Článek
Výročí. Den, kdy by se měl vzduch tetelit romantikou, kdy by měly létat okvětní lístky růží a šeptat sladká slova. No, u nás to letos proběhlo trochu… praktičtěji. Můj drahý manžel mi totiž k výročí věnoval mixér. Ne ledajaký mixér. Byl to ten moderní, s milionem otáček za minutu a s příslibem dokonale hladkých krémových polévek, přesně jako z těch kulinářských pořadů v televizi. Jeho úmysl byl jistě chvályhodný. Ví, že miluji krémové polévky a že se občas trápím s tím, abych dosáhla té sametové konzistence, jakou mají šéfkuchaři. Takže mi chtěl usnadnit život a zároveň mi dopřát kousek luxusu do kuchyně. Jenže… mixér k výročí? To je tak trochu jako dát manželce k narozeninám novou žehličku, ne?
Když jsem ten velký balík rozbalila a spatřila nablýskaný mixér s hromadou příslušenství, můj první pocit byl mírné rozpaky. Kde jsou ty kytky? Kde je ten malý šperk, který by mi připomínal naši lásku? Místo toho jsem držela v ruce přístroj, který sliboval revoluci v mých polévkách. Manžel stál vedle mě s nadšeným výrazem. „Tak co, líbí? Teď už budeš moct dělat ty tvoje úžasné polévky ještě dokonalejší! Jako z televize!“ Usmála jsem se a poděkovala mu. Samozřejmě jsem ocenila jeho snahu a ten praktický dárek. Ale v koutku duše jsem si povzdechla po něčem… méně utilitárním. Nicméně, mixér už byl doma a já jsem se rozhodla využít jeho potenciál naplno. Hned druhý den jsem se pustila do přípravy dýňové krémové polévky. S novým mixérem to šlo jako po másle. Dýně se rozmixovala na hedvábně hladkou kaši a já jsem poprvé v životě dosáhla té konzistence, o které jsem vždycky snila. Byla jsem nadšená! Polévka chutnala skvěle a ten mixér byl opravdu zázračný. Začala jsem experimentovat s dalšími recepty. Mrkvová s zázvorem, brokolicová se sýrem, rajčatová s bazalkou… můj nový kuchyňský pomocník se nezastavil. A já jsem si pomalu začala zvykat na ten praktický dárek k výročí. Navíc, manžel byl pyšný na to, jak mi jeho dárek usnadňuje vaření. Vždycky, když jsem uvařila nějakou krémovou polévku, chválil mě, že je „jako z televize“. A já jsem se musela smát.
Ten mixér se stal takovým malým symbolem našeho výročí. Ale abych řekla pravdu, občas jsem si přece jen posteskla po nějaké té romantické drobnosti. Jednou jsem manželovi s úsměvem řekla: „Víš, ten mixér je sice super, ale příště by mi k výročí udělala větší radost třeba kytka. Nebo nějaký šperk. Abych si ten den pamatovala i jinak než podle dokonale rozmixované polévky.“ Manžel se na mě překvapeně podíval. „Aha… no jo, chápu. Promiň, nějak mi to nedošlo. Ale hlavně, že ti ten mixér dělá radost a že si můžeš vařit ty svoje skvělé polévky.“ Jeho upřímnost mě odzbrojila. Věděla jsem, že to nemyslel zle a že mi chtěl opravdu udělat radost po svém. A koneckonců, ten mixér mi radost dělal. Možná to nebyl ten nejromantičtější dárek na světě, ale byl praktický a užitečný.
A naše výročí jsme nakonec oslavili společnou večeří a sklenkou dobrého vína. A já jsem si k tomu samozřejmě uvařila tu nejkrémovější polévku na světě. Takže, co jsem si z toho vzala? Že manželé občas myslí jinak než my. Že jejich představa o ideálním dárku se může lišit od našich romantických snů. Ale že za tím vším je snaha udělat nám radost, i když po svém. A že i praktický dárek může nakonec přinést spoustu radosti a usnadnit nám život. A co se týče těch polévek z televize? S mým novým mixérem se mi je opravdu daří. Jsou hladké, krémové a chutnají božsky. Takže nakonec ten manželův „praktický“ dárek přece jen splnil svůj účel. Možná si k příštímu výročí k tomu mixéru přece jen přibalí i tu kytku. Aby to výročí bylo nejen chutné, ale i trochu romantičtější.
