Článek
Rande v kavárně. První setkání. Fajn atmosféra, konverzace plynula, nikdo nemluvil o ex nebo svých trávicích problémech, co víc chtít?
A když došlo na placení, automaticky jsem sáhla pro peněženku.
„Ne, ne, to zaplatím já.“
– „V pohodě, dáme si to napůl, ne?“
A tehdy to přišlo:
Zamrznutí, šok a pak věta, kterou si budu pamatovat do smrti:
„To jako fakt? Myslíš si, že tě nemůžu pozvat? To mě fakt ponižuje.“
Ponižuje.
To, že jsem chtěla zaplatit svou kávu.
A klidně i tu jeho, kdyby mi to dovolil.
Moderní muž je citlivý na svoje ego
A tak jsem se ocitla v nové randící rovnici:
Zaplatíš? Ponižuješ ho.
Nezaplatíš? Jsi vyžírka.
Nabídneš půlku? Hraješ si na feministku, co chce být chlap.
Co vlastně chtějí?!
Muž, co tě pozve, ale chce, abys to ocenila, ale ne moc. Aby ses neptala, kolik to stálo, ale taky si uvědomovala, že „to není zadarmo“. Muž, co si připadá jako gentleman, ale jen pokud hraješ přesně podle jeho scénáře.
Možná chtějí ženskou, co bude hezká, tichá a poslušně čeká, až jí dají pokyn k zaplacení?
Protože jak jinak si vysvětlit, že gesto slušnosti se dnes interpretuje jako útok?
Nechceš, aby za tebe někdo platil a je zle. Chceš a jsi zlatokopka.
Jsi přece emancipovaná, ale ne zas moc.
Nezávislá, ale ne tak, aby ho z toho bolelo jeho ego.
A tak se sedí u cappuccina a ty analyzuješ: co teď? Zmizet? Usmát se? Poděkovat a být potichu? Nebo se zvednout a jít se podívat, jestli venku nejsou aspoň normální psi, když už chlapi selhali?
Když se muž cítí ohrožen tím, že nechceš být jeho sponzorovaná figurína
Já nechci sponzora. Ani rytíře. Nechci zlatou kartu.
Chci partnera, který se nehroutí, když žena ukáže, že má vlastní účet a dokáže se o sebe postarat.
Protože pokud tě urazí karta v mé ruce, možná by ses měl vrátit do doby, kdy ženy neměly volební právo. Tam by ses totiž cítil bezpečně.
Pánové, chcete být ti, co se starají, nebo ti, co si potřebují dokazovat hodnotu účtenkou?
Protože jinak budeme dál chodit po tomhle minovém poli, kde každý krok může vybuchnout v ego-peklo.
A jedno ti řeknu, milý kámo s přecitlivělým sebevědomím:
Neponížila jsem tě. To tys se ponížil sám, když jsi si myslel, že hodnota chlapa se měří podle toho, jestli zaplatí latté.
