Článek
„Nebojte se, jinak vás zničí úzkost a stres,“ řekl poutníkům.
Slova, která by mohla znít jako banální psychologická rada z motivačního semináře, získala v jeho podání zvláštní váhu. Přicházejí totiž od člověka, který zažil komunistický kriminál, církevní spory, útoky médií i vlastní stáří.
Když takový člověk říká „nebojte se“, není to fráze. Je to bilance.
Duka byl pro mnohé symbolem starého světa – mužem, který držel pevnou linii, nebál se mluvit o Bohu, národu ani o nutnosti odvahy. Pro jiné zase představoval konzervativního „generála v sutaně“, který nerozumí modernímu světu. Ale jeho poslední kázání ukazuje, že si dobře všímá i duchovní atmosféry dneška: doby, kdy se lidé bojí snad všeho – inflace, nemocí, klimatické změny, cizinců i vlastních myšlenek. Úzkost se stala naším každodenním společníkem a stres novým náboženstvím.
Kardinál Duka měl dar říkat věci jednoduše. V době, kdy terapeutické knihy nabízejí stovky metod, jak „pracovat s úzkostí“, on řekl prostě: nebojte se. Zní to možná starosvětsky, ale má to sílu. Kdyby se tato dvě slova vryla do školních lavic a televizních debat, možná by se nám všem dýchalo lehčeji.
Zkušenost ukazuje, že člověk, který se nebojí, má sílu žít. A ten, kdo se bojí všeho, se nakonec bojí i sám sebe. Duka to zřejmě pochopil už dávno – v době, kdy byl vězněm číslo 9108 a slovo „strach“ mělo konkrétní podobu. Dnes se bojíme ztráty signálu, nepochopení na sociálních sítích nebo nákupního košíku, který je o dvacet korun dražší. Možná je proto jeho poselství tak aktuální: strach se proměnil, ale jeho moc zůstala.
Zda člověk věří nebo ne, není podstatné. Duka mluvil k lidem, nikoli jen k věřícím. A připomněl, že odvaha není v protikladu k pokoře. Naopak – jen ten, kdo se dokáže spolehnout na něco většího než na vlastní nervy, se dokáže opravdu nadechnout.
Je symbolické, že to říká muž, který odchází z veřejného života. V době, kdy se mnozí politici a influenceři snaží zanechat po sobě hluk, on zanechal ticho – větu, kterou si člověk může říkat v tramvaji, při cestě do práce i v noci, když se mu rozbuší srdce strachem z budoucnosti.
Závěrem
„Nebojte se.“ Není to jen duchovní rada, ale také výzva k občanské odvaze, k lidské důstojnosti. Kdyby se jí drželi ti, kdo řídí stát, i ti, kdo řídí rodinu, možná by bylo v této zemi méně křiku a více klidu.
Možná to bylo jeho poslední velké kázání. Ale jeho síla je právě v tom, že mluví i po skončení mše. A kdo ví – třeba v těch dvou prostých slovech zanechal kardinál Duka své skutečné evangelium pro dnešní, roztřesený svět.
