Článek
S Ivanou jsme se poznaly před patnácti lety v zaměstnání. Okamžitě jsme si rozuměly. Jezdily jsme spolu na výlety, slavily narozeniny a svěřovaly si věci, které jsme neříkaly ani vlastní rodině.
Ivana měla ale neustále finanční problémy.
Jednou jí chybělo pět tisíc na nájem, podruhé potřebovala deset tisíc na opravu auta. Vždycky slibovala, že peníze brzy vrátí.
Něco skutečně splatila. Většinu ale ne.
Postupně jsem jí půjčila přes 180 tisíc korun. Neměly jsme žádnou smlouvu, jen zprávy a bankovní převody.
Věřila jsem jí.
Tentokrát jsem řekla ne
Letos na jaře mě Ivana požádala o dalších třicet tisíc. Tvrdila, že musí zaplatit nedoplatek za energie.
Sama jsem ale právě řešila nečekané výdaje a rozhodla se, že jí další peníze nepůjčím.
Vysvětlila jsem jí to slušně.
Její reakce mě překvapila.
„Takže když tě konečně potřebuju, necháš mě v tom?“ vyčetla mi.
Připomněla jsem jí všechny předchozí půjčky.
„To mi teď budeš počítat každou korunu?“ rozčílila se.
Rozhovor skončil hádkou. Myslela jsem, že se za pár dní uklidníme.
Jenže druhý den začaly chodit zvláštní zprávy.
Udělala ze mě člověka, kterým nejsem
Ozvala se mi společná kamarádka a zeptala se, jestli je pravda, že Ivanu vydírám kvůli penězům.
Nechápala jsem.
Pak mi přeposlala dlouhou zprávu, kterou Ivana rozeslala našim známým.
Psala v ní, že jsem jí celé roky půjčovala peníze jen proto, abych nad ní měla moc. Tvrdila, že ji ponižuji, vyhrožuji jí a zneužívám její těžkou životní situaci.
Dokonce uvedla, že jsem jí nabízela pomoc výměnou za to, že mi bude uklízet byt.
Nic z toho nebyla pravda.
Někteří přátelé mi přestali věřit
Během několika dní jsem zjistila, že mě dvě dlouholeté kamarádky přestaly zvát na společná setkání.
Jedna mi napsala, že si ode mě potřebuje dát odstup.
Pokusila jsem se vysvětlit, co se skutečně stalo. Ukázala jsem zprávy i výpisy plateb.
Někteří mi uvěřili. Jiní tvrdili, že pravda bude nejspíš někde uprostřed.
To bolelo nejvíc.
Patnáct let jsem Ivaně pomáhala, když byla v problémech. Stačilo jediné odmítnutí a dokázala ze mě před ostatními udělat bezcitného člověka.
Přišla jsem o peníze i přátelství
Nakonec jsem Ivanu písemně požádala, aby přestala šířit nepravdivá tvrzení. Zároveň jsem začala řešit možnosti vymáhání nesplacených půjček.
Odpověděla mi jedinou větou.
„Kdybys byla skutečná kamarádka, nikdy bys po mně žádné peníze nechtěla.“
Tehdy jsem pochopila, že naše přátelství fungovalo jen do chvíle, dokud jsem jí vyhovovala.
Peníze možná jednou získám zpátky. Důvěru už ale ne.
Nedávno jsem potkala jednu ze známých, která mi uvěřila až poté, co viděla naše zprávy.
Řekla mi, že ji mrzí, jak rychle mě odsoudila.
Poděkovala jsem jí. Jenže naše přátelství už není stejné.
Patnáct let jsem si myslela, že kamarádce pomáhám překonat těžké období. Když jsem jí jednou řekla ne, zjistila jsem, že pro ni moje přátelství mělo hodnotu jen do chvíle, dokud jsem byla ochotná platit.
A nejhorší na tom všem není ztracených 180 tisíc korun. Je to vědomí, že člověk, kterému jsem nejvíc důvěřovala, přesně věděl, jak mi ublížit.
