Článek
Přišla jsem si dát kafe. Ne vychovávat cizí dítě. Ne poslouchat, jak tříletý nevychovanec křičí u vedlejšího stolu, zatímco jeho matka si v klidu ťuká na telefonu a občas zvedne oči jen proto, aby se usmála, jak je ten její malej divoch roztomilej.
Ne, není roztomilej. Je otravnej. A vy s ním.
Dítě otravuje ostatní jen když mu to dovolíte
Nejsem bezdětná. Nejsem necitlivá. Nejsem zlá. Jen prostě odmítám předstírat, že je normální, když se z kavárny stane dětské hřiště.
Když dítě běhá mezi stoly, strká lidem do židlí, rozhazuje cukr po stole a dožaduje se čehokoliv v decibelech, které by rozbily okno, tak to není energie. To je nevychovanost. A pokud ho rodič nezkrotí, je součástí problému.
Kavárna není školka. Kavárna je prostor, kam si člověk chodí sednout, vypnout, dýchat.
Děti ano. Ale děti, které někdo vychovává
Neříkám, že děti nemají do kavárny chodit. Ale ať tam chodí s někým, kdo chápe, že veřejný prostor je sdílený prostor.
Vaše dítě má právo se vyjádřit. Ale nemá právo řvát do ucha lidem, co přišli pracovat, číst si nebo si dát deset minut bez stresu.
A jestli si myslíte, že to je přehnané, že bych měla být „tolerantní“, tak vězte: toleranci si zaslouží ti, kdo respektují ostatní. Ne ti, co kašlou na všechno a všechny.
Mlčení rodičů je souhlas s terorem
Nejsilnější moment vždycky nastane, když dítě začne vyvádět a rodič nic. Sedí. Mlčí. Hledí do telefonu.
A všichni kolem čekají, že to někdo vyřeší.
Jenže tohle není moje práce. Já nepřišla do kavárny vychovávat cizí dítě, protože jeho rodič právě scrolluje storíčka.
A co je nejhorší? Když si dovolím naznačit, že je to rušivé, jsem za čarodějnici. Jsem protivná, necitlivá, protivlastenecká (ano, už jsem to fakt slyšela).
Kafe se má pít v klidu
Jít do kavárny má být rituál. Uklidnění. Půlhodina normálnosti ve světě chaosu. Ale pokud se z každé návštěvy stane test nervové soustavy, protože „to je dneska všude normální“, tak mi promiňte – ale já nechci žít v takové „normálnosti“.
Ne, nechci vychovávat vaše dítě. A ne, nejsem nepřítel mladých rodin.
Jsem jen člověk, který má nárok na kafe bez výkřiků, nárazů a hysterických scén u dortíku.
A pokud to někomu přijde přehnané, navrhuju jednoduché pravidlo:
Zkuste se se svým dítětem chovat tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovalo cizí.
A jestli to nedokážete, tak sorry – ale buďte doma. Tam si může ječet, jak chce.
