatým šéfem neukončím. Měla samozřejmě pravdu – Roman mi sám kdysi řekl, že dítě nechce a žena si ho s tímto přáním brala. Já se ale po mnoha úvahách, které obsahovaly i finanční možnosti, rozhodla pro radikální řešení. Vysadila jsem prášky a snažila se, abychom měli schůzky v ten pravý čas. Po třech měsících mi těhotenský test ukázal, že jsem v jiném stavu. Okamžitě jsem udělala to, co jsem už nějaký ten pátek plánovala – požádala Romana o přeložení a po pár týdnech jsem se s ním definitivně rozešla. Když jsem musela s pravdou ven a přiznala svému novému šéfovi, že jsem těhotná, Roman se samozřejmě zprávu rychle dozvěděl. Myslela jsem, že bude vyvádět, ale velmi rád se spokojil s tím, že jsem otěhotněla se svým novým přítelem. Byla jsem dokonce domluvená se svým kamarádem, že by mi přítele sehrál, pokud by bylo potřeba, ale Roman vůbec nic neřešil. Rád přijal fakt, že jsem ho tak rychle vyměnila … nebo možná měl otázky, ale bál se, aby neodkryl víc, než sám chtěl.
Když jsem potom v době mateřské dovolené přinesla ukázat syna do své staré práce, všichni tvrdili, jak je mi podobný. Což je mimochodem pravda. Nikdo, včetně jeho otce, ovšem nezaznamenal jeho nádherně modré oči – tolik podobné těm, které má můj šéf. Zatím jsem rozhodnuta otce svého syna ponechat v tajnosti, a to i před ním samotným. Nevěřím totiž, že by byl ze svého syna nadšený. Na druhé straně mě samozřejmě trápí, že jsem ho svým způsobem podvedla a že by o svém synovi vědět měl. Mnohem horší by ale pro mě bylo, kdyby mi řek do očí, že o něj nestojí. Ale kdo ví, co čas přinese…
Pokud se potýkáte s podobným trápením a nosíte tajemství, o kterém se svými nejbližšími nemůžete mluvit, podělte se o něj s námi - samozřejmě anonymně. Na oplátku samozřejmě slibuji diskrétnost. Psát můžete na australiantraveller@seznam.cz
