Článek
Školní ples je v našem městě velká událost. Děti ladí kroky do polonézy, rodiče vytahují slavnostní oblečení a učitelé se tváří, že to celé dělají dobrovolně. Letos jsme očekávali běžný průběh – trochu tance, trochu trapných projevů a pak diskotéku.
Hned při příchodu jsem si ale všimla, že to dnes nebude jen tak. Pan ředitel měl na sobě nový oblek – evidentně drahý, ale na krku motýlka uvázaného obráceně. Vypadal, jako kdyby si ho nasadil někdo, kdo motýlka viděl jen na obrázku. Nechtěně tím vzbudil víc pozornosti než všechna dekorace v sále.
Polonéza proběhla, jak se dalo čekat. Někdo šlápl jinému na šaty, někdo zapomněl otočku, ale publikum bylo dojaté. Potom začala oficiální část. Jenže ve chvíli, kdy měl nastoupit moderátor, se rozlehlo sálem hlasité pískání a vypadla elektřina. Na pár sekund tma, pak někdo vykřikl: „To je součást programu?“ a lidé se začali smát. Technik rychle nahodil pojistky, ale DJ pustil omylem úplně jinou skladbu – místo slavnostního valčíku se ozvalo „Kač kač kač“ a sál se okamžitě rozesmál. Děti začaly tancovat jako kachny, rodiče fotili a učitelé si zakrývali oči.
Největší rozruch však nastal u tomboly. Hlavní výhra byla ohlášená jako „luxusní víkendový pobyt“. Když vítěz otevřel obálku, našel uvnitř poukázku do místní sauny – bez noclehu, bez večeře, jen dvě hodiny páry a volný vstup na ochlazovací bazének. Sál vybuchl smíchem, vítěz mával poukazem nad hlavou a křičel: „Tak to vezmu tchyni, ta má ráda horko!“
Smích neustával ani při vystoupení učitelů. Každý rok si připraví krátký tanec. Letos zvolili valčík, jenže fyzikář se zamotal do vlastních kroků a skončil v náručí tělocvikáře. Ti dva se tak komicky zatočili, že je musela zachraňovat češtinářka, a celé číslo se změnilo v improvizovanou frašku. Publikum se doslova válelo smíchy.
Pak přišla chvíle pana ředitele. Jeho projev měl být vrcholem večera. Jenže zřejmě přecenil sklenku sektu, protože začal vzpomínat na svůj vlastní maturitní ples. Místo slavnostních slov vyprávěl, jak si tehdy roztrhl kalhoty při tanci. Publikum naslouchalo se zatajeným dechem a pak se smíchem, když dodal: „A proto mám dnes pod oblekem náhradní džíny – člověk nikdy neví!“
Vrchol večera nastal po půlnoci. Když se všichni rozcházeli z parketu, otevřely se dveře sálu a dovnitř vběhl uklízeč se smetákem. Myslel si, že ples už skončil, a začal zametat přímo mezi tančícími páry. DJ to vyhodnotil jako nový „program“ a pustil veselou hudbu. Lidé se chytli a spontánně se přidali k uklízečovi, který nakonec tančil se smetákem uprostřed sálu. Tenhle moment natočilo půlka osazenstva na mobil a během druhého dne už video kolovalo po celém městě.
Druhý den se o ničem jiném nemluvilo. V obchodě u pultu řešili ředitelovy džíny, v hospodě se chlapi smáli tombole a děti ve škole nadšeně napodobovaly „kachní tanec“. Město mělo jasno – tenhle ples se stal legendárním.
A možná je to tak dobře. Vzpomínat na večer, kde všechno proběhlo podle plánu, by nikoho nebavilo. Ale historky o sauně místo luxusního pobytu, kachním tanci a uklízeči, který se stal hvězdou večera, se budou vyprávět ještě dlouho.
