Článek
Pokud jde o vlajky těch, které nechápeme (a přitom bychom se měli snažit je pochopit), ať vlají… Ať vlají tak, jako třeba vlajky Tibetu (nebo Ukrajiny). Anebo ne? Co všechno bychom měli chápat (a přitom nechápeme)?
Jsem lesba. Anebo ne?
Zatímco sestra zpěváka s odlišnou orientací, herečka Radka Pavlovčinová, jako hvězda Prague Pride v novém chlapeckém sestřihu potutelně na kameru nejmenovaného bulváru přiznává, že se líbala s holkou (nebo tak něco), influencerka a veřejně známá lesba Veronika Biasol takřka souběžně do internetového éteru na poznámku: „evidentně preferuješ ženy,“ rázně pronáší: „Ne, ne, ne, nepreferuju. To nechci, aby tak vyznělo.“
Co si myslíte o stejnopohlavních párech? V dnešní době se jedná o poměrně dost probírané téma. Máte podobnou zkušenost? Za každý like & sdílení budeme rádi! 💆♂️ Celý rozhovor na herohero.co/acast
Posted by A-Cast Podcast on Saturday, August 5, 2023
Jsem na kluky. Anebo ne?
Zatímco herečka Pavlovčinová, která se ještě před nedávnem nakrucovala před objektivy paparazzi s potetovaným silákem z nějaké reality show, co nám předvádějí všechny barvy duhy, života a světa, popisuje, jak to bylo s holkou fantastické, další hvězdička s oblibou v latexu, která na nás z bulváru v poslední době ve velkém vystrkuje super bělostné zuby svého super umělého úsměvu, super umělé kozy, taky kozu, pardon holku, která se (shodou náhod) objevila jako jedna účastnice jedné reality show, se v citovaném internetovém rozhovoru (viz video výše) až ostýchavě stydí popsat, jaké to žití s holkou vlastně je. Člověk by se snad i červenal za ni, být si jist, že tato barva odpovídá těm správným barvám duhy a nebude za vola (kozu) nebo homofoba, co se prostě bojí (odlišností).
Veronika se toho nebojí. Poté, co pronese, že holky nepreferuje, se následně vrhá do popisu lesbických intimností. Ne, na to se této stydlínky, co se nebojí vystrčit kozy a vyhodit ze sytě zabarvených, od pohledu přifouknutých, až provokativně lascivních rtů cokoliv, kdykoliv a kdekoliv, nikdo neptal. „Těžko se mi to popisuje…,“ má influencerka jako někdo, kdo ovlivňuje ty, kteří neví, co se sebou, protože kdyby věděli, nenechali by se logicky nikým ovlivňovat, problém sama se svým vyjádřením.
Pár chvil předtím přitom vypráví o úklidu v domácnosti s poznámkou, že bude znít asi jako strašná lesba. Následně s úsměvem dodává, že si z toho dělá srandu, že si tady s těch věcí fakt dělá srandu. Aby se nesmála, když jí moderátor přitakává s tím, že je to cool energie.
Jsem lesba. Vlastně jen tak trochu. Anebo vůbec?
Tak hlavně, že jsi cool!
Všechno, jen ne nuda
Jaký by to byl svět šedivě nudný bez barevných vlajek a pestrých postaviček (internetové a mediální) reality (show).
Co všechno bychom měli chápat (a přitom nechápeme)? Co všechno se marně snažíme pochopit (protože je to prostě nepochopitelné)? Osobně je mi fakt jedno, kdo s kým spí. Myslím si, že je to každého osobní věc. Až tak osobní, že nechápu, proč mají někteří potřebu to probírat veřejně. Ano, některé věci nechápu (ač si samozřejmě uvědomuji, že skupina LGBT je pestrá jako její vlajka a vedle lesbiček a gayů jsou v ní mj. i bisexuálové).
Opakuji, pokud jde o vlajky opomíjené, znevýhodňované nebo dokonce utlačované či znásilňované menšiny, ať hrdě vlají. Stačí, aby byl někdo opomíjený a potřebuje být vidět, měli bychom mu dát rozhodně prostor. Silnější by přece měli pomáhat slabším. A všichni bychom měli ctít Základní listinu práv a svobod, která zaručuje rovná práva a svobody všem…
Co když je však někdo prostě jen exhibicionista, který potřebuje být vidět (a ví, že k tomu postačí mávnout duhovou vlajkou)? Nestává se z menšiny většina, když ti, co jsou vidět, ovlivňují ty, co vidět nejsou? Kdo je pak silnější? A kdo slabší menšina? Nestává se pak z reality show?
