Článek
S prvními čokoládovými čerty v obchodech si dávám předsevzetí o našich letošních Vánocích bez konzumu. Plány bývají velkolepé a letos tomu nebylo jinak.
Dárky
Ten počet dárků bychom letos ještě mohli snížit. Pro každého stačí jedna knížka a potom desková hra pro celou rodinu. Ale nemělo by být obdarovávání víc osobní? Tak pro každého člena rodiny (je nás sedm!) sama ušiju panenku nebo panáčka. A přidám k ní kamínek, co se hodí k jeho povaze. To je takové dojemné, to se bude i manželovi líbit. A děti si pak s nimi budou hrát v domečku, co dostaly loni.
Advent
Taky není dobré všechno koncentrovat jen na ten Štědrý den. Advent, to je to krásné období očekávání. Měli bychom dětem ukázat, že je to něco jiného než shon v obchodech a u trouby. Užít si nějakou pěknou nekomerční akci. Ne ty strašné městské trhy plné trdelníků. Školní adventní jarmark, kde je spousta dílniček a krásný kulturní program. A lidé mohou prodávat vlastnoruční výrobky. To bych tam měla taky něco na prodej vyrobit, asi další panáčky. A ušít pár dětských triček. A děti taky můžou něco vyrobit a prodávat, pořád se ptají, jak by si mohly přivydělat.
Zase s těmi akcemi nesmíme přehnat. Méně je více. Ať z toho není zbytečný stres.
A ty adventní kalendáře plné sladkostí, to mi vůbec nesmí domů. Mohla bych v jedné poličce naaranžovat vesničku, vyrobit 24 prstových loutek - postaviček z betléma - a ty se tam budou postupně objevovat. Podle příběhu Mariina malého oslíka, který budu dětem každý večer číst. To si na sladkosti ani nevzpomenou.
My s mužem bychom se taky mohli trochu ovládat. Když už se úplně nepostíme, mohli bychom alespoň vynechat třeba alkohol a já pořád ty sladkosti.
Cukroví
Žádné ty kupované sladkosti plné chemie a nekvalitní čokolády. Však s dětmi si krásně užijeme pečení a můžeme připravit i nějaké jedlé dárky pro kamarády a do školy a tak. A letos neujídat před Štědrým dnem!
Mikuláš
Mikuláš by měl přijít k nám domů. Ale musím jim zdůraznit, aby mluvil jen Mikuláš a byl to pro děti pozitivní obraz štědrosti. Žádné strašení. A v nadílce jen ovoce a ořechy.
Pohledy
Letos bychom je mohli zase poslat. Mojí tetě na Slovensko, rozhodně. Dalším kamarádům a někomu osamělému jen tak pro radost. Aby děti viděly, že existuje něco jiného než smsky.
Stromeček
Stromeček vezmeme od hajného jako loni. Klidně nějaký zbytkový, který nikdo nechtěl. Ať jsme ekologičtí. A ekonomičtí…
Večeře
Snad bude u sousedů zase výlov a budeme si moct koupit kapra od nich. A děti budou vědět, že maso se zázračně neobjevuje v obchodě zabalené ve fólii. A nějaký zdravější salát k tomu uděláme a to stačí. Dřív se taky jedlo skromné jídlo.
Svátky
Televizi naštěstí nemáme, takže to nemusíme řešit. Budeme chodit ven, číst si, hrát hry a povídat si. Bude to paráda. A děti budou mít konzumem nezasažené vzpomínky.
Předsevzetí se v mé hlavě několik dní rozrůstají do nevídaných rozměrů a detailů. Následuje několik rozšafných týdnů, kdy sháním a nakupuji vše nutné pro realizaci mých nápadů. Bývá toho dost. Většinou ve výtvarných potřebách a galanteriích. Někdy na Allegru. A potom už to jde ráz na ráz.
4. listopadu
Muž odjíždí na třítýdenní služební cestu. Zůstávám doma sama se všemi pěti dětmi. Nestíhám je ani vodit na všechny kroužky, natož abych šila panáčky a dětská trička na školní jarmark. No nic, já tam přece prodávat nemusím, stačí když tam budou svoje výrobky prodávat děti. Cesty ze a do školy věnujeme plánování, co budou na jarmark vyrábět ony. Večer bývám tak unavená, že místo vlastního kreativního tvoření zvládnu tak akorát na e-shopu objednat materiál na ty dětské budoucí výtvory. Některé výtvarné potřeby už by mi mohly i dávat množstevní slevy.
5.listopadu
V Lidlu se objevují vánoční kolekce a jiné vánoční dobroty. Jsou tam i ty čokoládové soudky plněné vaječným likérem. Však to se nepočítá, když ty kupované sladkosti plné chemie a nekvalitní čokolády sním já. Hlavně děti to nesmí. Já výjimečně ano. Co by to bylo za předvánoční atmosféru bez těch soudků. Jedny vezmu. Když se mě na ně batole ptá, vysvětlím mu, že je to alkohol. Neprotestuje. Ví, že alkohol děti nesmí.
11. listopadu
Koupila jsem krásné vánoční pohlednice.
12. listopadu
Tak v Lidlu mají pořád ty vánoční sladkosti. Myslela jsem, že je to vždycky jen speciální akce na týden. Nebo to tady u nás zapomněli sklidit? Beru další soudky. Beru dvoje, když už se stala takováhle náhoda. Batole se od nich opět ochotně distancuje, když je tam ten alkohol. Baví ho je rozbalovat. Vybaluje je z lesklého papíru a podává mi je. Já sedím na gauči, jím soudky a zapíjím to meduňkovým čajem. Vlastně se mi to zdá jako skvělá předvánoční atmosféra, i když u toho dost konzumuju.
19. listopadu
Prvňačka zcela nečekaně napsala sama dopis Ježíškovi. Chce brusle. Batole se hned inspirovalo a nakreslilo bubínek. Jsou to roztomilá skromná přání. Dopisy daly holčičky za okno, odkud na mě vyzývavě hledí. Už vidím zklamané holčičky, až bude pod stromkem jen knížka a společná desková hra. Dost mě ta představa trápí.
24. listopadu
Manžel se vrací ze služební cesty. Stýskalo se mu, prakticky okamžitě objedná všem dětem brusle a hned jim je dá. Zmatek ohledně dárků se prohlubuje.
26. listopadu
V Lidlu (konzumu hodující) lidé vykoupili čokoládové soudky plněné vaječným likérem. Naštěstí je v akci vaječný likér samotný, tak si ho koupím. Technicky vzato advent ještě nezačal.
28. listopadu
Je potřeba zamluvit prodejní stolky na školní jarmark a já doposud nenašla dost času ani energie motivovat děti k tvorbě výrobků na prodej. Nevadí, tak prodávat letos nebudeme nikdo. Užijeme si dílničky a vystoupení. Děti se těší, slibuji jim kapesné, bude to bezva akce. Těším se taky.
2. prosince
Jarmark. Mám covid. Pořádný kašel, teplotu. Vyndávám z peněženky kapesné a pak už jen zamávám dětem a manželovi jedoucím na jarmark. Bez mého pečlivého dohledu ho děti pojaly spíše konzumně a za kapesné nakoupily hromadu sladkostí. Nevadí, aspoň si to pěkně užily.
3. prosince
Vzpamatovávám se a zkouším na poslední chvíli objednat návštěvu Mikuláše domů. Ten vyhlídnutý už nemá volný termín, samozřejmě. Nacházím jednoho s volným termínem - zázrak. Aha, půlhodinka za pět tisíc. Tak nic. Vděčně aspoň zapisuji celou rodinu na Mikulášskou procházku s nadílkou, kterou pořádá skautský oddíl našich kluků.
4. prosince
Začal advent. Připravím do poličky vesničku a světýlka jako kulisu adventního kalendáře. Vypadá to hezky. Děti jsou nadšené. Neopatrně říkám, že se tam asi objeví ještě nějaké překvapení, ačkoliv nemám vyrobenou ani jednu prstovou loutku do betléma.
5. prosince
Mikulášská procházka se skauty je podle šifer. Nedaří se mi je rozluštit a manželovi taky moc ne. Batole se neustále ptá, kde je Mikuláš. Bojím se, že ho kvůli těm šifrám nenajdeme. Miminko v kočárku pláče. Z různých křoví vyskakují skautští čerti a honí děti. Ty výskají a utíkají. Naštěstí se nikdo nebojí, ale spirituální obraz štědrosti, dobra a zla to tedy zrovna není. V jednu chvíli se mi podaří odchytit nejstaršího syna a ten hravě rozluští šifry. Hurá, nacházíme Mikuláše, děti zazpívají a obdrží nadílku. Doma šťastně rozbalují. No ovoce a ořechy to úplně nejsou. Batole má pusu modrou od šmoulového lízátka a ze všeho toho cukru je ještě v deset večer čilé jako rybička.
6. prosince
Prvňačka se ptá, kdy už se v té adventní vesničce něco objeví. Tajuplně odpovím, že až bude čas. Vyndám si aspoň vlnu na ty prstové loutky. Rozdělaná loutka se pak povaluje různě po bytě, jak se na ní snažím v průběhu dne pracovat. Muž se jí snaží neustále zbavit, protože nesnáší vlnu. Vždycky, když jí nemůžu najít, bojím se, že jí vyhodil. Zároveň pochopím, že osobní vlněný panáček pro něj asi není vhodný dárek a objednám mu šálu. Viskózovou.
7. prosince
Pořád ještě nejsem úplně zdravá. Krom prstových loutek tedy zatím nemáme ani žádné cukroví. Kluci si mají nějaké vánoční dobroty donést na víkendovou skautskou akci a já opět hledám záchranu v Lidlu. Vánoční sladkosti plné chemie a nekvalitní čokolády tam pořád jsou, tak jim nakoupím zásobu. Nakonec ale nejstaršího rozbolí ucho a nikam nejedou. Radostně se navzdory adventnímu půstu s dětmi na sladkosti vrhneme. Udělám k tomu kakao. Atmosféra je super. Všimnu si, že v adventní vesničce se objevila ponožka a plastová kostička dupla. To batole nevydrželo čekání na moje překvapení a přidalo něco samo.
9. prosince
Hajný píše, že pán, co řezal stromky si zlomil nohu. Stromky oficiálně nebudou. Přemlouvám ho, ať nám nějaký uřízne mimo. Prý mu to mám připomenout až sleze sníh.
10. prosince
Dopisy pro Ježíška za oknem se zase rozmnožily. Představa slziček pod stromkem je natolik děsivá, že rezignuji na dárkovou střídmost a každému z dětí objednáme krom knihy a společné deskovky něco podle jeho dopisu. Naštěstí jsou to taková opatrná přání. Ty osobní panáčky už stejně ušít nestihnu. Ne letos.
11. prosince
Zadělali jsme těsto na perníčky.
12. prosince
Přišly nám termíny třídních a baletních besídek našich dětí. Je jich celkem pět, všechny v posledním týdnu před Vánoci. Některé se i překrývají.
13. prosince je dnes. Nálada je všeobecně výborná. A já mohu na základě zkušeností z minulých let učinit predikci dalšího vývoje.
O víkendu se nám přece jen podaří upéct nějaké cukroví. Asi polovinu sníme hned, tu druhou doneseme jako pohoštění na besídky.
Besídkový týden bude tak hektický, že si budeme stěží pamatovat, které naše dítě právě vystupuje.
V pátek se nám podaří odjet na chalupu. Přibližně tehdy si vzpomenu, že jsem hajnému nepřipomněla ten stromek a možná budeme muset koupit u supermarketu nějaký z těch drahých, ale už přebraných, takže ošklivých. Manžel nebude rád.
V sobotu bude výlov u sousedů. Dětem přijde proces zabíjení kaprů zcela přirozený, mně z toho bude špatně. Děti se zablátí od hlavy až k patě a muž skrz na skrz prohřeje rumem.
Ozdobíme stromeček a já se začnu dožadovat nákupu krůtího plátku místo kapra. Klidně ať si děti myslí, že se v supermarketu objevil zázrakem, mně ten kapr prostě nechutná. Budu také usilovně doufat, že nám babička přiveze krabici svého cukroví a mísu salátu. Nezdravého. Bramborového.
Štědrý den proběhne v klidu a pohodě. Jen až nám začnou přicházet smsková přání, vzpomenu si na nenapsané krásné vánoční pohlednice, které jsem nechala ve skříni v Praze.
Další den už mi idylka se skromným jídlem a bez televize trochu přestane vyhovovat. Tak to tak náhodou vyjde, že pojedeme k babičce. Počáteční znechucení, že děti nemůžeme odehnat od stále zapnuté televize, se rychle rozpustí. Do pohádek se zakoukám i já a vydatně přikusuji cukroví. Toto kolečko ještě stihneme do Nového roku párkrát zopakovat.
Do dalšího roku vstoupíme spokojeně a já se nebudu trápit žádnými novoročními předsevzetími. Můj čas na ně totiž přijde až na přelomu září a října, kdy se v obchodech objeví první čokoládoví čerti a já budu souhlasně přikyvovat kritikům konzumních Vánoc.
Krásné Vánoce všem!
