Článek
Nedávno jsme seděli s partou přátel na chalupě a řeč přišla na dovolenou. Každý měl svůj příběh o tom, jak ho ubytování stálo víc než celá cesta. Jeden známý vyprávěl, jak v Chorvatsku zaplatil za tři noci v apartmánu tolik, že by za to měl klidně i nový mobil. A pak se ozvala Petra: „Já už hotely skoro neplatím. Volám si sama a domluvím cenu, na kterou by portály ani nepomyslely.“ Všichni jsme se na ni podívali, jako by právě objevila poklad.
A ono to opravdu poklad je. Trik je prostý: když hotely nebo penziony nemají plnou kapacitu, raději pronajmou pokoj levněji, než aby zůstal prázdný. Online portály tohle moc neřeší, protože mají nastavené pevné ceny, ale recepce? Tam sedí člověk, který ví, že je lepší mít hosta za tisíc korun než prázdný pokoj za nula. A právě na to Češi přišli.
Třeba Marek, čtyřicátník z Brna, mi nad pivem popisoval svůj poslední výlet do Krkonoš. „Na internetu chtěli 2 200 za noc. Tak jsem zvedl telefon, zavolal přímo do hotelu a zeptal se, jestli náhodou nemají něco volnějšího. Paní se podívala a řekla, že když to vezmu hned, dá mi pokoj za 1 500. A ještě včetně snídaně.“ Marek se smál, že těch ušetřených sedm stovek večer nechal v hospodě, ale pořád byl v plusu.
Další fígl, který se mezi lidmi šíří, je flexibilita. Češi začali chápat, že není nutné jezdit jen v pátek večer a vracet se v neděli. Stačí posunout termín o den, dva, a ceny padají. „Jeli jsme do Tater v úterý místo v sobotu,“ vypráví Jana, učitelka z Olomouce. „Rozdíl byl skoro tisíc korun na noc. A víte co? Stezky byly poloprázdné, žádné fronty na lanovky, prostě pohoda.“
Samozřejmě, že tenhle trend hoteliéry moc netěší. Jsou zvyklí, že lidi prostě kliknou na rezervační portál a zaplatí, co se jim ukáže. Jenže teď jim hosté volají a ptají se na lepší cenu. „Je to pro nás složité,“ přiznal mi jeden menší penzionář na jižní Moravě. „Na jednu stranu nechceme zlevňovat moc, na druhou stranu je lepší dát pokoj za menší peníze než ho neprodat vůbec. A Češi jsou navíc strašně vyjednávací národ, oni si tu slevu prostě řeknou.“
A pak je tu ještě další rovina – osobní přístup. Když si objednáte pokoj přes aplikaci, dostanete to, co systém vyhodí. Ale když voláte, můžete se domluvit na maličkostech, které z pobytu udělají zážitek. „Řekla jsem recepční, že máme výročí, a ona nám nachystala prosecco na pokoj,“ směje se Katka z Prahy. „A zaplatili jsme ještě o 800 korun méně než přes internet.“
Nejde přitom jen o Česko. Lidé tenhle trik vozí i do zahraničí. V Itálii, Rakousku nebo Chorvatsku funguje úplně stejně. Češi prostě zvednou telefon, zkusí pár vět anglicky nebo rukama nohama, a najednou mají nocleh za poloviční cenu. „V Benátkách jsem našel hotel za 3 800 na noc,“ vypráví student Tomáš. „Zavolal jsem tam a řekl, že jsem z Česka, že přijedu jen na jednu noc a platím hned. Nabídli mi pokoj za 1 700. To byla moje nejrychlejší úspora života.“
Hotely samozřejmě nezůstanou jen tak sedět. Některé už začínají nabízet výhody za přímou rezervaci na svém webu – třeba parkování zdarma nebo welcome drink. Jiní hoteliéři se snaží přesvědčit hosty, že je lepší zůstat u online portálů. Ale Češi se mezitím usmívají, protože objevili slabé místo systému: osobní domluva pořád funguje.
A když se to vezme kolem a kolem, není na tom nic špatného. Host ušetří, hotel získá hosta, recepční má radost, že mohla něco zařídit. Jen rezervační portály mají smůlu, protože jejich provize se ztenčuje.
Kdybych měl shrnout, co se mezi cestovateli šíří, tak je to hlavně jedna věc: nebojte se zeptat. V nejhorším vám hotel řekne „ne“, v tom lepším případě ušetříte tolik, že si za to dáte tři večeře navíc. A to už stojí za pokus, ne?
Češi tak opět ukázali, že jsou národem, který má pro šetření zvláštní talent. Zatímco jinde lidé slepě klikají na první nabídku, u nás se zvedne telefon, chvíli se smlouvá, a nakonec z toho je historka, kterou si vyprávíte po návratu. Hotely se sice trochu potí, ale cestovatelé jásají. A co je na tom nejlepší? Na tuhle fintu vám stačí jen minuta času a trochu odvahy říct si o lepší cenu.
