Děda nosil celý život hodinky, které nefungovaly. Vnuk se podíval na čas, na kterém se zastavily

Dědovy mechanické hodinky měly poškrábané sklíčko, zažloutlý ciferník a ručičky, které se celé desítky let nepohnuly. Rodina mu několikrát koupila nové, on je však ukládal do zásuvky.

Staré hodinky si bral do práce, na zahradu i k lékaři. Když se ho někdo zeptal, proč nosí něco nefunkčního, odpověděl, že čas si může přečíst na hodinách nebo se někoho zeptat.

Po jeho smrti si hodinky vzal vnuk Tomáš. Chtěl je nechat vyčistit a opravit, aby mu po dědovi zůstala alespoň jedna věc, kterou může skutečně používat.

Teprve u hodináře se pořádně podíval na ciferník. Ručičky stály na čase 14:17.

Při vyklízení dědovy dílny našel Tomáš hnědou složku s dokumenty ze strojírenského závodu, kde Antonín pracoval od mládí. Mezi pracovními smlouvami ležel také protokol o vážném úrazu z roku 1969.

K nehodě došlo ve 14 hodin a 17 minut.

Při přesouvání těžkého kovového dílu selhalo zajištění a náklad se uvolnil. Antonín stál přímo v jeho dráze. Kolega Milan si nebezpečí všiml dřív, odstrčil ho stranou a sám už nestačil ustoupit.

Antonín utrpěl zlomenou ruku a několik řezných ran. Milan zemřel během převozu do nemocnice. Dědovy hodinky při pádu narazily do betonové podlahy a zastavily se.

Rodina věděla, že měl děda v mládí pracovní úraz. Nikdo však neznal podrobnosti. Kdykoli se někdo zeptal na jizvu na předloktí, odpověděl pouze, že tehdy měl velké štěstí.

Babička Tomášovi vysvětlila, že Antonín každý rok v den nehody navštěvoval Milanův hrob. Po jeho smrti pomáhal také vdově s opravami domu a několik let přispíval jeho dětem na školní potřeby.

Nikdy o tom nemluvil jako o splácení dluhu. Tvrdil, že život se stejně splatit nedá.

Nefunkční hodinky mu nepřipomínaly jen tragédii. Připomínaly mu také okamžik, od kterého každý další den dostal díky rozhodnutí jiného člověka.

Hodinář Tomášovi řekl, že by se mechanismus pravděpodobně podařilo zprovoznit. Musel by však vyměnit několik původních součástek a ručičky znovu uvést do pohybu.

Tomáš zakázku zrušil. Nechal pouze vyčistit pouzdro a vyměnit popraskaný řemínek. Čas na ciferníku zůstal 14:17.

Hodinky dnes nosí jen při výjimečných příležitostech. Také z nich nezjišťuje, kolik je hodin. Připomínají mu dědečka, ale i Milana, jehož jméno rodina dlouho téměř neznala.