Článek
Oběd v kavárně, nehty jednou týdně, wellness víkend s kamarádkou. A k tomu ještě stížnosti na „hrozného exmanžela“, co jí údajně zničil život. To všechno od ženy, která každý měsíc dostává 15 000 korun jen na alimenty. Za jedno dítě. Jedno. A přitom má odvahu tvrdit, že „se s tím skoro nedá vyžít“.
Nevím, v jakém vesmíru tihle lidé žijí, ale ve světě, kde já platím nájem, jídlo, energie a dopravu z průměrné mzdy, je patnáct tisíc měsíčně ne „nic moc“, ale zatracený luxus. A víte co je na tom nejvtipnější? Že to dítě stejně ve výsledku většinu času tráví s tabletem v ruce a rozmraženou pizzou na talíři. Ale maminka si zatím hledá rovnováhu na jógové víkendovce na druhém konci republiky. Z peněz, co jí posílá bývalý, protože „to dítě přece něco stojí“.
Výživné jako nová forma důchodu
Nechápejte mě špatně. Nezpochybňuju alimenty. Dítě potřebuje jíst, bydlet, růst, chodit do kroužků. Ale nezlobte se na mě – 15 000 měsíčně není o potřebách dítěte. To je životní standard pro matku, která z rozchodu vytěžila víc než z manželství.
Ať mi nikdo neříká, že sedmileté dítě „spotřebuje“ každý měsíc patnáct tisíc. Pokud tedy nechodí do školy ve Versace a neobědvá v prvotřídní restauraci. Drahé kroužky? Jasně, ale kolik z vás platí dítěti každý měsíc jazykovku za šest tisíc a hudebku za čtyři? Většina? Těžko. Tohle není o dítěti. Tohle je o životní úrovni jeho matky.
Nikdy neměl šanci
Největší ironie? Muž, který platí, je často označen za bezcitného grázla. Že se nestará. Že by měl přidat. Že je to jeho povinnost. A když mu dojdou peníze? Tak si přece „měl najít lepší práci“, ne?
Je jedno, že dělá dvanáctky, že platí vlastní nájem, že chce občas taky vidět svoje dítě. Nikdo se ho neptá, jestli má z čeho. Alimenty jsou svaté. A ženy jako ta moje známá, co z toho každý měsíc vytříská patnáct tisíc, umí tenhle systém dojit dokonale. Před soudem brečí, doma počítá. Ne kalorie, ale nuly na účtě.
A pak se divte, že chlapi utíkají
Zkuste se na chvíli zamyslet, jak tohle celé působí na muže. Místo společné výchovy dostanou účet. Místo poděkování pravidelný výsměch. Místo rovnoprávnosti břemeno. A že pak radši utečou? Že o děti zájem ztrácí? Možná se není čemu divit. Možná je ten systém tak absurdní, že i ti nejhodnější to jednoho dne vzdají.
Ne, neobhajuju nezodpovědné tatínky. Ale odmítám glorifikovat matky, které si z výživného udělaly životní styl. Protože dítě není zlatý důl. Nebo by aspoň nemělo být.
Co si o tom myslíte vy? Je 15 000 Kč měsíčně na dítě normální, nebo jsme se už všichni zbláznili?
