Článek
V roce 2023 šlo na důchody přes 685 miliard korun, v roce 2024 to bylo o pěknou řádku miliard víc a v roce 2025 to ještě vzroste. Už víc než třetina státního rozpočtu reálně míří do důchodového systému, který dlouhodobě funguje jen díky tomu, že se neustále zadlužujeme. Jenže takhle to nejde dělat do nekonečna. Pokud se nepodíváme pravdě do očí a nezačneme hledat řešení, nejen že nebudou peníze na důchody, ale zničíme budoucnost celé země.
Solidarita má své limity
Ano, důchodci si důchody zaslouží. Celý život pracovali a přispívali do systému, který byl postaven na solidaritě. Dnešní důchody ale neplatí jejich odvedené peníze – ty už byly dávno vyplaceny jejich rodičům. Dnes na důchody vydělávají současní pracující, kteří sami mají obavy, co jim jednou zbyde. A právě tady narážíme na problém. Méně narozených dětí, delší doba dožití a stále větší počet seniorů znamenají, že systém, jak ho známe, dlouhodobě neustojí.
Populisté hrají na city
Politici, kteří slibují zrušení důchodové reformy a další přidávání, možná vyvolají potlesk, ale jejich řešení jsou nesmyslná. Na každé přidání je třeba se dívat optikou, že tu máme cca 2,9 milionů lidí, kteří ten důchod pobírají. Stačí přidat třeba jen pětistovku a už se bavíme o nárůstu nákladů cca 17 miliard ročně. Odkud to vzít? Není kde! Zvýšit daně? Pracující už takhle platí nepříjemně vysoké daně. Půjčit si ještě víc? Obsluha státního dluhu už teď vyjde na cca 100 miliard ročně. Kde je hranice, za kterou už nebude z čeho splácet? Všichni chceme, aby důchodci měli důstojné stáří, ale nemůžeme ignorovat matematiku.
Hledání rovnováhy
Musíme najít způsob, jak udržet důchody stabilní, aniž bychom zničili státní rozpočet. Klíčem není obviňování seniorů ani populistické slibování. Valorizace je důležitá, aby důchody držely krok s inflací. Ale přidávat nad rámec zákonem daného minima už je nezodpovědné, pokud na to stát nemá.
Současní důchodci budovali zemi, ve které žijeme. Ale společnost se mění a důchodový systém, který fungoval kdysi, už dnes nestačí. Pokud chceme důchody zachovat, musíme být všichni ochotni přistoupit na kompromisy – vláda, důchodci i mladší generace. Jen tak si zajistíme, že systém nebude jen udržovat iluzi stability, ale bude skutečně fungovat pro všechny.
