Článek
Když mamka onemocněla a já se k ní na pár týdnů nastěhovala, abych jí pomohla, ocitla jsem se v docela novém prostředí. Panelák, kde bydlela, jsem znala spíš z návštěv. Lidi na chodbách se občas pozdravili, někdo přidržel výtah, ale tím to většinou končilo. Až na jednoho muže.
Byl to mamčin známý, říkala o něm, že je to takový samotář, ale hodný chlap. Pomáhal prý občas s nákupy, když šla z těžšího vyšetření. Tak když se jednoho dne nabídl, že skočí do obchodu i za mě, neviděla jsem v tom problém. Naopak. Byla jsem unavená, do toho práce na dálku, vaření, úklid. Ta nabídka mi přišla vhod.
Ze začátku to bylo opravdu milé. Ptal se, co potřebujeme, jestli může přinést i něco navíc. Jednou vzal i pečivo navíc, jindy čokoládu pro mamku. A pokaždé se usmíval, jako by ho to těšilo. Mamka říkala, že je rád, že má pro koho být užitečný. Že je sám, nemá rodinu. A já jí věřila.
Po pár týdnech se ale začalo něco měnit. Byl čím dál osobnější. Vždy se zdržel déle, často čekal, až mě zahlédne, aby mohl říct něco jako že mi to dnes sluší nebo že mu ty nákupy dělají radost hlavně kvůli mně. Jednou mi přinesl kávu, jindy mi donesl kytičku s tím, že mu prý připomínám jeho bývalou. V tu chvíli jsem zpozorněla.
Nechtěla jsem být nezdvořilá. Přesto jsem cítila, že za tou péčí není jen laskavost. Začal psát zprávy i večer. Neptal se na mamku, ale na mě. Co dělám, co čtu, co si myslím o lásce na první pohled. Bylo mi to nepříjemné. Odpovídala jsem stručně, snažila se držet odstup, ale on dál nabízel pomoc, přinášel věci, které jsme nepotřebovaly, a choval se, jako bychom byli v nějakém začátku vztahu.
Když jsem mu jednou jasně řekla, že se necítím dobře, když takhle často chodí a že jsme mu vděčné, ale zvládneme to samy, změnil se. Už žádné úsměvy, žádné nákupy. Jen studený pohled na chodbě. Mamka se divila, že ho nevídá. Až když jsem jí všechno řekla, pochopila. Nezlobila se. Spíš jí bylo líto, že si ho tak špatně odhadla.
Od té doby si dávám pozor. Už vím, že ne každá pozornost je zadarmo. A že i za laskavostí se může schovávat něco, co člověk nečeká.
