Článek
Měla jsem den blbec. Jeden z těch, kdy se vám ráno rozlije káva po oblíbené blůze, v práci se na vás valí jeden problém za druhým a jediné, na co se celý den těšíte, je chvilka klidu s něčím sladkým v útulné kavárně. A tak jsem po náročném dni zamířila do své oblíbené kavárny na rohu. Těšila jsem se na ten okamžik, kdy si objednám ten jejich božský čokoládový dort s malinami a k tomu si vychutnám voňavé cappuccino. Už při vstupu mě ovanula ta příjemná vůně kávy a čerstvě pečených zákusků. Usadila jsem se ke svému oblíbenému stolečku u okna a s blaženým úsměvem jsem si prohlížela nabídku na tabuli. Můj pohled okamžitě spočinul na mém vysněném čokoládovém dortu. Už jsem se chystala zavolat číšníka, když k mému stolu přistoupil mladý muž s táckem v ruce. „Dobrý den, co si dáte?“ zeptal se s profesionálním úsměvem. „Dobrý den, dala bych si prosím ten čokoládový dort s malinami a cappuccino,“ objednala jsem si s vidinou sladkého potěšení. Číšník se na mě chvíli díval s poněkud zvláštním výrazem. Pak se naklonil a tiše mi řekl: „A nemyslela jste si třeba, že byste si dala jen vodu s citronem? Je to levnější.“
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Voda s citronem? Místo čokoládového dortu? To snad nemyslí vážně! Přišla jsem si sem přece pro zákusek, pro malou odměnu po náročném dni, a on mi nabízí dietní a ekonomickou variantu, jako bych si nemohla dovolit kousek sladkého. „Promiňte?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Já jsem si objednala dort.“ „Já vím,“ odpověděl číšník s klidným hlasem, „ale jen jsem si myslel, že byste možná chtěla ušetřit. Ta voda s citronem je opravdu osvěžující a stojí jen pár korun.“ V tu chvíli jsem se cítila zvláštně. Na jednu stranu jsem chápala jeho snahu být ohleduplný k mé peněžence, ale na druhou stranu jsem se cítila trochu uražená. Proč by si měl myslet, že si nemůžu dovolit dort? A navíc, přišla jsem si sem přece pro ten dort! „Děkuji za nabídku, ale já bych si opravdu dala ten dort,“ řekla jsem s mírným důrazem v hlase. Číšník na mě chvíli mlčky koukal, pak si povzdechl a řekl: „Dobře, jak si přejete.“ S neochotou si zapsal mou objednávku a odešel.
Zůstala jsem sedět u stolu a přemýšlela o tom zvláštním doporučení. Proč to udělal? Opravdu si myslel, že jsem na mizině? Nebo to byla jen jeho snaha být „zdravě“ orientovaný? Ať už byl důvod jakýkoliv, chuť na dort mi trochu přešla. Ten pocit, že mi někdo vnucuje něco jiného, než na co jsem se těšila, mi zkazil náladu. Když mi číšník přinesl objednávku, dort vypadal nádherně a cappuccino vonělo božsky. Ale ten zvláštní rozhovor mi stále ležel v hlavě. Místo abych si ten okamžik vychutnala, cítila jsem se trochu nesvá. Snažila jsem se na to nemyslet a dala jsem si první sousto dortu. Byl vynikající, přesně takový, jak jsem si ho pamatovala. Ale ten pocit, že jsem si měla dát něco „lepšího“ (rozuměj levnějšího), tam stále někde vzadu byl.
Dopila jsem cappuccino a snědla většinu dortu, ale ta prvotní radost už se nevrátila. Při placení jsem se na číšníka už jen stroze usmála a poděkovala. Nechtěla jsem se pouštět do další diskuse. Cestou domů jsem přemýšlela o tom, jak někdy i malé věci mohou ovlivnit náš den. Přišla jsem si do kavárny pro radost a odměnu, a místo toho jsem se cítila trochu dotčená a znejistělá. Možná ten číšník měl jen špatný den, nebo možná si opravdu myslel, že mi dělá laskavost. Ale jeho doporučení mělo přesně opačný efekt.
Poučení z této kavárenské příhody? Někdy je lepší nechat zákazníka, ať si objedná, na co má chuť, a nesnažit se mu vnutit levnější variantu. Zvlášť když si přišel dopřát malou radost. Protože ta radost z dobrého zákusku může být někdy k nezaplacení. A voda s citronem? Tu si můžu dát doma, kdykoliv chci, a bez pocitu, že jsem měla ušetřit. A příště, až půjdu do té kavárny, si asi dvakrát rozmyslím, co si objednám. Možná si rovnou řeknu o ten největší a nejdražší dort, jen abych ukázala, že si to můžu dovolit. Nebo možná půjdu do jiné kavárny, kde mi nechají v klidu vychutnat si svou sladkou chvilku bez zbytečných ekonomických doporučení. Protože někdy je ta malá radost prostě k nezaplacení. A já si ji občas dopřát chci, bez ohledu na to, co si o tom myslí pan číšník.
