Článek
Pan Novák byl celý život spořivý. Ne že by byl úplný lakomec, ale když mu kamarádi říkali, že si koupili novou televizi na splátky, on jen protočil oči a s úsměvem odpověděl: „Já mám doma pořádnou černobílou mašinu z devadesátýho, a stejně tam furt dávaj ty samý ksichty.“ Měl ve spořitelně pěkný balík. Nic astronomického, žádné miliardy z ropy, ale na české poměry to bylo solidní: pár set tisíc. Když o tom doma s manželkou mluvili, říkala mu: „Pepíku, hlavně to tam nech. Je to bezpečný, aspoň máš klidný spaní.“ Jenže Pepík měl poslední dobou neklidný spaní i bez toho. Hlavou mu vrtala myšlenka: „Když peníze leží, ztrácí hodnotu. A já nechci, aby moje úspory byly línější než já.“
Jednoho večera, když brouzdal po internetu a snažil se zjistit, co to vlastně znamená „diverzifikace portfolia“, vyskočila na něj reklama. Obří písmo: „ZARUČENÁ INVESTICE – BEZ RIZIKA! 200 % ZHODNOCENÍ ZA MĚSÍC!“ Pod tím fotka úspěšného pána v obleku, co se opíral o červené Ferrari. A protože Pepík znal Ferrari jen z plakátu svého vnuka, něco v něm cvaklo: „Tak tohle je ta moje šance. Jestli ne teď, tak kdy?“ Kliknul. Stránky byly tak barevné a profesionální, že měl skoro pocit, že je na oficiálním webu Ministerstva zázraků. Samé grafy rostoucí do nebe, šipky, spokojené recenze. A pak to přišlo – telefonát. „Dobrý večer, pane Novák! Voláme vám z naší investiční společnosti. Vidím, že se zajímáte o finanční svobodu. To je skvělé!“ Hlas byl příjemný, ženský, dokonce s lehkým přízvukem, takže Pepík měl pocit, že mluví s někým, kdo se právě vrátil z Wall Street. „Podívejte, pane Novák, naše investice je zcela bezpečná. Máme unikátní algoritmus. Zhodnotíme vaše peníze během týdne. Stačí jen začít.“ A pak padla kouzelná věta: „Čím víc vložíte, tím víc vyděláte. To je logické, ne?“ Pepík si v duchu přikývl: No jasně, logické to je. Když zasadíš víc brambor, máš víc brambor. To dá rozum.
Druhý den šel do banky. Paní u přepážky se ho zeptala: „A chcete opravdu všechny úspory vybrat?“ „Ano,“ odpověděl s rozhodností generála, co právě plánuje bitvu. „Jdu investovat.“ Paní pokrčila rameny, ale v očích se jí mihlo něco jako: Další… Doma manželce oznámil: „Marie, teď se připrav. Koupil jsem investici, co nám změní život.“ Marie se na něj podívala, jako by si objednal trpaslíka na baterky. „Pepíku, ty ses zbláznil? Vždyť to bude nějaký podvod.“ „Ale prosím tě,“ mávl rukou, „mají Ferrari! A grafy! To není žádná legrace.“
První dny sledoval účet na jejich platformě. A ono to rostlo! Každé ráno se přihlásil a viděl, jak čísla skáčou nahoru. 200 tisíc, 250 tisíc, 400 tisíc! „Vidíš, Marie?“ smál se. „Já jsem génius. Za chvíli nám budou závidět i Babiš s Gatesem dohromady!“ Začal plánovat, co všechno si koupí. Novou televizi, i když „by tam stejně dávali ty samý ksichty“. Auto, které by sousedům spadla čelist. A možná i bazén, protože proč ne, když se peníze sypou samy.
A pak přišel ten osudný pátek. Pepík se přihlásil na svůj účet – a tam nula. Prostě nula. Ani koruna. Zkusil se dovolat na „zákaznickou linku“. Automat mu oznámil, že číslo neexistuje. Ferrari-pán na webu zmizel. Grafy pryč. Jen prázdná stránka. Pepík seděl před monitorem a koukal na tu nulu. „Marie,“ houkl do kuchyně, „máme problém.“ „Já ti to říkala,“ ozvalo se zpoza hrnce, „ale ty jsi byl chytřejší než všichni ostatní.“
Následující dny byly těžké. Pepík si připadal jako největší hlupák ve vesnici. Soused, co hraje na automaty, se mu smál: „Tak ty jsi prohrál víc než já! To se musí umět.“ Ale s odstupem času začal brát celou věc trochu s humorem. Říkal: „No jo, aspoň jsem zjistil, že existuje něco rychlejšího než inflace. Moje investice.“ Marie mu dává dodnes lekce: „Pepíku, když příště uvidíš Ferrari na internetu, tak si kup radši los do Sportky. Aspoň máš šanci na útěchu v podobě stíracího políčka.“
A Pepík? Ten už peníze nemá, ale jedno získal: zkušenost, co by nevyměnil za nic. Tedy… kdyby si mohl vybrat, tak by ji klidně vyměnil zpátky za ty svoje úspory. Ale protože to nejde, vypráví příběh dál, aby se ostatní poučili. „Jestli vám někdo slibuje jistotu a zázraky,“ říká teď všem známým, „věřte mi – jedinej, kdo má jistotu, je ten, co vás obere. A jestli chcete opravdu jistý výnos, tak si kupte prase. Když ho vykrmíte, zhodnocení máte jistý, a ještě bude tlačenka.“
A tak skončil sen pana Nováka o rychlém bohatství. Ne s Ferrari, ale s nulou na účtu. A i když to bolelo, díky humoru a pořádné dávce sebeironie z toho nakonec vyšel jako ten, kdo má aspoň co vyprávět u piva.
