Článek
Když se nám narodilo druhé dítě, bylo toho na mě někdy prostě moc. Manžel býval často v práci a já se snažila všechno zvládat sama. Do toho domácnost, kojení, starší syn v předškolním věku. Kolikrát jsem nestihla ani vyprat, natož si na chvilku sednout. V tu dobu se nabídla naše sousedka, že mi kdykoliv ráda pohlídá děti. Prý ví, jaké to je, být na všechno sama. A že kdykoliv bude potřeba, stačí zaklepat.
Ze začátku jsem byla trochu v rozpacích, ale její nabídky byly časté a přicházely přesně v okamžicích, kdy jsem byla nejvíc vyčerpaná. Když jsme se potkaly na chodbě a měla jsem kruhy pod očima, s úsměvem mi říkala, ať si dojdu aspoň na nákup, že si se synem chvilku pohraje. Začala jsem její pomoc přijímat. Nikdy ne na dlouho, jen na hodinku nebo dvě. Vždycky, když byl manžel v práci.
Všimla jsem si, že je až nezvykle zvědavá, jak dlouho bude manžel pryč a kdy má noční. Měla jsem za to, že je to jen starší paní, která nemá co dělat, a tak si krátí čas tím, že pomáhá. Jenže když mi začala nosit bábovky s tím, že je pro manžela, když přijde z práce, něco mi na tom začalo vrtat hlavou. Bylo to trochu zvláštní – tolik péče najednou, a většina z ní mířila ne na mě, ale na něj.
Jednou jsem se vracela domů a viděla jsem ji, jak s manželem dlouze mluví před domem. Smála se, dotýkala se ho na rameni, a bylo vidět, že jí není nepříjemné, když ji neodmítá. On sám to bral asi jako zdvořilost. Když jsem přišla blíž, rozloučila se a odešla. Když jsem se ho ptala, o čem mluvili, řekl, že se ho ptala, jak dlouho ještě bude dělat noční. Prý si chtěla upravit čas na hlídání.
Začala jsem být obezřetnější. Jednou jsem řekla, že manžel je doma a že hlídání není potřeba. V tu chvíli její zájem opadl. Dokonce se další den ani nezastavila, nepřišla s bábovkou, nezeptala se na děti. Začalo mi docházet, že její ochota pohlídat nebyla vůbec kvůli mně. Chtěla si jen najít záminku, aby mohla být nablízku. Ne dětem. Mému muži.
