Článek
Byla již v této souvislosti popsána řada problémů, například, že nevíme, kdo reálně ze zahraničí hlasoval.
Nikdy nevíte, jestli českému voliči v Japonsku někdo, ať už rodinný příslušník nebo třeba nadřízený ze zaměstnání, nevyměnil volební lístky. Anebo mu autoritativně neřekl, jak má korespondenčně volit.
Samozřejmě i v Česku podobné ohrožení svobodné volby může být, ale v případě korespondenční volby je to riziko podle mnohých z prapodstaty věci o dost intenzivnější.
Opomíjený problém
Avšak o jedné věci se skoro nehovoří. Hlasy, které přijdou ze zahraničí, jsou ve volbách do Poslanecké sněmovny přiřazeny losováním k pouhému jednomu jedinému kraji.
Nebezpečná systémová věc.
Očekává se, že díky korespondenční volbě by hlasů ze zahraničí mohlo přijít ještě víc než dříve! Koneckonců jinak by to nemělo význam zavádět. Nezdeformuje to ale výsledky voleb v daném kraji? Hlavně, když se vylosuje nějaký menší kraj?
Ano, zde může vzniknout, a asi vznikne zásadní nerovnost.
Ergo kladívko, jeden ze čtrnácti krajů by tak mohl být diskriminován vůči ostatním. Vylosuje se například Zlínský kraj a volič z tohoto malebného kraje pak bude po čertech překvapen, jakého poslance mu tam hlasující z Číny, Kostariky, Malajsie anebo Argentiny zvolili.
Avšak jeho sestřenice z Jihomoravského kraje tam bude mít za poslance skutečně ty, které si Jihomoravané řádně zvolili bez zkreslení zvenku. Tohle opravdu chceme?
Skutečně se všechny zahraniční korespondenční hlasy musí započítat pouze a jen v jednom kraji, jak se nyní navrhuje? Nešlo by to rozložit alespoň do 6 krajů, aby se zmírnilo pokřivení hlasování?
Douška na závěr
Jak kdysi trefně napsal čerstvý osmdesátník Václav Bělohradský: ten, kdo mění volební pravidla, a argumentuje fair-play, všeobecným dobrem anebo i vyšší kvalitou demokracie, skoro vždy tak činí ve svůj vlastní politický prospěch.
